Caroline:
Probudila jsem se v místnosti spíše to byl sklep nebo něco byla tam tma a zima. Rozhlížela jsem se kolem sebe, jestli to tu nepoznám, nebo abych alspoň uviděla Elenu. Elena na mě začala volat, že je tady naproti mě. Byli jsme svázané sporýšovými lany. Elena říkala, že nám dali injekce se sporýšem a taky , že slyšela , že se bavili ti dva muži o tom jak zabijí Klause.Nevěděli jsme nic jestli o nás už Klaus ví nevíme ani jestli je ráno nebo noc no co vlastně je...
Myslím, že už uběhlo několik hodin. Přišel jeden chlap a hodil nám jednu flašku s krví. Pro nás dvě toho bylo málo, ale museli jsme se uspokojit stím co máme. Každá z nás si dala půlku a bylo nám o trochu lépe. To se fakt může stát je nám pořád nějaká smůla. Po chvíli jsem uslyšela rány a jak padají vázy a slyšela jsem Klause, jak na ně řve ať okamžítě řeknou kde jsme jinak je zabije.Řekli, že neví o kom mluví. Začala jsem křičet ať mě slyší, ale připadalo mi jakoby mě neslyšel. Po chvíli jsem uslyšela také Damona Klaus už jednoho z nich zabil. Když se chystal zabít toho druhého najednou jsem uslyšela Elijaha, který začal řvát po Klausovy co si to dovoluje jak si to jako představuje. Civěla jsem do tmy s otevřenou pusou a Elena se pořád snažila dostat ze sporýšových lan. Klaus začal na Elijaha hrozně vřískat.
„Ty s tím máš snad něco společného“
„A co si jsi jako myslel bratře, kdo by to asi mohl být, víš Klausi změnil si se a teď si pro mě snadná kořist. Jseš jenom zbabělec zhroutíš se hned při první překážce.“
„Překážce?“
„Jasně, jenom šáhnu prstem na Caroline a můžeš se přetrhnout.“
Zachvíli jsem ucítila vrzaní dvěří. Damon se snažil prorvát ven. Jedním kopnutím se dveře rozletěly na milion kousků. Damon prvně zachránil Elenu, která běžela rychle nahoru. Pak Damon rozvazal mě, cítila jsem, jak mu buší srdce.Zeptal se mě jestli jsem v pořádku jenom jsem kývla nedokázala jsem říct ani slovo. Pomalu jsem se dosápala nahoru po schodech z toho sklepa. Uviděla jsem Klause, jak sedí na scodech před domem a má založené ruce a drží si hlavu.
Přišla jsem k němu.
„Jsi pořádku“?Přikývl, ale zdálo se mi, že za chvíli začne brečet. Objala jsem ho a ucítila jsem jak mi na rameno padla kapka. On brečí. Utřela jsem mu slzu usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Zvedli jsme se ze schodů a vyšli jsme k autu. Přijeli jsme ke Klausovy a já byla pořád tak źmatená. Damon s Elenou šli do svojí ložnice a my do svojí.
Sedla jsem si na okraj postele a Klaus vedle mě. Chytila jsem ho za ruku.
„Moc mě to mrzí“zamumlala jsem. Klaus se na mě podíval a zdálo se mi jakoby změnil barvu očí jeho oči byli zalité zlostí. Sklopila jsem hlavu a ukápla mi slza. Klaus si klekl pode mě.
„Caroline, já už takhle dál nemůžu. Bratr měl pravdu podívej se na mě, jak vypadám. Mám vypadat silně měl pravdu, jsem zbabělec.“a pořád se mi díval upřeně do očí.
„Klausi tohle nemusíš“a o očí se mi hrnuly slzy. Zvedl se políbil mě na čelo.
„Nemůžu už stebou být, jsem slabý“.Dívala jsem se mu upřeně do očí a on mě. Zvedla jsem ruku a přejela jsem mu po krku. Zavřel oči.
„Mrzí mě to..Miluju tě Navždy“řekl a odešel.
Zůstala jsem civět do stěny předemnou a začala jsem brečet Elena zamnou vyběhla. Ještě jsem se podívala ven z okna a viděla jsem, jak jde Klaus k autu v tu chvíli přišel Damon uviděl jak brečím a v tu chvíli byl dole. Přišel ke Klausovy.
Damon:
„Klausi, stůj ty srabe. Otoč se ti hajzle.“řval jsem na něj.
Otočil se a já jen viděl, jak mu z očí padají slzy.Nenechal jsem se vyvézt z miry chytl jsem ho za košili a natlačil jsem ho k autu.
„Co si o sobě myslíš?víš co se tam nahoře děje?Caroline tam sedí utopená v slzách a ty si odjedeš?“ani se na mě nepodíval.
Dal jsem mu facku ať se vzpamatuje.Vzhlédl ke mě.
„Nechci ji opustit, ale ty to nechápeš“. Dal jsem mu další ránu pěstí a on mi ji opětoval. Napřímil jsem se.
„Jestli teď odjedeš ztratíš Caroline navždy. Podíval se na mě.
„Vyřiď Caroline, že ji miluje.“řekl sklesle.
Otevíral dveře od auta a ja jsem mu dal poslední ránu. Otočil se a vrazil mi. Spadl jsem na zem a pak se zvedl, ale už byl pryč. Přišel jsem do pokeje a Caroline se na mě podívala a poděkovala mi a objala mě. Elena mě vzala do pokoje aby mi umyla krev z tváře.
Caroline:
Celé dny jsem nejedla. Nepila. Byla jsem jako tělo bez duše. Každý den, jsem čekala, že zavolá. Uslyšela jsem zvonek a šinula jsem se ke dveřím. Stál tam.
Doufám, že se vám libí piště komenty a VOTY :)))
