Tell me /dokončeno

20

(Jay) "Giselle, pojď musím ti něco ukázat-" Vtrhla mi do pokoje Jay, která vyrazila dveře a směřovala ke mě, než se zadrhla.
(Alex) "To je ale pech, že po ránu potkáme zrovna tebe." Zabrblal a odešel z mé postele. Podstatě celou noc jen seděl a pozoroval mě, nebo si zase něco čmrkal do toho svého deníku, který si donesl. Byla to divná noc, ale neměla jsem můry a ani se nebála bouřky. 
"Uhmmmm."  Vydala jsem podivný citoslovce a protáhla se. 
(Jay) "No to je fuk, pojď Giselle, obleč se a ukážu ti něco po čem oči zamhouříš a ty Alexi, kuš, kuš." Potom prsty ukázala ať odejde z mého pokoje, jen přetočil oči a při mém výdechu zmizel.
"Co mi chceš ukázat?" Špitla jsem rozespale a sedla si.
(Jay) "Pro bůh Giselle co u tebe dělal Alex?!" Vyhrkla nadšeně a sedla si naproti mě. 
"Bála jsem se bouřky, tak si tu jen tak sedl a... Hlídal mě?"
(Jay) "Víš, že mi můžeš říct vše, že? Tak divně se po tobě dívá, takového Alexe neznám. A i s Isaacem děláš divy."  
"Jsem člověk v domě upírů, musím s vámi dělat divy, ne?"
(Jay) "To je zase jiné odvětví. My nejsme taky hladový a ani nelovíme lidi, ne v takovém počtu aby jsme tu nemohli vydržet tvojí přítomnost, bez toho aby tě někdo z nás vysál. Spíše se po tobě dívají tak, jako by se do tebe zakoukali. Víš jak to myslím ne?" 
"To je teda blbost.. Už toho nech, o upíry zájem nemám. Jdu se obléct." Odbila jsem jí a zvedla se. 

Navlékla jsem se do obyčejných černých jean, k tomu bílé tílko a na to šedý cardigan. 
"Tak to na ně vybal." Zavtipkovala jsem, zatím co mě Jay tahala do svého pokoje. Otevřela dveře a já si okamžitě všimla dvou stojanů se šaty. 
"Páni," Vydechla jsem a šla směrem k nim. "ty jsou... Tak-"
"Dokonalé, že?" Dokončila to za mě Jay, předběhla mě. Prsty ukázala na přiléhavé černé šaty. Poseté třpytky a u boky byly vykrojené. (V příloze) "Tyhle jsou pro mě a tyhle jsou pro tebe." Pak mojí pozornost ulovily vzorované červené šaty. S černým límečkem a taky černými okraji u rukávů a v pase. Končili až na zemi a byly opravdu překrásné. 
"Ale.. K čemu?"
(Jay) "Víš, bylo spoustu problému a tak se nějak vytratilo kouzlo našeho plesu. Ale otec to chce zase obnovit a já s tím souhlasila. Takže za měsíc bude ten velký ples a opět dojede rodinka u Itálie. Těšíš se?" 
"No já nevím..  Nejsem zrovna na to tančení a víš, být tam pak s tolik upíry.. Není zrovna bezpečné ne?" 
(Jay) "Věř mi, že tě budeme hlídat jako oko v hlavě."

*

Po ukázce těch nádherných šatů a informovanosti o tom, že ten jejich ples nakonec bude jsem šla zase k sobě do pokoje. Mrskla jsem sebou do postele a převrátila jsem se na záda, tak abych viděla na strop, než mi došlo že to není zrovna nejpohodlnější póza. Sedla jsem si a sáhla po hnědém deníku, který tu nechal Alex. Mám ho otevřít? Vždyť je to soukromé nebo nemám? Nechat si ujít tu zvědavost a překvapení? 
Stejně jsem ho otevřela a listovala, než jsem konečně na něco narazila. Kdo by byl řekl, že Alex umí kreslit? Kreslit tak úžasně? Unešeně jsem listovala od kresby ke kresbě a koukala po jeho každém tahu. 
(Alex) "Jsi tak otravně zvědavá." Pronesl a vytrhl mi jeho deník z ruky.
"Jen se chci ujistit, že to není nic nebezpečného." Zalhala jsem. Trapně jsem zalhala. 
(Alex) "Nebezpečného? Jako, že by tě ty stránky pokousaly?"  Dodal ironicky a zasmál se. Protočila jsem oči a otráveně zabručela.
(Alex) "Jedu do města..." Informoval mě. Nenápadně jsem po něm koukla.
"Můžu taky?" Nahodila jsem psí očka. 
(Alex) "Hmmm." Odsouhlasil. 

*

(Alex) "Už jsi to slyšela? Bude zase ples.. To bude otrava." Prohodil a vyjel ze zatáčky.
"Ano, Jay mi vše říká včas a když to všechno budeš brát takhle, všechno bude špatné."
(Alex) "Beru to takhle posledních sto let, neboť už je to nuda."
"Proč vlastně jedeme do města?" 
(Alex) "Furt trčím doma, potřebuji na vzduch. A navíc si potřebuji koupit smoking." 

*

"Tak co třeba tahle kravata?" Ukázala jsem mu tmavě hnědou. Jen zatřepal hlavou a hledal dále. "Vzdávám to, buď si ber tuhle, což je můj poslední favorit nebo si tu trč sám." A pak jsem po něm hodila modrou, která brala odstín jako mlha a její konec se průběžně měnil na černou. 
(Alex) "Ta nevypadá špatně." 

*

(Alex) "Máš na něco chuť?" Zeptal se mě, když jsme vycházely z obchodu s taškou se smokingem a kravatou, kterou jsem vybrala. 
"Jo, to si piš, že mám."

*

Po obědě jsme opět zalezly do auta, ale Alex nejel tou stejnou cestou jako směrem sem. 
"Proč jdeme jinudy?"
(Alex) "Protože ti chci něco ukázat." Překvapil mě a to hodně. Kdo by to byl řekl, že zrovna Alex mi bude chtít něco ukázat. 
Nakonec vjel na polní cestu, kde následně zastavil. 
(Alex) "Pojď." Vybídl mě. Vystoupila jsem teda a šla za ní do kopce. 
Zastavili jsme nahoře, kde byl výhled na celé město. Bylo to úžasné. Rozhlédla jsem okolo sebe a všechno mělo kouzlo. Nic takového jsem ještě neviděla. Ne, když jsem z Cirllanské školy. 
"To je opravdu hezké, Alexi," Když jsem to vyslovila, pokrčil obočí. "huh?" Vybídla jsem ho, aby mi řekl co se děje. 
(Alex) "Dlouho jsi mi neřekla jménem."
"Neboť sis to nezasloužil." 
(Alex) "A proč si to zasloužím teď?" Neváhala jsem ani chvilku a objala ho. Nečekal to a ztuhl. Já objetí potřebuji. Po tom všem ano. Nakonec mě taky obejmul a více mě přitiskl k sobě.
"Jsi na mě milý. Teda více, než na začátku.." Nakonec jsem mu opřela hlavu o klíční kost. Musela jsem znít zpomaleně a smutně. Nevím, kde se to ve mě vzalo. Jsem šťastná a zároveň smutná. Momentálně by jsem neuměla odpovědět na to, jak se mám nebo co přesně k Alexovi cítím. To jediné co vím, že Alex je opravdu zvláštní stvoření. Ale nakonec se ode mě trochu odsunul, oběma rukama chytl mojí tvář do dlaní a podíval se mi do očí. Ale jeho nezrudly. Byli šedé. Tak šedé, jak to jen svět dovoloval. Pak byl tak blízko, jako tehdy, když byla bouřka. Znervózněla jsem a pocítila brnění v konečcích prstů. Nemohla jsem se nadechnout a nevěděla co čekat. Pak ale dlouze zavřel oči a oddálil se ode mě. Připadala jsem si nechtěná. Vydala jsem jednoduchý citoslovec, který vyjadřoval moje zklamání. 
"Nevím, co si mám o tomhle myslet." Prohlásila jsem a opět se zadívala na město. Jak září, i když je tma.
(Alex) "Giselle, jen chybuji.. Vůbec by jsi tu neměla být se mnou. Vůbec jsi mě neměla obejmout. Pojď, jedeme." A pak vyšel zpět. I když jsem nesouhlasila následovala jsem ho. 
Ještě než nastoupil, chytla jsem ho za loket a otočila ho k sobě. 
"Přestaň. Neděl to, jsi hrozně odtažitý a přitom by jsi chtěl dělat jiné věci. Proč to děláš? Chráníš se sám přes sebou? Protože já to nechápu.."
(Alex) "Jsi člověk, já upír. Chápeš? To je to, proč jsem tak odtažitý, neboť já jsem predátor. Ani si neumíš představit, jak těžké je odolat tvému abéčku." (AB-krevní skupina, kterou má Giselle) Nakonec mu ale oči zrudly. Jako vždycky, když byl nejistý a naštvaný. 
"Ale já odtažitá být nechci. Ne teď, když jsem se ještě před měsícem bála o svůj život a o ten váš."
(Alex) "Měla by ses věnovat něčemu důležitějšímu, než lovu upírů." Jeho tón byl ironický. Jen jsem protočila oči a váhala, jak na to odpovědět, jak se zachovat. 
"Když je to tak těžké tak do toho, napij se.." Prohlásila jsem a z jedné strany krku si odhrnula rezavé vlasy. 

------
-Je to delší, neboť se chci omluvit, že dlouho nebyla kapitola! :)
-A ještě k tomu má povídka přes 1K přečtení, což je k neuvěření. MOC VÁM DĚKUJI ♥
-Budu moc vděčná za vote, komenty a názor :)