Za hradbou se ozýval zhruba čtyřicetiletý muž hrubým hlasem s mírným podtónem opilosti "-mu řek, že ať si mě příště nepřeje, a bouchnul jsem mu mřížema před ksichtem."
Pak se ozval zvuk, jako by se sklenice položila na tvrdou desku.
"Víš, že bys neměl za služby pít. Abys nedopadl jako Tony. Nebo už si nevzpomínáš?" promluvil druhý hlas, také mužský, ale mladší a tišší.
"Pff, byl bych jedině rád, kdyby mě odsud vykopli, a je mi jedno, co se mnou udělaj pak. Vždyť tady ta práce sama o sobě zabíjí, ale hlavně nudou. Na tohle nejsem stavěnej, víš mladej?" Chvíli bylo slyšet jen cinkání příborů o talíř. "A co dneska, něco novýho?"
Další odfrknutí. "Veř mi, mladej, že to by o tom věděli už i v Africe. I o tý holce uvnitř věděli všichni dřív než my."
Druhý hlas mu skočil podrážděně do řeči "Nech toho, víš že o tom nerad mluvím..."
Drsný hlas se hluboce zasmál
"Myslíš to, jak ste tý holce 'zachránili život'? Vždyť stě jí jen přidělali starosti. Co myslíš, že tam dělá? Nejspíš je teď chcíplá někde v koutě. Oh, jak velkorysé gesto! Pomoct? Ne. Střílet mimo. Moc dobře všichni vědí, že ty bys jí dokázal odstřelit i třešeň z hlavy, natož ji zabít."
Podle zvuku odstrčil židli a se smíchem odešel.
Ten druhý tam nejspíše ještě sedí. Něco zašeptal, pak prásl něčím do stolu, odstrčil židli a oddupal pryč. Následovalo jen ticho.
Neochotně se odtrhávám od kamene a stále se snažím zpracovat, co jsem slyšela. To se bavili o mě?! Samozřejmě! Shade tady mohla poslouchat novinky celou dobu! Proto nebyla překvapená, že mě potkala. Nevěřícně se na ní dívám. Jen si dá ukazováček před pusu (jak to, že vždycky ví, kdy chci něco říct? No, asi jo. Právě mám totiž otevřenou pusu... Měla bych se víc hlídat, nebo tu nepřežiju), po tváři jí přejel pobavený úšklebek a pak začala ládovat kameny zpět na místo. Pomohla bych jí, ale na to jsem moc roztřesená.
Teď už běžíme už za úplné tmy zpět k menšímu domku daleko od hradeb, kde momentálně přebýváme.
Když už zpomalujeme do kroku, bezpečně daleko, otačím se na ní a jediné slovo, co ze mě vypadne je "Jak...?"
Shade se na mě otáčí a po krátké pomlce dodá strohou odpověď doprovázenou pokrčením rameny "Měla jsem své zdroje."
ČTEŠ
Leader of dragons
FantasySvět si běžel svým tempem a vše se zdálo v relativním pořádku. Vše se ale změnilo ve chvíli kdy bylo nečekaně evakuováno celé město Chester bez udání dostačujícího důvodu. A to nebylo jediné. Začala stavba hradeb které kombinovaly masivní kameny i n...
