„POPLACH! sakra vstávejte můry líný je poplach!!" Čekala jsem, co se bude dít. Konečně záchrana! Z hradeb se ozýval nějaké mumlaní a občas zase ten přísný hlas co tam řval. „Rychle, na místa!" Bylo slyšet, jak tam dupe neurčito lidí. Začínala jsem být nervózní, Nechápala jsem takový povyk, a i když mě bolely ruce, držela si Stifiho, který začínal vrčet stále více „klid, klídek chlapče, bude to dobrý..." Nahoře jsem viděla stíny- proč takovejch lidí? Stačí mě dostat pryč! Co to děla-
„Pal!"
Zamrazilo v zádech. V tu chvíli jsem přestala nad vším přemýšlet, otočila jsem se a začla jsem utíkat. Scifi seskočil a utíkal za mnou. V tu chvíli mě jen napadlo: prosím, ať ho nestřelej.
„Na co čekáte, bando líná!! Palte, vždyť utíká!"
„Ale pane, sám jste viděl, vždyť je to člověk!"
„No a? Nikdo by tam neměl být. To je jeho smůla, že nešel s ostatními! PAL!!!
Slyšela jsem výstřely- ale žádná bolest. Ani jeden mně netrefil. Zaběhla jsem za roh a se zmateným Stifim po boku jsem utíkala dál. Už jen v dáli jsem slyšela onen nepříjemný hlas jak křičí- „To si děláte srandu?! Vždyť jste ho měli krásně na mušce! Vím, kdo ste. Vím, že kdyby jste chtěli, můžete ho na místě zabít a toho psa s ním! Nevzpomínáte? Žádné slitování! Tohle si odskáčete..." Teď jsem už nerozuměla jeho řevu. Byla jsem v bezpečné vzdálenosti, ale utíkám dál.
Sem u nějakých bytovek, vidím, že u jedný jseu dveře otevřené- vběhnu dovnitř a zkouším všechny dveře. Ve druhém patře jsou jedny odemčené, zapadnu do nich zavřu za sebou, zabezpečím to židlí plácnu sebou na starou ale pohodlnou pohovku.
Co to doháje mělo znamenat?!
ČTEŠ
Leader of dragons
FantasySvět si běžel svým tempem a vše se zdálo v relativním pořádku. Vše se ale změnilo ve chvíli kdy bylo nečekaně evakuováno celé město Chester bez udání dostačujícího důvodu. A to nebylo jediné. Začala stavba hradeb které kombinovaly masivní kameny i n...
