EPILOG

607 44 14
                                    

Všude okolo bylo ticho. 

Neslyšela jsem ani své výdechy a nádechy. Dokonce se mi i zdálo, jako bych spala ve sněhu, ale po chvilce jsem usoudila, že se spíše vařím.
Tak moc jsem se chtěla probudit, ale nešlo.

Ale pak následovala tupá bolest, která mi projela celým tělem. Všechny mé kosti se začaly klepat a pálilo mě hrdlo. Naběhla mi husí kůže, i přesto, že krev v mých žilách hučela varem a mám pocit, jako bych rázem viděla vše a kmitem zase nic. Chvilkami mi přišlo, že mým tělem šlehá proud a nutí mě se hýbat a následně pro mě bylo i těžké myslet. 
Slyšela jsem tlumený hlas, který nebyl daleko. Ale přesto jsem ho slyšela jen stěží. 
Však každou další vteřinou byla slova ráznější. 
(Alex) "Noták otevři oči...Giselle." 
A já to udělala. Prostě jsem je otevřela a připadala jsem si jako znovuzrozená.


- - - - - - - - - - -

Ano, ano, tohle nečekal nikdo ani já. Ale přišlo mi to jako dobrý konec.
Předpokládám, že bude i Tell me 2, ale uvidíme ještě ^^
Moc děkuji všem, kteří tenhle příběh četli a komentovali jej! ♥
(-hlavně mé díky patří anicka-1 !)

DĚKUJI VÁM!

A mimochodem, hezké Vánoce! ♥

Tell me  /dokončenoKde žijí příběhy. Začni objevovat