Tell me /dokončeno

17

(Giselle) 'Nenenene, jen.. Já nevím. Je to zvláštní. Ale pravdivé.. Máš pravdu.. Měla by jsem se sebou něco dělat a netrčet tu, jako malé dítě.' A pak se zvedla a odešla. Párkrát jsem ještě zavolal její jméno, ale neodpověděla mi. Sakra ta holka je ale nevyzpytatelná..   

Z pohledu
Giselle Yolow

Nakonec jsem se stejně rozhodla jít do rodinné společnosti. Jelikož nebyli v kuchyni, zamířila jsem do obrovského obývacího pokoje, kam mě navedla jedna služebná. 
Tam seděli snad všichni. Kromě Jay, Coltona, Isaaca a Alexe i ta jejich rodina z Itálie. Ovšem od nich jsme si už jména nepamatovala. 
"Ahoj." Pípla jsem na pozdrav a vkročila dovnitř. 
"Giselle, to jsem ráda, že jsi konečně vylezla z toho pokoje," Křikla po mě Jay a zbitě se zvedla z gauče a zamířila ke mě. Obejmula mě a k tomu zašeptala "všechno mě hrozně moc mrzí, je toho opravdu moc, ale společně to zvládneme." 
"No.. To doufám." Zašeptala jsem jí na zpět a ona se už ode mě odtrhla. Chytla mě za loket a vedla za ní k sedačce, kde jsem se posadila vedle ní a Isaaca.
"Jak se máš?" Zeptal se Isaac a usmál se.
"Nic moc." Ale i přes jeho šarm jsem odpověděla pravdu. Už jsem si to nebrala tak zle. Ztratila jsem jen někoho, kdo si říkal má sestra. A když to Mona věděla, co všechno mi tím vším způsobí, jak moc mě může mrzet, že umřela? Jizvy nějak přetrpím, ale to, že nemám kam jít ne. Moje jediná rodina jsou upíři? Nevím sice jestli mám štěstí nebo smůlu, ale musím se tomu přizpůsobit. 

Po měsíci...

Všechno bylo lepší. Nějak jsem se přes to přenesla, Alex měl pravdu, musela jsem tomu dát čas. Ale i tak na to nikdy nezapomenu. Na ten šílený strach a bolest. 
"Isaaca napadlo se projet do města a já slíbila, že pojedeš s námi, takže ne, že ne." Řekla Jay s úšklebkem a hodila po mě její tričko. Rychlím pohybem jsem ho chytla.
"No když myslíte," Úšklebek jsem jí oplatila a tričko si přiložila k tělu. "vezmu si tohle na sebe."
"Jo, to ti opravdu sluší."

*

(Isaac) "Takže, jelikož Alex nechce být vezen, ale řídit, bere si svoje auto. Kdo pojede s ním?" 
(Jay) "Tak já a Colton půjdeme k tobě, Isaacu a Giselle pojede s Alexem, dobře?" 
"Dobře." Souhlasila jsem.
(Jay) "Sejdeme se před obchodním centrem BIGG." 

Nasedla jsem teda do naprosto dokonalého, červeného Ford Mustanga. Sice jsem nikdy nebyla na auta, ale tohle mi bralo dech. 
(Alex) "Líbí co?" 
"To teda. Máš opravdu hezké auto." Na tohle jsem přikývl a nasedl. Já neotálela a sedla si na místo vedle řidiče. 
(Alex) "Chtělo se ti doopravdy jet nebo tě přemluvila Jammie?" Po téhle větě nastartoval. Připoutala jsem se a auto vyjelo hned za modrým závodním sporťákem, kde jsem si nevšimla značky. 
"Nepřemluvila, chtěla jsem jet."
(Alex) "Tak to se teda divím, když jsi poslední dobou byla jako tichá myška a skoro jsem o tobě ani nevěděl." 
"No víš.. Potřebovala jsem oddech, už se zlepšilo. A navíc... Sám jsi mi řekl, že to potřebuje čas."
(Alex) "Ano, máš pravdu..." Pak se na mě po očku podíval a já znervózněla. Myslela jsem si, že po té době, co jsem tam strávila už nebudu mít s nikým problém, ale stále jsem nesvá z těch jeho pohledů. 
"Proč vlastně máš přítelkyni, nebo už ženu?" Ale já začla hovořit o něčem tak soukromém. Co to proboha plácám?
(Alex) "Nikoho nepotřebuji." A tohle se přesně k Alexovi hodilo. Byl to samotář, který si většinou hleděl svého, ale přesto držel s rodinou a udržoval si harmonické vztahy. "Proč ti nikoho nemáš?" ještě dodal a opět na mě pohlédl.
"Nebyl čas. Ve škole k nám kluky nepouštěli a teď jsem u vás." 
(Alex) "Od kdy máš ráda nakupování?"
"Proč?"
(Alex) "Jedeme přece do nákupního centra."
"Vlastně pořád na to nějak nejsem, ale už se nemám do čeho oblékat. Je mi trapné si furt pujčovat oblečení od Jay.
(Alex) "Jammie je přímo natěšená, že ti může furt něco půjčovat a trávit s tebou čas. Než jsi dojela, mohla být jen s námi a občas s rodinou z Itálie. Což ta stojí za nic." 

Do konce cesty jsme už nic neřekli.
Zastavili jsme na krytým parkovišti, kde už bylo Isaacovo auto. 
"A teď si nakoupíme to nejlepší oblečení, které tady vůbec mají!" Jay vykřikla, provlékla ruku tou mou a takhle jsme kráčeli napříč celého nakupování.

Zastavili jsme se v dalším obchodě. Byla jsem celá obklopená taškami a kluci už to nevydrželi, tak šli na kafe. 
"Ty brýle, ty jsou naprosto boží!" A v mžiku si na sebe nasadili bíle brýle s korálky. Vypadala vtipně a nevkusně, ale byla to sranda. Smíchem jsem opustila jednu tašku a pak si je zkusila taky. 

*

(Jay) "Já by jsem se už připojila ke klukům. Tašky si můžeme schovat do auta a pak jít třeba do kina nebo do lunaparku. Jednoduše si to pořádně užijeme!"
"To není špatný nápad." Ale neřekla jsem to s takovým nadšením, jako jsem měla v plánu."

*

(Jay) "Tak kluci, tašky odložíme do auta a vyrážíme dál." Pak odložila tašky pod stůl, zezadu objala Coltona a usrkla mu z kafe. 
(Isaac) "Vy se snad nikdy neunavíte." Odpověděl se smíchem a k tomu se přidali i ostatní. 

*

(Alex) "Takže jak jste se rozhodli?" 
(Jay) "Lunapark. Rozhodně lunapark! Nebyla jsem tam snad věčnost."
(Alex) "Zase? Vždyť jsem tam pořád.. I Giselle tam musela být snad stokrát." Pak se na mě všichni podívali a já se falešně usmála.
"Nebyla jsem tam ani jednou."
(Isaac) "Jako.. Ani jednou?" Jen jsem zatřepala hlavou.
(Colton) "Tak to je síla." 

*

Seděla jsem ve stejném autě se stejnou osobou a vyrazilo se do lunaparku. Vlastně jsme i byla nadšená, ale nedávala jsem to najevo.
(Alex) "Nejsi už unavená?" 
"Ne, nejsem. Mám k tomu mít důvod?" 
(Alex) "Jen jsi pořád byla v pokoji, tak jsme si myslel že už toho budeš mít dost."
"Jen proto, aby jsi měl záminku na to, aby jsi zmizel, tak to se pleteš. Hezky se mnou půjdeš na kolotoče." 
(Alex) "Dobře Sherlocku."