Tell me /dokončeno

33

Dnešek je ten den. 
Den D, o kterém se mluvilo nespočetně krát. Tolik hodin se na něj připravovalo, tolik kroků, které jsem protančila a spoustu času, které jsem strávila před zrcadlem, kdy jsem se na sebe dívala v těch šatech. Rudá a černá. Pořád mi ta kombinace něco říkala, ale tak perfektně to k sobě ladilo, že jsem z toho nemohla odtrhnout oči. Celkově jsem se v nich viděla jen já a Jay. 

Dvě hodiny před tou velkou událostí jsem se pořádně najedla, ať mi tam nekručí v žaludku a šla ještě dopilovat hlavní tanec. Jammie byla zamotaná v Caltonově náručí a já propletla své prsty, těmi Alexovými.
 (Alex) "Ať už to máme za sebou." Pronesl s úšklebkem, zapnul hudbu a my opět začaly těmi stejnými kroky, jako stejně. Při tanci se mi pečlivě koukal do očí, jako kdyby v nich chtěl vidět něco více.
"Co se na mě tak díváš?" Pronesla jsem tiše, neboť mi to přišlo už podivné. On je trochu přimouřil oči a pak zakroutil hlavou. 
(Alex) "Prostě se jen dívám." Na to se hned zašklebil a já se zasmála s ním. 

*

Tak jo. Teď už jsem plně připravena. Nazula jsem se do bot, které měly tak pěti centimetrový podpatek. Následně jsem si konečky prstů sáhla na rudou látku šat a nadchla se na tím. -(šaty jsou v příloze a berte to tak, že postupem dolů černají)- Jak jinak, než že se mi Jammie postarala o líčení a účes.
(Jay) "Vypadáme fakt dobře." Řekla se zvednutými koutky a já to musela odsouhlasit.

*

Do auly už kráčelo spoustu vážených rodů. Jen škvírkou ze dveří jsem nějaké z nich spatřila a bylo jich opravdu hodně. Krapet jsem znervózněla, že všechno pokazím, nebo Alexovi pošlapu nohy. 
Ale já to jednoduše musím zvládnout.
(Colton) "Je tu Jammie?" Colton mi vrazil do pokoje, div mi nevyrazil dveře a upřel na mě svůj děsivý pohled.
"N-no. Odběhla si na chvilku k sobě." Myslela jsem si, že už se ho nebojím. Ale fakt je takový, že mi pořád nahání strach.
(Colton) "Dobře." A zase odešel. 

Chvilku jsem kráčela po místnosti, než jsem došla k oknu. Před bránami stálo spoustu aut. Zhluboka jsem se nadechla a myšlenky se snažila uklidnit. 
(Alex) "Giselle?" Do místnosti vešel Alex a já se k němu otočila. Šaty zavlály a on se na mě bez mrknutí díval. 
"Páni-" Vydal ze sebe pomalu a kráčel přímo ke mně. "Vypadáš jako princezna." Nakonec dořekl a já se hned začala červenat. Položil mi své dlaně na boky a chtěl mi dát pusu, ale já ucukla.
"Mám rtěnku." Trošku jsem ho odbila.
(Alex) "Děsí mě, jak rychle ti bije srdce." 
"Jsem nervózní." Řekla jsem zamyšleně a zapřemýšlela, kdo všechno tam tak může být.
(Alex) "To zvládneš. My to zvládneme, prostě mi jen věř a drž se blízko mě. Rozumíš Giselle? Buď mi pořád na blízku." Připadala jsem si teď jako malá holčička, které bez svolení nesmí nikam zmizet. Ale i přesto jsem několikrát přikývla a položila svojí hlavu na jeho rameno. Jeho oblek byl opravdu jemný, takže mi připadalo, že ležím snad na sametu. 

*

Chodba mi připadala nekonečná a držel se mě jen a jen nepříjemný pocit. Pevněji jsem stiskla Alexovi ruku. Teď jsem už vešla velkými dveřmi do sálu a skoro jsem nemohla ani nadechnout. Přišlo mi, že je zde nekonečné dusno a světlo z lustru se mi zařezává do očí. A bylo to tady. Lidská holka, která se právě motá mezi spoustou upírů a doufá, že se jí nic nestane.

Jako prvně jsme se s Alexem postavily trochu bokem. On si povídal s jeho otcem a nějakým klukem, mezi tím, co já jsem si všímala, kdo přichází.
A konečně jsem se dočkala. Icaasovi to taky nárámně slušelo v obleku a po svém boku měl drobnou blondýnku.

Následně se šel tančit hlavní a nejpodstatnější tanec - Kroky Run.

Mám pocit, jako bych to zatančila na jedničku, protože jsem neudělala ani jednu chybu. Opět jsme se rozešly, že půjdeme k rohu, ale zastavila nás jedná rodina.
(Herold) "Alexi, jsem moc rád, že jsem tě tu potkal... A ty jsi-" Prohlídl si mě a oči mu zrudly. Tohle nevypadá moc dobře.
"Giselle, pane." Ale i přes všechen ten strach jsem mu dokázala klidně odpovědět.
(Herold) "Musím si s tebou promluvit o samotě," Řekl Alexovi a položil mu ruku na rameno. Když odcházely, slyšela jsem ještě útržek z jejich rozhovoru. "Tohle je neslýchané, víš jak je nebezbečne-" A dál jsem neslyšela už ani slovo. Samozřejmě  že mluví o mě. Pak jsem se zase podívala před sebe a stála tam, předpokládám jeho žena a jejich syn - což byl ještě malý kluk.
"Dobrý večer." Pozdravila jsem ji ze slušnosti a vyletěla z toho místa jako splašený holub.

Sedla jsem si k malému kulatému stolu a čekala. Ani nevím na co, nebo proč.
A když jsem se opět rozhlédla kolem sebe, uviděla jsem svoji noční můru -  Sheu...

- - - - - -
Stále moc děkuji věrným čtenářům a i těm novým. Neboť mě dokážete přimět psát dál. Je neskutečné, jakou motivaci mi dodáváte c: