Tell me /dokončeno

28

Vzbudila jsem hladová a bolavá. Migréna s mojí hlavou dělala, co jen chtěla a mám pocit, že už z té postele nikdy nevylezu. 

Jediné, na co jsem se zmohla bylo, že jsem si vzala jednu knihu a pak se opět zahrabala pod peřinu.

Tak po hodině se ozvalo zaklepání. Bylo to Jay a vypadala na tom stejně jako já. Hnědé vlasy měla poměrně rozcuchané, pleť světlejší, než obvykle a chůzí směrem ke mě bych přirovnala včerejšímu podnapití. 
(Jay) "Vážně se ti omlouvám, měla jsem tě hlídat." Jen jsem zakroutila hlavou.
"To je v pořádku, nemůže být všude, Alex se o mě a jeho postaral." Jakmile jsem si vzpomněla na tělo Sama, co spadlo na zem, zvedl se mi žaludek. Tak tohle bude krušný den. 
(Jay) "Tyler se po tobě furt ptá, už nevím co mu mám říct, aby ti dal na chvilku pokoj."
"Neříkej mu nic, pak si s ním promluvím sama."
(Jay)" Giselle, hele co ty přesně máš s Alexem a neříkej nic. Nejsem slepá, ani blbá." Otevřela jsem pusu, že jí něco řeknu, ale zase jsem jí zavřela. Co jí vlastně můžu říct? 
"Víš já ani nevím. Chvilkami to vypadá nadějně, ale pak se ta špetka naděje udupe." 
(Jay) "Takže se ti dost líbí, že?" Jen jsem přikývla a uhnula pohledem.  "Alex je super kluk. Spoustu z nás to nevidí, protože nechtějí. Ale ty jsi nechtěla a přesto to v něm vidíš. Nečekala jsem, že si tak padnete do oka." 
"To ani já ne." Odpověděla jsem jednoznačně. 
(Jay) "Já už dál nebudu rušit. Jo a otec chce dneska povečeřet společně, takže se uvidíme tam." Dořekla a usmála se na mě.
"Budu tam." 

*

Čekala jsem, že mi celý den bude špatně a nebudu moct jídlo ani vidět, ale hlad z rána přetrval a mě už kručí v břiše. Oblékla jsem se teda do černého tílka, šedých kraťas a vyrazila z pokoje ven.
Sešla jsem schody, vešla do kuchyně a otevřela ledničku. 
Nakonec jsem sáhla po cereáliích a mléku. 
(Tyler) "Tak tady jsi." Ohlásil člověk (vy víte, že to jsou upíři, ale i tak jim budu říkat člověk/lidé.. atd:D), který vcházel do stejné místnosti jako já. Zakousla jsem se do svého jazyku a falešně se usmála. On byl teď ten poslední, koho by jsem chtěla vidět. 
"Ano, tady jsem." Odbila jsem ho a dala si do pusy první 'sousto'. 
(Tyler)"Napadlo mě, že by jsme spolu mohli zase něco podniknout." Zdá se, že Tyler vyloženě neví, co se včera stalo, což je moc dobře. 
"Mě je dneska špatně, vidím to spíše tak, že si zase zalezu do pokoje a vylezu z něho až na večeři." 
(Tyler) "Jenom jeden jediný den, Giselle. Užiješ si to." Měla jsem sto chutí mu říct, ať si sbalí svých pět švestek a odejde, ale všeobecně mi nic špatného neudělal, takže nemám důvod být na něho tak zlá.
"Ale jen chvilku, fakt se necítím dobře." 
(Tyler) "Tak se teda obleč, půjdeme ven." V duchu jsem na sebe zakřičela, proč jsem to odkývla.
"Ale až se nasnídám." 

*

Převlékla jsem se do bílé košile, modrých jean a obyčejných šedých tenisek. Opravdu nemám náladu dneska v barvách zářit. 
Zavřela jsem dveře a vyšla na chodbu, ale nemohla jsem si nepovšimnout, že Alex stojí ve svých dveří. Sakra! Upřeně mě pozoroval, ale neřekl ani slovo. Bezpochyby ví, že jdu ven s Tylerem a určitě se mu to moc nezamlouvá. 
"Nemohla jsem mu to odmítnou." Konečně jsem promluvila, když jsem u něho byla blíže.
(Alex) "Ale ano, to teda mohla. Slintá po tobě, čeká na příležitost, kdy si s tebou užije a ty jsi mu to dovolila. Bravo, Giselle." 
"Přestaň se chovat jako pitomec!" Zavrčela jsem na něho a jde poznat, že jsem ho vyvedla z míry.
(Alex) "Já?"
"Ano ty, prostě to neřeš. Jdu s ním ven a ty mi v tom nezabráníš. Nejsi můj kluk Alexi!" Dostala jsem ze sebe a zavřela na chvilku oči.
(Alex) "Ale když se po tobě sápal Sam, řekla jsi něco jiného." Vzápětí jsem však oči zase otevřela a zamyslela se.  Oh, proboha! Tohle se mi snad jen zdá. Řekla jsem, že mám kluka, ale pouze v sebeobraně.
"J-já... Nemyslela jsem to vážně." Alex už nebyl vykolejený, ani naštvaný, pozoroval mě bez duše. Ani nevím, co jsem si myslela, když mu tohle řeknu. Vždyť já se ho nechci zbavit a už vůbec ne být na něho zlá. 
(Alex) "Nenech Tylera dlouho čekat." A byl fuč. Tohle jsem podělala na celé čáře. 

*

(Tyler) "Jelikož ty jsi nějaká tichá, tak budu mluvit já. Kde jsi bydlela, před tímhle?" Mrkla na mě a znovu se věnoval řízení. Z části jsem byla úplně mimo a tak jsem se jen dívala z okna, než jsem si uvědomila, že bych mohla odpovědět.
"V Cirllanské škole. Na internátu. A ještě, než jsem nastoupila do školy jsem byla v něčem jako dětský domov s mojí sestrou Monou."
(Tyler) "A co rodiče?" 
"Matka umřela hned po mém porodu a otec během pár dní po ní. Prý nehody, ale nic více nám k tomu neřekli. Opravdu netuším, co se jim stalo, ale už jdou dlouho pryč a já je sotva poznala." 
(Tyler) "To je mi líto-"
"Mě ne, protože už je to jedno, víš? Oni se nevrátí a nikdy se nedozvím pravdu. Mona se už taky nikdy nevrátí, protože je mrtvá a vlastně ani nikdy moje sestra nebyla!" Byla jsem rozzuřená a zároveň se mi chtělo brečet. On jen mlčel.
(Tyler) "Nahodil jsem hodně špatné téma."
"To teda jo, hlavně už to neřeš. Bav se o něčem jiném."
(Tyler) "Máš vůbec v plánu vzít si někoho z nás tří?" 
"Nebudu si nikoho brát." Moje odpověď byla jednoznačná. Nebudu si nikoho brát a už vůbec ne upíra. 

------
Omlouvám, že nic nevyšlo přes víkend, ale neměla jsem přístup k ntb :D
A 'Tell me' jsem měla z části už rozepsaný, tak jsem ho dopsala. Snad se líbí.
Budu vám moc vděčná za názor a vote! ^w^