Klaus:
„Ty budeš vyhrožovat mě? a snižíš se na takovou úroveň že mlátiš i Karoline?“řekl Klaus
„Co ty můžeš vědět o citech ?“odpověděl Tyler.
V tu chvíli jsem měl pocit, že mu ustřelím hlavu, ale byla tam Karoline tak jsem musel byt milejší než obvykle . Chtěl jsem ho zabít, ale tak ji ublížit nemůžu. Neprezil bych to kdyby mě i ona nenáviděla. Tylerovy jsem řekl vypadni odsud a už se nevracej.
„Karoline, bude to vpořádku“uklidňoval jsem ji.
Rychle jsem jí rozvázal. Byla šílene vyděšená.
„Podívej se mi do očí.“řekl jsem jemně. Chtěl jsem jí ovlivnit, aby zapnula své v city ale nepovedlo se to.
Karoline:
Vím, že se snaží, ale už to nejde vrátit zpět, prostě jsem to udělala, ale vím, že nemám zapomenout na své city k němu .
„Prosím, odvez mě domů“a zhlédla k němu.
Byla tma jako v pytli a nemohli jsme najit auto.
„To se mi snad zdá, Tyler mi ukradl i auto.
„Klausi, to je vpohodě půjdeme pěšky.“ Sice jsem byla zlomena a unavena.
„Mrzí mě to.“S těmito slovy mě vzal kolem pasu. Byl milý ale poznala jsem, že je taky unavený bodejť by ne.
Šli jsme po cestě a najednou před námi někdo stál nebylo mu vidět do obličeje, ale bylo mi to jedno vypnula jsem sve city, takže je mi to jedno. Přibližoval se blíž a blíž a byl to zas ten otravny Stefan.
„Jsi v pořádku ?“zeptal se mě.
„Jo jsem, chci jit domu“. bylo mi chladno. Uviděla jsem jeho nechapavy pohled.
„co jako ? “řekla jsem hrubě.
„Takovou tě neznam.“řekl nechápevě stefan.Klaus se na me podíval pohledem kdy ti to uz dojde.
„To jsi neudělala že ne ?“řekl Stefan. Já jsem se pousmala a šla pryc.
Klaus:
Karoline odešla a my jsme se Stefanem zůstali sami.
„Co se stalo?“zvídavě se zeptal.
„Tyler unesl Karoline a donutil ji vypnout city.“odpoěděl jsem.
„Donutil?“
„No spíše za to mužu já, protože mě svazali a mlatili a ona křičela brečela a potom jsem jenom uviděl ten pohled je mi všechno jedno.“
Stefan na mě koukal jak na nějaký zjevení.
„No tak to bude super, už s Elenou to těžký.
Rozloučili jsme. Ještě tu noc jsem šel za Karoline a šel jsem se přesvědčit jestli je v pořádku. Zazvonil jsem Karoline přišla ke dveřím.
„Co tu děláš?řekla to takovym odpudivim hlasem.
„Chtěl jsem se přesvědčit jestli jsi v pořádku“. Ona se pousmála.
„Nechceš jit nahoru?“
„Jo rad půjdu“.
Přišli jsme nahoru.
„Jdu se osprchovat“
„Dobře mám zatím nachystat něco k jídlu?“Pousmal jsem se.
„To by bylo fajn.“
„Zavolám na tebe až to bude hotové.“
„Dobře“odešla do koupelny.
Sešel jsem dolů a začal se hrabat v ledničce. Našel jsem špagety. Otevřel jsem šuplík a vytáhl z něj svíčky. Zapálil jsem pár svíček.
Karoline.
Přišla jsem do kuchyně.Svíčky byly rozsvícené, jídlo na stole a Klaus už seděl u stolu a nemohl se dočkat až si sednu. Jen jak jsem dosedla tak se Klaus pustil do jídla. Oba dva jsme se zasmáli. Hltal jídlo, jak kdyby měsíc nejedl. V hlavě jsem cítila, že po něm strašně toužím, myslim, že cítí to stejné akorát se bojí.
Stoupla jsem si.
„Jsem unavená, půjdu si lehnout.“
„Nechceš dnes spát semnou?“nechápu, jak mě to napadlo. Pousmal se.
„Nevíš, co říkáš, radši půjdu.Jsi unavená.“Byla jsem sklamaná.
„Nebudu na tebe čekat věčně.“Beze slova odešel.
tak doufám že se to líbi :)) a pokračuju kdyz tu budou nejmíň 4 voty:)))
