Tell me /dokončeno

24

Po tom přihlouplém rozhovoru jsme se sebrali a objeli zpět domů. Neměla jsem náladu na to s ním promluvit ani slovo. Vím sice, že Alex je někdy opravdu hrubý a ignoruje vše co jde, ale poznala jsem ho i z druhé stránky

*

Zavřela jsem se do pokoje a začala si číst. Bylo to jediné, co mě zvládlo uklidnit a odreagovat. 
Celý zbytek dne jsem už nic neplánovala dělat. Byla jsem naprosto vyšťavena, ale nemohla jsem usnout. Nakonec jsem se i procházela po místnosti, opět si chvilku četla, ale nakonec jsem šla dolů. Zavřela jsem dveře a sešla schody. Zamířila jsem do kuchyně, rozsvítila a otevřela ledničku. Nalila jsem si mléko, přidala si tam lžíci medu a ohřála to. 
S horkou skleničkou jsem si sedla ke stolu a přemýšlela. I když nebylo nad čím. Všechno, co jsem si myslela, že ovládám se vymklo kontrole. A to hlavně má budoucnosti a celý můj život. 
(Isaac) "Nemůžeš usnout?" Zeptal se a přisedl si. Jelikož měl pouze boxerky, trošku jsem projížděla jeho tělo a nesoustředila se na jeho otázku. Mírně jsem pokrčila obočí a nakonec uhnula pohledem. 
"Co?" 
(Isaac) "Ptal jsem se, jestli nemůžeš usnout, ale je to očividné." Pohrával si s úsměvem, ale nakonec se zatvářil poměrně naštvaně. 
"Proč jsi tady vlastně ty?"
(Isaac) "Chtěl jsem s tebou mluvit." 
"Do toho." Vybídla jsem ho a usrkla si. 
(Isaac) "Za týden odjíždím do Itálie. Je velice pravděpodobné, že se tam už odstěhuji a Alex chce jít se mnou. Prý ho tady nic nedrží. Takže my odjedeme, pak přijedeme na ples, rozloučíme se s tebou a nejsem si jistý, zda se ještě někdy uvidíme." Měl opravdu zvláštní tón. Zněl smutně a ne, že by s tím zcela souhlasil. Mě tohle sdělení nějak nenaštvalo, byla jsem už zvyklá na věci, které mě vykolejili, rozbrečeli, zničili. Jen jsem na chvilku zavřela oči a zhluboka se nadechla. Nemohla jsem přijít na dobrou odpověď. Ale bylo mi to líto. Odpoutat se od tohohle života a začít žít něco jiného. Třeba budu více, než nespokojená. Třeba se do dotyčného ani nezamiluji, budu jen trpět. Navíc jako upír, který žije tak dlouho. Tak dlouho a nešťastná. Tohle nechci dopustit. 
"Nechci se za nikoho vdát. Ne za někoho, koho skoro ani neznám. Ne za někoho, koho mi vybral někdo jiný," Zabručela jsem. Sotva se ale Isaac nadechl na odpověď, umlčela jsem ho tou svojí "půjdu už spát. Jde na mě únava." 
(Isaac) "Dobře, dobrou noc, Giselle." Nakonec jsem se ještě napila, ale zbytek mléka vylila do umyvadla. 

Avšak jsem nemířila do svého pokoje.
Místo doleva jsem zabočila doprava. Možná budu v jeho pokoji nechtěná, ale zkusit to mohu. Chytla jsem po klice a otevřela. 
(Alex) "Jak bylo s Tylerem?" Položil mi otázku hned, co jsem udělala první krok kupředu. Zarazila jsem se a sledovala ho. Stal u okna, ale ke mě zády. 
"Nic moc... "
(Alex) "By mě zajímalo, s čím vším se ti svěřil."
"Mě je jedno, co mi řekne. Nechtěla jsem to ani slyšet, já si udělala u každého svůj obrázek." Zavřela jsem dveře a kráčela napříč jemu. Neměla jsem ponožky a pyžamo ve stylu volného dlouhého trička a kalhotek nebyl zrovna ten nejlepší outfit, ale přece se nebudu na spaní furt převlékat. Byla mi zima a dala jsem si ruce na hruď. Postavila jsem se vedle jeho a pozorovala venek. Měsíční svit ozařoval zahradu, která se však ukrývala pod mlhou.
Ale zamrazilo mě, když se Alex přemístil přímo za mě. Odhrnul mi vlasy z ramene a přiblížil se blíže. Jeho dech se mi přímo zařezával do mé kůže. Nakonec se jeho rty dotkly mé tepny. Srdce mi bilo opravdu rychle a zamrzla jsem v jedné póze. Pomalu mě políbil a odtáhl se ode mě. Nakonec jsem se otočila já a dívala se mu upřeně do očí. Naklonila jsem mírně hlavu a snažila se rozpoznat jeho pocity, ale dělalo mi to problém. Už mi bylo jedno, jestli je tohle dobrý nápad, jak to bude pokračovat nebo jak moc to zasáhne Jay, či Tylera. Jednoduše jsem ho políbila na rty. Postavila jsem se na špičky a položila mu ruce okolo krku. On položil ty své na mé boky a křečovitě je sevřel. Nebrala jsem na to ohled. 
(Alex) "Tohle by jsi neměla dělat." Zašeptal.
"Chci si dělat, co jen chci."
(Alex) "Když to bereš takhle..." Větu nedořekl a opět se přisál na mé rty. Nakonec stiskl povolil a jel níže. Ne na můj zadek, ale vyhrnul mé tričko o pár centimetrů výše, aby se dotkl kůže na mých zad. 

*

Ten večer jsem strávila u Alexe. 
Bylo mi jedno, kdo nás tak spolu najde. 
Bylo mi jedno, co si o tom kdo pomyslí.

*

Vzbudila jsem se díky tomu, že mě k sobě Alex více přimáčkl v objetí. 
"Alexi?" Broukla jsem se zavřenýma oči.
(Alex) "Hmm."  Vydal ze sebe citoslovec.
"Měla bych vstávat.. Ale nějak se nemohu dostat ze tvého objetí." Řekla jsem se smíchem.
(Alex) "Tak nikam nechoď." 
"Ty vlastně odjíždíš!" Vyhrkla jsem a prudce se k němu otočila. Nakonec taky otevřel oči. "ty si odjedeš, zanecháš za sebou románek a já se pak vdám za někoho, koho nechci?" Začala jsem přemýšlet mnohem racionálněji. Musela jsem myslet dopředu. 
(Alex) "Nenechám tě vdát se za někoho, kdo mě absolutně sere." Trochu mě zarazila jeho věta, ale hodila k jeho povaze. Alex je hold trochu ostřejší, ale možná je to, co se mi na něm tak líbí. 
"Tak mi prosím řekni, jak to uděláš." Nebylo to tak, že by jsem se chtěla vdát za Alexe, to opravdu ne. Nechci se vůbec vdávat. 
(Alex) "Nějak to vyřeším. Ty se hlavně zdrž toho, že s tebou bude Tyler laškovat."
"A co když bude?" Zeptala jsem se zvláštním tónem, kdy jsem zapojila ironii, smích a zvědavost. 
(Alex) "Já tě viděl první." Odpověděl dominantně. 

--------
Sice je tohle slabší díl, ale slintám na ním.
Mám otázku; není to moc uspěchaný? 
-jestli k tomu máte výhrady, či cokoliv, ráda si to přečtu :)