Stála jsem uprostřed pokoje a přemýšlela, kam jsem si jen dala ty červené lodičky. Mučivým způsobem jsem je hledala snad hodinu. Najednou uslyším telefon.
„Halo," řeknu. Ozve se pouhé zasmání.
„Kdo to je?"
„Milá Caroline," promluvil hlas na druhém konci.
„Kole," vydechla jsem.
„Chytrá holka."
„Co chceš?" zeptala jsem se.
„Sejít se," stroze řekl.
„Fajn kdy?"
„Večer u mě?"
„Dobře," odpověděla jsem a zavěsila.
Kola jsem neviděla celou věčnost. Nikdy jsem ho neměla v lásce, ale vždycky se mi líbil. Ani na chvíli jsem na Klause nepomyslela. Asi už taky někde hledá jinou. Půjdu k němu kolem osmé. Má byt blízko mého domku.
Převlékám se do šatu na ramínka a nazouvám se do béžových botu. Ladně vykročím do večerního světa za Kolem. Přicházím k jeho bytu a zaklepu. Otvírá mi hned.
„Ahoj," pozdraví mě.
„Ahoj," říkám mu nazpět.
„Pojď dál." Pokyne. Vcházím k němu a sedám si na sedačku.
„Dáš si něco k pití?" zeptá se mě.
„Víno?"
„červené?"
„Jo to bude fajn."
„Hned jsem tu." Odešel a já se rozhlížím. Po pár chvílích se Kol vrací se sklenkami vína a jednu z nich mi podává.
„Děkuju." Chvíli jen tak sedíme a povídáme si.
„Proč jsem vůbec tady?" zeptala jsem se ho.
„Nevím."
„Co chceš?"
„Tebe."
„Ou."
„Co?" zasmál se.
„Nic." Posunula jsem se k němu a nahnula se k jeho obličeji „Zavři oči," zašeptala jsem. Poslušně je zavřel. Přiblížila jsem se k jeho rtům a pomalu je spojila v jedny. Projel mnou neskutečný proud adrenalinu, že už jsem v tu chvíli věděla, že tuhle noc budu jeho ať chci nebo ne.
Svalil mě na postel a vášnivě mě líbal. Jeho rty se pohupovaly u mých prsou a dolů k mému bříšku. Jeho tělo bylo nalepené na to moje a já cítila každá jeho dotek, pohyb, každý jeden polibek. Dokonalé. Svižným pohybem se dostal ze svých kalhot a tvrdě do mě pronikl. Svůj vzdech jsem potlačila tím, že jsem se mu opět přisála na rty. Jak chutné. Netrvalo dlouho a udělali jsme se, ale pak nastal zvrat.
