Prý, že Cirllanská výchovná škola je to nejlepší, kam se může vaše dcera dostat. Ano, souhlasím, pokud jste z bohaté rodiny, vaši rodiče podplácí učitele a vy vypadáte jako panenka.
15. srpna
"Pověz mi, Giselle, co je hlavní zásada, když sloužíš královské rodině?" Zeptala se mě povrchně učitelka a dlaněmi se opřela o můj stůl.
"Klanět se a oslovovat je vhodným titulem." Moje odpověď byla prostá a vtloukána do našich hlav celé roky.
"Excelentní. A hlavně, mluv nahlas. Nejde ti rozumět." Následně se otočila a odkráčela pryč. Oddechla jsem si a schovala obličej do dlaní. Ještě devět dní a já se dozvím pravdu, za co stojím.
Další hodina byla vaření. Naučit se perfektně vařit ty nejlepší a nejdražší jídla. Zrovna tohle je to jediné, co mi jakž takž jde.
16. srpen
Musím se uklidnit. Vždyť se nic neděje. Tohle se ti děje pořád a ty nemáš nejmenší šanci, proč chtít brečet nebo jim to oplatit.
"Giselle, pověz mi, jak ti chutnalo?" Pověděla Romie a konečkem prstu se dotkla mého ramene. Sklopila jsem pohled a tiše, ale zhluboka se nadechla. Opět jsem si vzpomněla na situaci, kdy mi dali do jídla pálivé papričky a já to musela ochutnat. Jo, skvělé dvě hodiny s bolestí celé hlavy a žaludku jsou k nezapomenutí.
17.srpen
"Každá mi napíše na papír, proč si myslím, že by ona měla být prvotřídní služebná v královské rodině. Tento dopis se dá přečíst rodině, která si jednu z vás přijde adoptovat. Proto vybírejte ty správné slova." Učitelka Mcbollová je elegantní a milá. Proč tady není každá taková? A nazvat situaci ukradnutí od vlastní rodiny, školy a života adopce, je směšné.
Uchopila jsem mezi prsty pero a začala psát. Bylo to mnohem těžší, než jsem myslela, ale vlastně jsem věděla úplně přesně, co napíšu.
18.srpen
"Giselle, Giselle!" Pokřikovala po mě Mona a běžela ke mě. Po celé chodbě se ozývali její rychlé kroky a já spatřila její vyděšený obličej.
Krok přede mnou skočila a přistála mi na hrudi. "Pomoc mi." Zašeptala mi do ramene a z očí jí stékali slzy.
"Všechno bude v pořádku, Mono zvládneš to." Špitla jsem a pohladila jí po vlasech. Hnědé kudrlinky se mi zapletly do prstů.
"Prosím Giselle, já to nezvládnu. Oni jsem jdou. Musíš mě ochránit, jsi silnější než já." Zavzlykala a odtrhla se ode mě. ¨
19. srpen
Odložila jsem mokrý obvaz na stůl a přetočila se na druhou stranu. Mono, sestřičko moje zlatá, jen mi ubližuješ.
Den, kdy vás bolí břicho, od tvrdých kopanců je těžší, než si myslíte.
20. srpna
"Giselle, štveš mě." Řekla na rovinu Romie a odstrčila mě od stolu.
"Beze mě by jsi nic neuvařila Romie, takže mi dej čas." Tiše jsem odpověděla a jemně osolila kuřecí polévku.
"Ještě jedno slovo a nepřej si mě Gisello!" Zvýšila hlas a přitiskla k sobě rty. Přikývla jsem a pokračovala v přípravě polévky.
Čas vypršel a nakonec se dala ochutnat ředitelce.
Přišla řada na naše jídlo.
"To je výborné." Pochválila jí.
"Celou jsem jí připravila já, věřte nebo ne, ale vařit umím výtečně paní ředitelko." Ach ta Romie vlezprdelka. Tak já to celé odpracuji a ona si to přivlastní? Ať mě už odtud někdo dostane.
21. srpen
"Studentky, už jenom 3 dny a jedna z vás bude vybrána. Jsem natěšená i za vás, slečny. Všechny si ten post zasloužíte. Moc vám to přeji." Pronesla učitelka Mcbollová a upravila si lem šatů.
Po hodině jsem šla na hlavní dvůr, kde mě čekala Mona.
"Giselle, konečně. Myslela jsem, že jsi na mě zapomněla." Řekla a obejmula mě.
"Tak jak ses měla dneska ve škole?" Zeptala jsem se jí a společně jsme si sedli na lavičku.
"Jako vždy. Vaření, etiketa a šití šatů. Nic zvláštního.."
"Vážně nic zvláštního? A jak ti jde šití, Mono?"
"Hrůza." řekla sklesle.
"Asi jsme sdělili mámy talent obě dvě stejně." Zavtipkovala jsem a obě dvě jsme se zasmáli.
"Brzo odejdeš, co si bez tebe počnu?"
"Třeba ani neodejdu a budu sloužit někde tady. Budu tě chodit navštěvovat a všechno bude skvělé."
"To se určitě nestane."
22. srpen
Dva dny. Co si na sebe obleču? Mám se usmívat nebo koukat do země? Jak mám mluvit? Jak se mám rozloučit s Monou?"
23. srpen
"Slečny nebojte se, vše je perfektně naplánované. Šaty vám dáme ráno před dveře. přesně v pět hodin v podvečer buďte připraveny v hlavním sále, kde se vše zahájí. Nemohu se dočkat na bál a na to, kterou z vás si vyberou. Měla jsem možnost jsem si přečíst vaše dopisy a některé dívky to napsali opravdu krásně a upřímně. Jsem na vás pyšná, studentky."
Nevím, zda mám být ráda, že vypadnu z Cirllanské školy, nebo už cítit stesk.
24. srpen
Den D. Den, kdy končí naše čtyřleté učení. Den, kdy prožijeme ten nejproslulejší ples, který je zahájen každý rok.
Došla jsem před dveře a vzala si do ruk své šaty. Rozprostřela jsem se na postel a žasla. Měla jsem pohled na krémové šaty. (jsou v příloze)
Neváhala jsem ani chvilku a oblékla si je. Perfektně mi sedí a cítím se v nich elegantně. Zvláštní pocit. Chtěla jsem se ještě více kochat, ale někdo zaťukal na dveře. Otevřela jsem dveře a v nich se objevila Mona, oblečena do azurových krátkých šatů.
"Sluší ti to!" Řekli jsme naráz a zasmáli se.
"Páni," vydechla a vešla dovnitř. "vypadáš jako princezna, Giselle." Nadchla se a sáhla mi na látku. Šaty jsou dlouhé až po zem, za což jsem vděčná.
"Taky vypadáš jako princezna." Čupla jsem si a upravila jí zlatý pásek. Ne že by byla Mona tak malá, ale nechci se sklonit, aby mi viděla do výstřihu.
"Kolik je, Giselle?"
"Půl páte. Vyrážíme?" Poprvé za dnešek jsem pocítila trochu nervozity a nejistě jsem přešlápla.
"Vyrážíme." Souhlasila.
ČTEŠ
Tell me /dokončeno
Vampire-nevím jestli jsem se koupala ve vaně plné vody nebo mých slz- Příběh o Giselle Yolow, která se nepříjemnou situací ocitne v sídle upírů. Někteří touží po její krvi a jiní po jejím těle.
