Láska na prvním místě

13. díl

15, Července 2013

Je sobota. Vůbec se mi nechce vstávat. Další den nekončících zpráv od Zayna. Vůbec nemám sílu, na to, si s ním promluvit. Zatím nevím, čemu mám věřit. Té verzi, že Zayn nepomohl té holce, nebo že jí pomohl, ale jak? A proč mi to nemohl říct? Že bych na něj moc pospíchala? Ale co když je to, že jí nepomohl, pravda? Zase jsem se spálila. Asi bych to nepřežila. Pořád narážím na tak špatný kluky. Zayn a je ale tak milý a hodný. Panebože! Musím se nějak rozhodnout, ale... prostě nemám náladu na to, ho vidět. Co když se ukáže, že je ve skutečnosti hodný a milý, a nebude mě už nikdy chtít vidět, za to, co si o něm myslím teď. To by bylo hrozné. Já bych se za to pak nenáviděla. Najednou začal zvonit mobil. Otráveně jsem se znedla z postele a šla k němu. Než jsem to stačila zvednout, tak to skočila do schránky, tak jsem si řekla, že si ještě půjdu lehnout.

"Ehm... ahoj Lexi. Tady Zayn." úplně jsem se zasekla a začala zírat na telefon. Ještě minevolal. Spíš jen psal. "Já... prosím. Nech mě ti to vysvětlit. Já ti to potřebuju vysvětlit." zněl tak zoufale a smutně. Chtěla jsem to zvednout, ale neudělala jsem to. "Vysvětlím ti to. Slibuju. Vím, že tam jsi, tak pro mě udělej jednu věc." vtom někdo zazvonil na zvonek. "Otevři mi." panebože! On je za dveřma. To nemyslí vážně! Musím se rychle oblíct. Hodila jsem na sebe rychle šortky a tričko, zatímco mě tam Zayn ještě prosil do telefonu. Už jsem šla pomalu ke dvěëřím. Jelikož byly částečně prosklené, tak jsem viděla, jak pokládá telefon. Roztřesenou rukou jsem sáhla po klice a pomalu otevřela dveře.

"Ahoj." žekl Zayn. Oddechl si a usmál se. Vypadal šťastně. Asi že jsem mu vůbec otevřela dveře.

"A-ahoj." koktala jsem. Byla jsem hrozně nervní. Pořád jsem se koukala do země.

"Já... můžu jít dál?" zeptal se.

"Jasně..." ukázala jsem mu na gauč, aby se posadil. On se ale u gauče zastavil, otočil se a přišel ke mě. Chytil mě za ruku a zvedl mi bradu.

"Já... nikdy jsem nechtěl, aby ses to dozvěděla. Ne takhle. Nechtěl jsem, aby sis myslela, že jsem snad špatný. Je mi hrozně líto, že ses to dozvěděla. Promiň. Jen mě to nech vysvětlit."

"Já... jasně..." společně jsme se přesunuli k sedačce a posadili se. Zayn mě pořád držel za ruku, ale jsem jí radši vytrhla. "Tak povídej."

"Já... je tu Alex?"

"Ne. Šel někam brzo ráno."

"Aha..."

"Tak už povídej."

"Dobře... no, bylo to všechno ještě než jsem poznal kluky. Bylo mi šestnáct. Jay se domě zamilovala. Chilku jsme spolu chodili, ale ona to brala moc rychle a já... prostě jsem to necítil, tak jsem to... skočil. Za pár týdnů jsem zjistil, co udělala. Byla úplně zničená. Já nevěděl, co jsem měl dělat. Bylo mi jen šestnáct. Byl jsem prakticky ještě dítě."  vtom přestal mluvit a sklopil hlavu. Já jsem ho pohladila po zádech a chytla ho za ruku. Vypadal zoufale. Úplně vyřízeně. 

"Pokračuj." řekla jsem.

"Ona... prostě utekla. Já jsem jí pak poslal nějaké peníze, když už jsme byli kapela. Chtěl jsem jí pomoct, ale ona mi vůbec nenapsala, ani nezavolala."

"To jsem ráda."

"Cože?!"

"Teda... jen jsem ráda, že jsi to pro ní udělal."

"Ale já nevím, co s ní teď je a to mě zabíjí. Mám o ní strach. Pořád."

"Tak proč jí nezkusíš nějak vyhledat?"