Probudila jsem se vedle mojí lásky. Vedle někoho kdo si mně váží.
„Vstávej zlato,“lehce jsem ho pohladila po tváři a dala mu jemný polibek.
Dneska nás čeká dlouhej den. Pojedeme autem. Je to necelých dvacet hodin, takže si nejsem jistá jestli někde nezastavíme a neodpočineme si. Jsem si naprosto jistá, že Damon a Elenou ještě spí.
Sešla jsem z druhého patra dolů a moje očekánání se nenaplnilo. Elena už stála u kuchyně a civěla na Damona, který balil jídlo do tašek. Přišla jsem k nim a opřela jsem se o linku a s úsměvěm jsem ho pozorovala.
„Co děláš prosimtě?“zeptala jsem se s úsměvem Damona.
„Balím nevidíš?“vyštěkl na mě.
„Ježiši, tak promiň,“smála jsem se.
„Ještě nikdy tam nebyl,“pošeptala mi Elena.
„Tak jo, dneska nás čeká dlouhej den, takže se pořádně nadlábnem a vyrazíme souhlasíte?“ozval se za mnou Klaus. Všichni jsme radostně přikývli a Damon pokračoval ve svém běsnění.
Nasedáme do auta a mně teprve teď dochází, že opouštím jeho domov. Domov, kde se asi už nikdy nevrátím. Moje myšlenka mě zamrzela a naposled jsem se otočila, abych ještě na okamžik spatřila ten honosný dům. Damon prosebně mumlal pro sebe a přitom se koukal z okna ven na míhající se stromy.
„Bude mi to tu docela chybět,“prolomila jsem ticho mezi námi. Jsem hrozně naštvaná, že neletíme. Nebaví mě sedět celý den, celou noc a zase celý den v autě je to unavujicí. Ráda cestuju, ale ne způsobem, že prosedím 20hodin v autě.
Uběhly teprve čtyři hodiny cesty a já už se nudím. Myslím, že budu naprosto nenávidět tohle auto. Sama pro sebe a pousměji nad hrající si mi dětmi okolo, kterých pomalu projíždíme v mále vesničce.
Tak jo už mě to fakt nebaví jedeme už patnáct hodin a já už jsem z toho civění na tu fádní bílou kůži na sedačce předemnou opravdu znechucena.
„Nesnáším to auto,“řekne Elena.
„O tom mi povídej,“souhlasně přikyvouji.
„Nebojte za chvíli už zastavíme,“prohlašuje Klaus řídící to pro mne stašlivé auto.
„Konečně,“vydechnu a v zápětí se pousměju.
Moje nohy jsou jako puding. Stojíme u benzínky a já se protahuju a pokouším se přijít na to kde je Damon. Obejdu pomalu auto a nad tím, co vidím se musím pousmát. Damon je připláclý na skle od našeho krásného bavoráka. To sklo bude upatlaný uchechtnu se pro sebe a kráčím dál ke Klausovy, který se prochází.
„Mám tě vystřídat?“ptám se jo jemně.
„Zlato, pojď radši ke mně,“řekne přívětivě. Obejmu ho kolem pasu a jeho ruce jezdí po mých bedrech. Mnou projede vlna vzrušení a jemně sebou trhnu. Nakloním svéjí hlavu tak, abych viděla na mého snoubence, při této myšlence se usměju a vlepím mu polibek na krk.
„Miluji tě,“řekne sladce a já roztávám. Bože, tak moc ho miluji. Srdce se mi seře napětím, když jeho ruka putuje pomalu po mích zadech dolů k zadečku.
„Přestaň nebo nedojedeme New Yorku,“zachechtne se.
„Vyrážíme,“zařve Damon.
„Ale, ale naše šípková Růženka se probudila,“zasměje se.
„Usnul jsem jen na pět minut,“odpovída jízlivě.
Usnula jsem po dvaceti minutách v autě. Uspala mě hudba puštěná z rádia.
Probouzím se. „Už tam konečně jsme?“zaptám se.
„Ne,“stroze odpovídá Damon. Bože můj, jak dlouho ještě pojedeme proletí mi hlavou. Jedeme nejspíš už sto let. Elena vedle mne spokojeně oddechuje a já jsem přemístila můj zrak na přední sedadlo, kde je usazený můj milovaný snoubenec.
„Jsme tady,“prohlašuje s potěšením Damon.
„Hurá,“zvolám přes celé auto a tím probouzím Elenu a Klause.
Projíždíme po známém brooklynském mostě a já jsem neskutečně ráda, že jsem tuto cestu podstoupila. Projíždíme ulicemi New Yorku a já nemůžu spustit zrak z mihotajících se paneláků a mrakodrapů. Teď právě přemýslím, kde budeme ubytování. Je pravda, že Klaus vždycky objeví dokonalý hotel či nějaký dům, kde se cítím opravdu, jako doma. Kde se budeme brát? prolítlo mi hlavou. Tohle jsme ještě neprobírali. Z mých myšlenek mě vyruší Elena....
DOUFÁM, ŽE SE VÁM TO LÍBÍ. DÁVEJTE VOTY A KOMENTYPRO DALŠÍ ČÁST!!♥♥
