12. kapitola

56 10 1
                                    

Opravdu? Po tom všem, co jsem tu udělala, když už jsem dostala naději a chtěla jsem přežít? Po tom všem si mě stejně našel... Není pochyb že je to on. Nikdo jiný tu není. Všechno bylo marné, tohle je můj konec...
Sesunula jsem se na zem a podívala se na Stifiho. Ten se ke mě přiblížil, sedl si a zakňučel. "Běž Stifi. Utíkej hochu, zachraň se alespoň ty. Jsi rychlý a malý, můžeš se někde schovat. Běž!!" Jenže Stifi mě nehodlal opustit. Ten je věrný. Slyším za sebou další zvuk. Už se asi blíží. Konec všeho.. Všeho? Pocit bezmoci vystřídalo odhodlání. Stejně dřív nebo později umřu. Ale ne teď a tady. Ne, ještě ne. Já chci žít. Nevzdám se. Budu bojovat!! S tou myšlenkou jsem vyskočila a místo úprku se chtěla otočit. Musím HO vidět. Prostě musím.
Stifi se mojí reakce lekl. Ale mě je to jedno.
Otáčím se.
Namísto aby byl za mnou vidím postavu ve stínu v protější ulici. Ta postava se ale otočila a začla utíkat. Mě ale neobelstíš. Vybíhám za ním, nesmím ho ztratit z očí. Křičím za ním "Stůj ty srabe, mám s tebou nevyřízené účty! To kvůli tobě jsem tu zavřená!! Zastav a bij se! Mě neutečeš!" ani nevím, co všechno křičím, je mi jedno že umřu, ale musím se mu postavit tváří v tvář.
Ta postava vybíhá za roh, já o pět vteřin za ní. Je ale rychlejší a menší. Ztrácí se mi. Zabíhá za další roh, pak po nějakém dalším náměstí a poté se ztrácí na křižovatce. Když tam udýchaně doběhnu, už jí nikde nevidím. Je tu 5 různých cest kudy mohla ta postava odběhnout, a ty cesty se dál taky rozdělují. Nemám šanci. Opřela jsem se o stěnu nějaké dodávky a snažila se popadnout dech.
Až po chvíli jsem si začla prohlížet kde jsem. Problém byl v tom, že jsem to tu nepoznala. Ztratila jsem se ve vlastním městě.

Leader of dragonsKde žijí příběhy. Začni objevovat