Caroline:
Celé dny jsem nejedla. Nepila. Byla jsem jako tělo bez duše. Každý den, jsem čekala, že zavolá. Uslyšela jsem zvonek a šinula jsem se ke dveřím.
Stál tam. On. Byl to týden co jsem ho neviděla. Nezavolal. Nenapsal. Nic.
„Co tady děláš?“řekla jsem tichým hlasem.
„Musel jsem tě vidět“Zamumlal a šel ke mě blíž.
„Co si myslíš, že děláš?“to už jsem zvýšila hlas.
„Caroline, mrzí mě to. Neměl jsem odcházet. Došlo mi, co jsem všechno měl. Prosím, odpusť mi to.“
„Klausi, já , já nevím.“slzy jsem měla na krajíčku.
„Caroline, prosím.“
„Ublížil jsi mi.“sklopila jsem zrak.
„Já vím a moc mě to mrzí. Miluji tě a už tě nikdy neopustím.“
„Taky tě miluju, ale tohle nemůžu jen tak nechat být.“
„Dobře, vyřešíme to, souhlasíš?“přiikývla jsem a popošla jsem od práhu dveří, aby mohl vstoupit do domu.
Klaus:
„Bože. Jsem takový idiot. Proč jsem vůbec odcházel? Nikdy to nebude, jak dřív.“Moje hlava byla, jako knihovna myšlenek.
Caroline odešla do svého pokoje, vlastně našeho. Zaklepal jsem na dveře.
„Můžu jít dovnitř?“řekl jsem potichu. Mlčela. Vešel jsem do pokoje a šel přímo k ní. Seděla se založenýma rukama na posteli. Slyšel jsem tiché vzlyky. Sedl jsem si vedle ní tak blízko, abych nemusel mluvit nahlas.
„Miluji tě Caroline Forbs.“z obličeje jsem jí utřel slzy. Podívala se mi do očí.
„Klausi, odpustím ti, pod jednou podmínkou.“rozzářily se mi oči a poslouchal jsem co bude dál.
„Musíš mi slíbit, že už mě nikdy neopustíš. Ani kdybyb šlo o tvého bratra.“
„Nikdy tě neopustím“s těmito slovy jsem ji dal polibek na rty.
„Chyběl jsi mi“usmála se.
„Ani nevíš, jak jsi chyběla ty mě.“a znovu jsem jí políbil. Dole jsem uslyšel prásknutí dveří. Vstal jsem rychlostí blesku z postele a sešel dolů.
„Kriste pane, už je tady zase.“řekl Damon a šel ke mě.
„Taky jsi mi chyběl.“zasmál jsem se.
„Budu dnes potřebovat, aby jste mi nechaly volnej dům. Potřebuju být s Caroline sám. Chci udělat velký krok. Budu po tobě potřebovat, aby jsi Caroline vytáhla ven tak do 8 večer“mluvil jsem tak ať to Caroline neslyší.
„Dobře“řekla Elena a Damon přikývl.
Už odešli. Já jsem nervozní, co když mě odmítne. Začal jsem připravovat čínu a zapalovat svíčky. Mám ještě hodinu než příjde. Asi se zblázním. Moje tělo je v jednom ohni.
Ještě jsem šel do naší ložnice a ze svíček jsem připravil nápis.
Dole jsem uslyšel klapnutí dveří.
Caroline:
Vešla jsem do domu a nestačila jsem se divit. Svíčky, vůně jídla a Klaus stál předemnou.
„Ahoj krásko“řekl a já se začervenala.
„Ahoj“ruce jsem si obmotala kolem jeho krku.
„Pojď, uvařil jsem večeři.“
„A to tenhle dům stojí?“zasmála se.
„Nepodceňuj mě“uculil se.
Dojedli jsme a já jsem byla ráda, že chodím.
Klaus:
„Něco, pro tebe mám.“
„Myslím, že dnes už mě nic nepřekvapí.“
Přišli jsme k našemu pokoji. Otočil jsem se k Caroline.
„Zavři oči.“zavřela oči a já otevřel dveře. Vzal jsem Caroline za ruku a vešli jsme do pokoje. Klekl jsem si na jedno koleno.
„Caroline, otevři oči.“ její oči se otevřely.
„Klausi“řekla potichu když uviděla nápis vedle mě a já na kolenu s prstenem v ruce.
„Vezmeš si mě ?“
PRO DALŠÍ ČÁST DÁVEJTE VOTY A KOMENTY.♥♥
