Tell me /dokončeno

2

Přesně ve tři-čtvrtě na pět došly do velké auly, která byla jak z venčí, tak vevnitř brilantně vyzdobena. Aby jsem si všimla všech drobností nebo druhů květin, musela bych to tu obejít několikrát.  

Všechny dívky, které se tohohle bálu zúčastní stáli nahromaděné v jednom rohu, aby se seznámili s pravidly. Mezi ně patřilo samozřejmě klanět se královské rodině, neodmítat od nich tance, neurážet je a bez svolení opustit sál. Každá studentka měla jiné šaty a mě by opravdu zajímalo, kdo nám ty šaty vybíral, jak věděl, že nám budou tak slušet a že se nám budou líbit. 

Na bál jsou pozvaní učitelé, studentky a jejich rodina, královská rodina a bohatá šlechta, která si může po výběre krále také vybrat své služebné. Blížil se už začátek a tak jsme se do rovných dvou čarách postavili u vchodu, aby si nás mohl každý prohlédnout. Stála jsem někde uprostřed na levé straně a Mona se pohybovala někde v sále. Opět jsem znervózněla a nedočkavě čekala na královskou rodinu. 

Pár bohatých rodin už prošlo okolo mě a všem jsem se slušně poklonila. 
"Jsou tady." Začali šeptat spolužačky a každá se jedné se usmívala, ať ona je ta pravá.

Neviděla jsem je, ale slyším šeptání okolo mě a zvědavé pohledy. Kroky a střevíčky. Nakonec se mi naskytl pohled na krále a královnu. Úžasem jsem se nemohla ani nadechnout. Královna vypadala opravdu extravagantně. Dlouhé, bílé a stříbrné šaty jí vlály za sebou a nadnášela se opravdu elegantně. Tmavé vlasy měla upravené do vysokého drdolu, který jí zdobila zlatá spona a ve tváři vypadala opravdu sympaticky. Král nebyl starý, jak jsem očekávala a vypadal reprezentativně. Za nimi šel tam dvacetiletý kluk, černé vlasy měl sčesané nahoru a vedl se za ruku s vysokou dívkou, která měla úzké boky a dlouhými čokoládovými vlasy. (máte jí v příloze) Nemohla jsem se na ní vynadívat, vypadala opravdu královsky. Jako pátý člen za nimi kráčel předpokládám osmnáctiletý kluk. Šel sám, bez společnosti, což mi připadalo opravdu zvláštní. Ale nevšimla jsem si jeho vzhledu, protože si přede mne postavila ředitelka, aby je všechny uvítala. 

Nakonec nás rozpustili, dojela další šlechta a pozvaní lidé a ples mohl začít. Písničky se začali rozléhat po celé hale a spoustu lidí okolo sebe se rozpovídali, smáli se a užívali si atmosféru. Já hledala svojí třináctiletou sestru v tlupě dospělých lidí. 

Proplétala jsem se davem a dávala pozor, ať do nikoho nevrazím. 
Našla jsem jí. Stála u zdi a bavila se svojí spolužačkou. Došla jsem za ní. 
"Jak se ti líbí ples?" Zeptala jsem se opřela se stejně jako ona.
"Je to takové zvláštní." Špitla. 
"Mono, jsem ráda, že jsem tě našla, neztrať se, ale musím jít za holkami, kdyby si chtěl s námi někdo zatančit, dobře? Užij si večer." Pošeptala jsem jí, upravila límec u šatů a odešla zase zpět. Vlastně konkrétně nikde nemáme být, ale potřebuji si někde sednout o samotě. Je toho na mě poměrně dost. Sklopila jsem pohled a šla pořád rovně. Ale zastavila jsem se, když jsem do někoho nabourala. Zvedla jsem hlavu a chtěla se jít rovnou odstřelit. 
"Pardon, nedávala jsem pozor!" Hlasitě jsem se omluvila a poklonila. Vrazila jsem do té mladé dívky s čokoládovými vlasy z královské rodiny. Jsem odepsaná.
"Všechno v pořádku," Řekla s úsměvem. Po očku jsem si oddychla. "jak se jmenuješ?" ještě dodala.
"Giselle Yolow, madam." Odpověděla jsem a nechala své koutky úst trochu zvednout. 
"Předpokládám, že patříš k jedným z dívek, ze kterých si budeme vybírat, viď?" Měla jemný hlas a stála velice zpříma. 
"Ano, madam." 
"Neříkej mi prosím madam, připadám si potom jako vlastní máma," pověděla "stačí Jammie." 
"Dobře, Jammie. Jak se vám.. ti  líbí náš školní ples?" 
"Je opravdu krásný. Mým bratrům se opravdu líbí. Hlavně ta dívčí společnost." Obě dvě jsme se tomu následně zasmáli. Prošlo okolo nás pár spolužaček, každá se princezce uklonila a pozdravila jí. 
"Musím už běžet, předpokládám, že mě rodiče shání. Užij si večer Giselle a hodně štěstí při výběru." A nakonec odešla. Stále jsem nemohla pochopit to, že zrovna JÁ tykám princezně. 

Opřela jsem se o studenou zeď a jen poslouchala muziku. 
"Ty si myslíš, že se můžeš bavit s princeznou? Zrovna ty?" Odfrkla si Romie a upřela na mě svůj nenávistný pohled. 
"No, asi ano Romie. Já totiž nejsem zlá a závistivá mrcha." Řekla jsem jí na rovinu a chystala se k odchodu, ale zaryla mi nehty do předloktí a otočila si mě k sobě.
"Ty si možná tykáš s princeznou, ale já klofnu to osamocené sexy princátko." Pronesla s úšklebkem a sama odešla. Hodně štěstí děvče. 

Přešla jsem o tři kroky doprava, aby jsem na Romii a její cíl jak sama říká 'klofnutí osamoceného sexy princátka' pořádně viděla. Šla jak nejlépe uměla a nesla se boky do stran. Musela jsem se zasmát, protože vypadala jako velbloud. Zastavila se těsně před ním a já pochopila, že se asi představuje. 
Vydržela deset vteřin, pak zamrzla a naštvaná od něj odešla. Tiše jsem se uchechtla a zajímalo mě, co jí asi řekl. Konečně jsem ho vlastně viděla. Skoro až plavé vlasy měl pohozené do všech stran a stál stejně opřený o stěnu jaká, akorát on oblečen v černém obleku se šedou kravatou.
Co si budeme povídat, princ přece musí vypadat dobře. 
Pak se na mě podíval. Sice nevím, jestli na mě, protože stál přece jenom daleko, ale pocit, že mě někdo sleduje jsem měla.