Láska na prvním místě

17. díl

Byla jsem hrozně zmatená. Eleanor jsem viděla, jak naštvaně odchází z parku. A Louis... byla jsem tak udivená, co tam dělá. Stál tam s hlavou složenou v dlaních. Neměla jsem tušení, co mám dělat. Měla jsem tam zůstat sedět a jen na něj koukat. Vstát a jít domů, nebo vstát a jít za ním. Ukázalo se, že je tu možnost čtyři. Zůstala jsem tam sedět, zatímco jsem se rozhodovala, ale on si mě bohužel všiml ještě před tím, než jsem se rozhodla. Zírali jsme na sebe. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem se zmateně zvedla a šla směrem domů. Někdo mě ale zastavil. Chytil mě za zápěstí a přitáhnul k sobě. Samozřejmě, že to byl Louis.

"Lexi? Co, co tu děláš?" řekl udýchaně, protože za mnou běžel.

"Já... bydlím tu." ukázala jsem za sebe na svůj dům."

"Aha..." svraštil obočí a koukl se do země.

"Ehm.. to... jsi v pohodě? Viděla jsem Ele-"

"Jo, jo. Jsem v pohodě." přerušil mě a usmál se. 

"Vážně? Já jen, že vypadala dost... naštvaně."

"Hele, nech to být jo? Nezajdem na kafe?"

"Ehm... na kafe?"

"Jo. Na kafe." usmál se.

"No víš... asi bych neměla..."

"Proč?"

"To kvůli Zaynovi, víš... no já... já se s ním... rozešla."

"Aha... tak to vysvětluje ten včerejšek. To je mi líto."

"Jo no..."

"A proč jsi to...udělala?"  'Protože tě miluju' Co? Ne! Přestaň Lexi! Takhle o něm už přemýšlet nesmíš. Je to až moc nebezpečný. 

"Hele, promiň, ale já teď nemám čas. Můžeme si promluvit jindy." usmála jsem se, otočila se a rychle šla domů. Když jsem byla u dveří, tak jsem se ještě otočila na Louiho. Seděl ke mě zády na lavičce. Zrovna se na mě kouknul, tak jsem rychle vešla dovnitř a utíkala nahoru. Zabouchla jsem za sebou dveře a opřela se o ně.

"Proč jsi od něj utekla?" zeptal se mě někdo. Já se hrozně lekla. Byl to Alex, samozřejmě. Stál u okna a koukal na mě.

"Cože?"

"Ptám se, proč jsi od něj utekla?"

"Já... já od něj neutekla."

"Jasně..." zasmál se a sedl si na gauč.

"A kdyby jo. Proč tě to zajímá?" sedla jsem si vedle něj.

"Já myslel, že ho máš ráda."

"No... to... NE! Nemám..."

"Vážně?"

"Jo. Nemám ho ráda a prosím, už nikdy neřeš můj milostný život." řekla jsem naštvaně a odešla do pokoje. Vzala jsem si notebook na postel. Převlíkla jsem se do něčeho pohodlného, zalezla si do postele a pustila si nějaký film. Nechtěla jsem nic dělat, ani nikoho vidět. Prostě jsem celý den strávila zavřená v pokoji. Někdy jsem si odběhla na záchod, nebo pro zmrzlinu, nebo pro sáček chipsů, ale jinak jsem byla v pokoji zavřená asi až do šesti večer. Chtěla jsem si jít udělat večeři, ale zjistila jsem, že v ledničce nic nemáme. Vzala jsem si mikinu, tepláky jsem si nechala, peněženku a seběhla jsem dolů. O pár vchodů dál jsme měli sámošku, tak jsem tam vešla. Koupila jsem nějakou zeleninu, maso a nudle, že si uvařím čínu. Zaplatila jsem a chystala jsem se ven. Vyšla jsem a kdo tam nestál. Byl ke mě otočený zády, ale já ho poznala.