Láska na prvním místě

9. díl

Tak jo. Zayn tu bude za dvacet minut. Ještě zkontrolovat make-up, oblečení, vlasy... perfektní! Měla jsem na sobě černý krátký šaty s volánkama a stříbrné třpytivé lodičky. Vlasy jsem měla do drdolu a po stranách jsem měla pár natočených pramínků. Hrozně jsem se těšila. Nemohla jsem se dočkat, až ho zase uvidím, i když jsem ho viděla před několika hodinami. Ještě jsem si poklidila po pokoji a našla jsem něco, co určitě nebyl můj telefon. Asi si ho tu zapomněl Alex. No... dám mu hozítra, až sem přijde. Položila jsem ho na stůl a ještě se šla zkontrolovat do zrdcadla. Ještě nikdy jsem před schůzkou nebyla tak nervózní. Že by to bylo Zaynem? Asi jo. Hrozně se mi líbí. Nikdy jsem se takhle necítila. Jakoby mi v břiše lítali motýli. Uslyšela jsem zvonek. Úplně se mi zastavilo srdce. Tak trochu jsem doufala, že by to mohl být Alex. Že si přišel pro mobil. Pomalu jsem šla ke dveřím a otevřela. Zayn tam stál zády ke mě. Měl černý oblek s černými lakovkami. Když se ke mě otočil, všimla jsem si, že má kravatu. Vypadal tak sexy.

"Ahoj Zayne."

"Ahoj Lex.... páni..."

"Co-co se děje??"

"Já jen... páni. Vypadáš překrásně." a usmál se na mě. Já jsem si nervózně dala pramínek vlasů za ucho a podívala jsem se na něj. "Můžu jít dál?" zeptal se mě s tím neodolatelným úsměvem.

"Jasně... pojď dál." a ukázala jsem mu směrem dovnitř.

"Máš to tu moc pěkný. Útulný."

"Díky." byla jsem trochu nervózní. Co to kecám, málem jsme tam omdlela. Nevím, jestli to vydržím až do večera.

"Tady máš." řekl a podal mi krásnou kytici růdých růží. 

"Ježiši, děkuju. To si nemusel." a vzala jsem si jí. Když jsem se jí chytla, tak jsem se dotkla Zaynovi ruky. Trochu jsem znrvózněla. On asi taky trochu, protože se na mě koukal stejně nerzvózně jako asi já na něj. Rychle jsem si od něj tu kytku vzala, než se tenhle trapný moment vyvinul ještě v trapnější. Šla jsem do kuchyně najít nějakou vázu.  "Tak, kam dneska půjdeme?" zeptala jsem se ho. On přišel k lince a sedl si na židli u ní.

"Nech se překvapit."

"Tak jo... Mám se bát?"

"Jen trochu." 

"No dobře." a spolu jsme se zasmáli. Držela jsem ty kytky a koukala se na Zayna. On se na mě taky koukal. Nedávala jsem pozor a píchla se do prstu o trn. "Au!"

"Jsi v pohodě?" přiběhl ke mě Zayn a chytil mě za ruku.

"Jo, jen jsem se píchla do prstu."

"Ukaž." chytil mě za ruku, vzal papírový ubrousek a otřel mi krev z prstu. "Dáme to pod vodu." řekl. Ruku v ruce jsme spolu šli směrem ke dřezu. Zayn zapnul studenou vodu a strčil mi tam ruku. "Lepší?" zeptal se mě. Koukali jsme se sobě do očí a v podstatě jsme si navzájem propletli prsty. 

"Rozhodně..." byli jsme od sebe jen kousíček. Pořád jsem se mu dívala do očí, ale jeho pohled spíš směřoval na mé rty. Ale já jsem to nechtěla uspěchat. Už jsem se spálila a nechci, aby se to ještě jednou opakovalo. I když jsem měla hroznou chuť ho políbit, tak jsem sklopila zrak a trochu ustoupila. Už jsme se nedrželi za ruce... díky bohu. Ještě chvilku a už bych po něm asi skočila.

"Ehm... promiň..." řekl Zayn a nervózně si prohrábl vlasy.

"To je v pohodě." a usmála jsem se na něj. On na mě chvilku divně zíral, ale nějak zvlášť mi to nevadilo. Pořád se ale koukal na mé rty. Byla jsem ještě víc nervózní, než když přišel. "Tak půjdeme?" zeptala jsem se ho.

"Jasně. A co ten prst?"

"To je v pohodě." usmála jsem se. Zayn jen přikývnul, já si vzala kabelku, kabátek a pak jsme rychle vybběhli ven.

"Není ti zima?" zeptal se mě Zayn.

"Ne, to je v pohodě."

"Nerad bych abys mi umrzla." a znovu se na mě usmál. Úplně se mi podlamovaly kolena. Chtěla jsem zaskučet, ale co by si pak o mě myslel? Radši jsem se taky jen zasmála. 

"Tak... kam to půjdeme?"

"Nechse překvapit." dal mi ruku kolem pasu a šli jsme přes park. Jen jsme si povídali. Byla s ním hrozná sranda. Pokaždý, když se na mě usmál tak jsem se začervenala. Šli jsme přes celý park a pak jsme šli ještě kousek k nějaké malé zapadlé restauraci.

"Tak, tady to je."

"Ale, vždyť je tam zavřeno." Zayn se na mě lišácky usmál a pomalu otevřel dveře. "Co to děláš? Tam nesmíme."

"Jen klid." porozhlídnul se, jestli někdo nění kolem a pak mě zatáhnul dovnitř, do tý tmy.

"Zayne... Zayne já nic nevidím, kde jsi?" nemohla jsem nic nahmatat. Ani Zayna. Vůbec mi neodpovídal. Zastavila jsem se a dala si ruce na bok. "Zayne, jestli okamžitě nevylezeš, tak..." uslyšela jsem, jak se nějaké dveře otevírají. Najednou mě někdo zvedl a někam mě nesl. Byl to Zayn samozřejmě. Poznala jsem to podle jeho vlasů. "Zayne, kam mě to..." Vešel se mnou do nějakých dveří a vtom mě osvítilo světlo svíček, připravených na stole. Pomalu mě postavil na zem a položil mi ruku na bok. Vůbec jsem si toho nevšimla. Jen jsem koukala na to, co tu Zayn připravil. Přede mnopu byl stůl a na něm několik svíčel. Uprostřed byla váza s jednou dlouhou rudou růží a talíře přiklopené těmi stříbrnými poklopy. 

"Tak co? To tu budeš celý večer jen stát, nebo půjdeme jíst?" řekl se smíchem.

"Promiň, já jen... tohle pro mě ještě nikdo neudělal."

"Není to moc?"

"Ne ne. Je to perfektní." a poprvý od té chvíle, co mě sem přinesl, tak sjem se na něj podívala. Byl nebezpečně blízko. Radši jsem na to ani nepomyslela a rychle šla ke stolu. Zayn ke mě přišel a přisunul mi židli. 

"Varuju tě, moc často nevařím, ale snad ti to bude chutnat." sundal poklop a tam byly špagety.

"Mmm, já miluju špagety." a usmála jsem se na něj. Šel si sednout a začali jsme jíst. Bylo to výborný. Nemohla jsem z něj spustit oči, protože se pořád krásně usmíval :3 Za chvilku jsme dojedli. "Bylo to výborný." řekla jsem mu.

"Díky. Taky si myslím."

"Aby ti moc nenarostlo ego."

"Ono to jde ještě víc?"

"Pan vtipálek..." řekla jsem s lehkou ironií v hlase.

"Tak pojď."

"A kam?"

"To jsi si myslela, že si dáme jen špagety? Já nejsem až tak nudnej." odnesl talíře do dřezu, napsal nějakou sms a pak mě chytil za zápěstí a vylítli jsme spou ven.

"A kam jdeme?"

"Ježiši, ty taky musíš všechno vědět..."

"Jo. Mám ráda věci pod kontroulou." vtom mu jeho ruka nějak sklouzla dolů a propletli jsme si prsty. Byla jsem trochu překvapená, ale líbilo se mi to, i když to bylo jen držení za ruku. Cítila jsem se jako nějaká dvanáctiletá holčička. Byla jsem tak nervózní. Chtěla se mi ječet "Panebože, on mě chytil za ruku!!!" ale udržela jsem se :D Vůbec jsem nechtěla, aby tenhle včer, aby tenhle moment skončil, ale byla jsem si jistá, že se dneska stane něco úžasného.