Tell me /dokončeno

11

Byl to jen sen. Prudce jsem otevřela oči a sedla si. Hlasitě jsem vydechla a už jsem zaostřila. Nebyl to sen, byla to vidina.. Znervózněla jsem a zatřepala prsty, ať se uklidním. Pořád jsem byla zneklidněna, že je někdo tady, že to byla pravda, že to monstrum kouká na tento palác. Že se blíží a nikdo jej nezastaví. 
"Giselle.." Ozvalo se od dveří, kde stála Jay a s ní Colton. "Co se ti zdálo? Řekni mi to všechno." Potom šli blíže, Jay si ke mě přisedla a Colton stál asi tři kroky od postele a pozoroval mě. 
"Utíkala jsem lesem, než jsem zakopla a když jsem se rozhlédla, viděla jsem tady tohle místo." 
"Takže je tady?" 
"Já nevím, asi ano." Když jsem jí tohle všechno říkala, připadala jsem si jako malé dítě, co má noční můry a musí se vypovídat, ale se nebál bubáka ve skříni. Colton zaklel a vyletěl z místnosti, že se pohnula jenom záclona a práskly dveře.
"Vážně mi nelžeš, koukala jsi na tohle místo?" Už měla vystrašenější tón a nervózně pokyvovala prsty. Jen jsem přikývla. "Počkej tady, nikam nechoď, hned se vrátím." A pak byla taky pryč. Dveře opět zaklaply a mým pokojem se rozneslo ticho. Slyšela jsem jen své výdechy a pozorovala stěnu. 
Ale pak jsem instinktivně zadržela dech. Už mým pokojem nevládlo ticho, ale další výdechy a jemné syčení. 

Z pohledu:
Jammie Cora Villow 
Už jsem byla dole a letěla jsem tak rychle, jak to jen šlo. U jídelny jsem zpomalila a ladně vstoupila do místnosti, ať vypadám elegantně i v tomto momentě. Polovina lidí, jako všichni bratři, kromě Isaaca byli pryč. Otec vešel do místnosti vteřinku po mě.
"Tak co se stalo?" Zeptal se a stál u vchodu. 
"Giselle se zdálo, že se dívá na náš palác. Myslím, že už nemáme moc času." Řekla jsem mu.
"Dobře teda, kde je Colton?"
"Odešel s kluky (Caleb, Robin, Freddie a Alex) ven, aby to tady prý ohlídl." Odpověděl mu Isaac. 
"Jammie a Lily vezměte Claudii a Nancy dolů. Isaacu, ty běž pro Giselle a doveď jí na stejné místo, další věci se vás netýkají. Hlavně se nezraňte, kdyby něco, víte co máte dělat." A pak šel hlouběji do jídelny, kde si přisedl ke dvou pánům, o kterých vím, že jsem opravdu bohatí a mají velký vliv jak v našem světě upírů, tak i mezi lidmi."
"Jdu teda nahoru." Oznámil Isaac a zmizel mi ze zorného pole. 
"Chytneš Claudii za ruku?" Zeptala se mě Lily, která už měla v rukou malou Nancy.
"Jojo," odpověděla jsem a klekla si, abych viděla Claudii přímo do očí. Vypadala vyděšeně a že se jí chce brečet. Zastrčila jsem jí kudrnatý karamelový  pramínek za uši. "Neboj, všechno je v pořádku, jsme tady v bezpečí, teď půjdeme dolů, jo?" Několikrát přikývla, já se zvedla a propletla si prsty těmi jimi. Vydechla jsem si, když mě poslechla. 
"Není v pokoji!" Rozneslo se místností.
"Co?" Prudce jsem se otočila na Isaaca.
"Giselle je pryč! Bylo otevřené okno a nikdo nikde."
"To není možné, kluci jsou venku a hlídají!" Vykřikla Lily. 
"Co není možné?" Zeptal se zmatený taťka.
"Giselle je pryč, musel jí unést." Tentokrát jsem odpověděla já. 
"Vezmu holky a jdu dolů, nehodlám být jeho další oběť."  Oznámila Lily, přebrala mi Claudii a odešla s nimi. Dneska je nějaká mrská, přitom tohle je záležitost nás všech. 
"Musíme jí najít." Zavrčel Isaac. 
"Ta už bude hodně daleko, a aby ne už mrtvá." Tati, ty jsi teda optimista.. 
"Souhlasím s Isaacem, Giselle potřebujeme. Prostě jí musím najít za každou cenu!" Zastala jsem se bratra. 
Táta: "Beccy, okamžitě běž pro kluky ven a doveď je sem, bude porada." 
Jammie "Na žádnou poradu není čas, mám poslední vteřiny na to se rozhodnout, zda jí půjdeme HNED vystopovat, nebo je po šanci jí někdy najít!" 
Táta: "Jammie, nikdo jí teď nepůjde stopovat.."
Isaac: "Já ano. Já jdu, jdeš Jay?" 
Jay: "Ovšem, že jdu!"
Colton: "Kam jdeme?!" Ten nám tady teda chyběl, už nemáme čas, je po naději, Giselle je pryč. 
Alex: "Kam asi, najít Giselle." 
Jay: "Kašlu na vysvětlování, mizím." A vyběhla jsem. Giselle byla jediná osoba, která mi rozuměla a se kterou jsem si zvládla povídat. Jediná kamarádka a teďka jí rozhodně neopustím. Bratři mi byli v patách. Isaac, Alex i Colton běželi se mnou. Už jsem se cítila bezpečněji. Otevřela jsem hlavní dveře a zmizela do tmy. Do jemné mlhy a podivného závanu strachu. 
"Běželi rovně." Rozkázal Alex, který vždy perfektně stopoval. I na pár mil dokázal vystopovat určité upíry a dokonce se tím i několik desítek let živil. A momentálně to přijde v hod. 
Pokračovali jsme teda přes hustý les a motali se mezi vysokými stromy. Půda byla mokrá a boty se mi zabořovali do hlíny. Alex se dostal dopředu a určoval směr. 
Konečně jsme vyběhli z lesa a mířili dále do louce. Vběhli jsme na nějakou vyšlapanou cestu, nebyl čas na oddych. 

Opět jsme byli v lese, ale temnějším. Bylo mi tu divně a musela jsem se neustále otáčet do boku. 
Pak jsem se octla na zemi. Prudce jsem narazila do kamene a vybil se mi dech. Ve vteřině se mi po těle roznesla bolest a hbitě jsem se musela nadechnout.
Následně jsem uslyšela rány, jako v boji. Sedla jsem si rozhlédla se okolo sebe. Všechno bylo po očku rozmazané a zapískalo mi v uší. 
Nakonec jsem zaostřila a spatřila Alexe, který někoho celého v černém přitiskl ke stromu a přisál se mu na krk. Z obou dvou stran, obě ruky mu drželi kluci a Alexander do vysál. Tělo neznámého muže spadlo na zem. Nakonec jsem se zvládla zvednout, snažila se chytit balanci a vyšla k nim.
"Jsi v pořádku?" Vyhrkl na mě Colton a položil mi ruce na ramena. 
"Asi ano, co to sakra bylo?" 
"Ta potvora má asi pár ochránců."
"Ale zvládli jste ho, nejsou moc silní." Řekla jsem a upravila si vlasy. Ještě jsem se několikrát pořádně nadechla, než se mi nějak uklidnili plíce a pištění přestalo. 
"Nejsou? Museli jsme být na něho tři vycvičení upíři."
"Musíme pokračovat, teď nebo nikdy." Ohlásil Alex, který kráčel k nám. Má pravdu, musíme okamžitě jít a najít jí. Colton mě pak objal. Položila jsem mu hlavu rameno, ale musela jsem se od něho zase odtrhnout a jít za Alexem. Isaac stál vedle něco a čekal na nás dva. Když jsem zvedla hlavu a rozhlédla jsem se, pochopila jsem, jak moc velkou chybu jsem udělala, když jsem nechala Giselle v pokoji samotnou a teďka jí šla hledat. Jsme všichni v loji, neboť nás právě obklopilo spoustu těch silných monster v černém. 

----
DA-BUM-TSS, v Tell me začíná jít do tuhého. :D
Zajímalo by mě, jaký na to máte zatím názor a klidně mi můžete psát vaše nápady :)
Také nezapomeňte na to, že každou kapitolu můžu někomu věnovat, tak neváhejte a napište komentář, i třeba s kritikou :) Ta povídka je pro vás a chci vědět, že to nepíšu pouze pro sebe :D 
S láskou TPoG ^w^