Láska na prvním místě

7. díl

11. Července 2013

Už jsou to dva dny. Dva dny, co mě Zayn pozval na večeři a ještě mi nezavolal. Byla jsem trochu nervózní, jestli na mě zase nezapomněl. Ale při pomyšlení na něho se mi všechny špatné myšlenky vypřily z hlavy. Nemohla jsem se dočkat, až mi zavolá. Byla jsem taky trochu nervózní, protože dneska měla konečně přijít holka, která mi odpověděla na můj inzerát o spolubydlící. Taky jsem se nemohla dočkat, až jí poznám. Doufala jsem, že se jí bude líbit byt, abych tady nebyla tak sama a taky, že se mi bude líbit ona. Snad to nebu nějaká barbie. Měla přijít v jednu, ale bylo teprve 11, tak mě napadlo, že si dojdu pro něco k jídlu. Oblíkla jsem si džíny, bílé tričko a šedou koženou bundu, sluneční brýle na nos a namířila si to přímo do McDonaldu. No co.. češka.. Koupila jsem si Cheese, hranolky a čokoládověj shake, můj nejoblíbenější. Za pár minut už jsem se pomalu vracela domů, když vtom jsem před vchodovými dveřmi zahlídla nějaký holky. Dost se tam kupily. Vždy, když nějaká odešla, tak se tam hned narvala další. Co se to tam asi dělo. Šla jsem blíž a pak jsem uviděla ty černé vyčesané vlasy a blond melírem. Byl to Zayn. Ale co tady dělal? Že by přišel za mnou? Ne. Jak by asi sehnal mojí adresu? To musela být nějaká náhoda. Chtěla jsem se k němu dostat blíž, ale nějak jsem se přes ty holky nemohla dostat. 

"Zayne? Zayne!" houkla jsem na něj, ale přes ty holky mě asi neslyšel, tak jsem se stáhla. Nechtěla jsem, aby mi vystydnul oběd, tak jsem si sedla na protější lavičku a začala jíst burgera. Ten malej dav se už pomalu rozpouštěl, ale já si toho vůbec nevšímala. Po chvilce jsem se koukla ke dveřím, ale už tam nikdo nebyl. Sedla jsem si bokem na okraj lavičky a zklamaně si usrkávala shakeu. Ucítila jsem něco na rameni otočila jsem se a tam seděl Zayn a krásně se na mě usmíval.

"Zayne!" řekla jsem nadšeně. Málem jsem ho objala.

"Lexi!" řekl stejně nadšeně.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se ho.

"Přišel jsem za tebou." a znovu nahodil ten jeho úsměv. Chvilku jsem na něj zírala, ale pak jsem se vzpamatovala.

"A kde jsi vzal mojí adresu?"

"Mám kontakty."

"To zní trochu divně. To jsi snad ještě tajný agent?"

"Ne." a zasmál se.

"A proč jsi mi nezavolal? Nemusel by jsi tak riskovat, že tě přepadnou fanynky."

"No, chtěl jsem tě vidět. Napadlo mě, že by jsme se mohli projít a večer zajít na tu večeři." 

"Jasně! Moc rá... Já vlastně nemůžu."

"A proč?" kouknul se na mě zklamaně.

"No, dneska má přijít jedna holka, která by u mě měla bydlet. Měla bych tu být. Ona má vlastně už za hodinu a půl přijít, víš."

"Ale ta večeře platí, že jo?"

"Uvidím, co se dá dělat" škádlila jsem ho, zvedla se a šla jsem ke dveřím. Ještě, když jsem otvírala, tak jsem se na něj podívala. On pořád seděl na lavičce a culil se na mě. Rychle jsem zavřela, než jsem se tam zhroutila. Opřela jsem se o dveře a sjela jsem dolů na zem. Byl tak roztomilej. Nevím, co se to ve mě stalo. Nikdy jsem se takhle nechovala. Ani necítila. Při pomyšlení na něj mi běhal mráz po zádech.

"Ahoj Alex. Copak děláš na té zemi?" vyrušila mě paní Spencer z mého snění o Zaynovi.

"Ehm..." hned jsem se zvedla a vzpamatovávala se. " Jen jsem... přemýšlela." a usmála jsem se na ní.

"A o čem jsi přemýšlela? Nebo spíš o kom?"

"O ničem... počkat cože? O kom? Já o nikom nepřemýšlela."

"Já tenhle pohled znám. Jsi zamilovaná."

"Zamilovaná? Vždyť ho ani neznám."

"Takže jsi přece jen o někom přemýšlela."

"No..."

"Nemusíš mi nic říkat. Nejsem přece tvojé máma. Jen si na sebe dej pozor, ano?" usmála se na mě a vyšla ven. Trochu jsem se nad tím zamyslela. Mohla bych být zamilovaná? Ne nemohla. Vždyť ho znám teprve dva dny. Ani ne. Viděla jsem ho jen třikrát a vůbec ho neznám. A navíc, kdybych byla zamilovaná, tak bych to poznala. Věděla bych to. Přestala jsem přemýšlet o Zaynovi a rychle vyběhla nahoru do bytu. Musela jsem tam ještě trochu poklidit. Za půl hoďky jsem to už měla hotový. Ta holka, Alex, měla stejný jméno jako já, měla přijít až za hodinu, tak jsem si sedla k počíatči, že se kouknu na twitter. Jen tak jsem si dala do odběru Zayna. Žádný nový tweet tam neměl. Jen tak mě napadlo, že bych  mu napsala zprávu, tak jsem začala psát. "Ahoj Zayne. Pochybuju, že si tohle přečteš. Asi jsi dost zaneprázdněný a zahlcený tweetama, ale jen jsem ti chtěla říct, že se moc těším na dnešní večer." hvilku jsem váhala, ale na konec jsem stiskla odeslat. Věděla jsem, že mi asi neodepíše, tak jsem si šla udělat čaj. Za chvilku jsem se vrátila. Koukla jsem se a on mi odepsal! Jak je to možný. Vždyť musí mít nejmíň tisíc zpráv od fanynek. "Ahoj Lexi. Taky se už moc těším. Nemůžu se ho dočkat. Počítám minuty.." Byla jsem dost zaskočená. Počítá minuty... To je tak krásný. Snad bude tak krásný i dnešní večer. Z mého snění mě vyrušil zvuk zvonku. To už asi byla nová budoucí spolubydlící. Hned jsem odešla od počítače a běžela ke dveřím. Byla jsem trochu nervózní, jestli si budeme rozumnět. Otevřela jsem dveře a tam stál ke mě zády otočený hnědovlasý kluk v černé kožené bundě. Otočil se a usmál se na mě.