„Svlékni mě,“nařizuju Klausovi. Jeho úsměv hned padá do neutrálního naddrženého pohledu. Přibližuje se ke mně a jemně mě hladí po vlasech. Jeho ruka putuje po mém pase až k zapínání mojích šatů. No to snad ne. On mi roztrhl šaty. „Klausi?“vypoštím ze sebe a začnu se smát. Umlčí mě polibkem.
„Jsi tak nádherná,“vydechuje mi na rtech. Hazí mě na postel. Ach můj bože. Chci ho. Líbá mě po celém těle. Hraju si s jeho vlasy a přitahuju si ho ke svám rtům.
„Prosím,“žadoním. Usměje se a pokračuje zase dolů. Bere lem mých kalhotek a jedním tahem je trhá. Super, to abych si nakoupila nové oblečení.
Klaus se svléká a já ho pozoruju. Vnimám každičký pohyb jeho těla. Lehá si ke mně na postel. „Tak moc tě miluju Caroline,“líbá mě.
„Chci tě,“vypouštím ze sebe. Jedním prudkým pohybem do mě vniká a já hlasitě vzdychnu. Tohle je lék na všechno. S každým jeho něžným pohybem ve mně se začínám hroutit. „Jseš moje,“jeho hlas je v tuto chvíli tak zranitelný. „Jsem tvoje. Jsem jenom tvoje Klausi.“ Začíná zrychlovat a já se blížím k vrcholu. „Jenom moje,“s těmito slovy vrcholím a on taky. Jeho krásné tělo se svalilo vedle mého. Usinám.
Za tři hodiny se vdávám. S Elenou jsme na hotelu a připravujeme se na můj velký den. Klaus s Damonem odešli už ráno. Touhle myšlenkou jsem si vybavila náš nádherný raní sex.
„Pojď, já tě namaluju,“Elena ukazuje na židli přede mnou. Ona?a malovat? no tak to potěš pánbůh. Zasměju se a jdu si sednout.
„Proč ti to tak trvá?“ptám se nedočkavě.
„Už to bude.“
Otevírám oči. Páni. Vypadám fakt dobře. Mám krásné, jemné líčení, které se hodí k mým svatebním šatům. Jsou světle modré nad kolena se třpitkami na korzetu k tomu béžové žabky. Ano žabky. Pláž ne? Oční stíny mi zdůrazňují barvu mých očí.
„Sluší mi to, že?“sebevědomně se na sebe dívám v zrcadle a s vyděšeným výrazem koukám na hodinky. To je sranda, že jo?
„Eleno, sakra, za hodinu se vdávám,“začínám být šíleně nervozní. Chci si ho vzít to ano, ale..
„Šaty!“zakřičím.
„Tady,“Elena přibíhá a podává mi je.
„Vypadáš nádherně,“vyopuští ze sebe Elena.
„Musíme jít,“už jdu ke dveřím a otevírám je.
Tohle je skvostné. Krásné. Nejlepší. Už nevím kolika slovy bych mohla popsat ten nádherný západ slunce. Kráčím uličkou po pláži a dívám se na Klause, který stojí u ultáře a ruce má spojené za zády. Po jeho levici stojí Elena s Damonem. Usmívám se jdu. Nervozní, ale jdu.
„Teď proneste vaše sliby,“pronaší oddávající.
„Jseš pro mě nejduležitěší osoba na světě. Jsi moje minulost. Přítomnost i budoucnost. Budu tě ochraňovat. Ctít. Milovat po zbytek svého života. Budu stebou ve zdraví i v nemoci. Jsi můj svět. Získala jsi moje srdce i mojí duši. Miluji tě z celého srdce,“tohle je to nekrásnější, co kdy řekl. Slzy mi tečou po tváři.
„Berete si Caroline Forbsová tady přítomného Klause Mikaelsona za svého muže?“
„Ano,“usmívám se.
„A vy Klausi Mikaelsone berete si zde přítomnou Caroline Forbsouvou za svou zákonnou manželku?“
„Ano.“
„Tímto vás prohlašuji za manželé. Polibte nevěstu.“
