„Cože?" řekla jsem.
„Miluju tě," zopakoval.
„Kole počkej já, ale nedokážu.." zasekla jsem se.
„Prosím. začni cítit." Prosil. Chci? Jo.
„Proboha, co to dělám?"
„Caroline prosím."
„Musím ho najít. Co jsem to provedla?" Začala jsem nepřekotně brečet.
Co když mě už nemiluje. Pamatuju si každou zasranou minutu toho života bez něj. Jak jsem mohla dělat to co jsem dělala. Matt. K sakru a co teď? Kol. Miluje mě. Já nevím co dělat. Bojím se, že jeho srdce už patří někomu jinému. Co když už není ten klaus jaký býval a je z něj zase to nesnesitelné monstrum. Kde mám začít. Rychle jsem se oblékla a vystřelila z bytu jak nejrychleji jsem uměla. Kam teď? Zkusím jít ke mně. Co by tam dělal? Ne spíše Elena.
Přijížděla jsem k jejich domu. Zaklepala na dveře, které se po několika sekundách otevřely.
„Caroline," řekla.
„Omlouvám se." promluvila jsem.
„Jsem ráda, že jsi zpátky.
„Kde je?" Hned jsem utočila.
„Je pryč Caroline," tiše mluvila.
„Jak jako pryč?"
„Odjel."
„Kam?"
„Do Evropy."
„Cože?"
„Je v Anglii Car," říkala.
„Musím jít za ním."
„Car, nechce tě vidět."
„To mě nezajímá. Odlítám."
Chci ho zpátky.
