Blacková?

#15

Jsem připravena ke každé špatnosti
Ahoj, přesunem se v příběhu o měsíc později
Tiana seděla ve společenské místnosti a pozorovala své dva přátelé a bratra, jak všechno ignorují.
Bolelo ji to. Od toho osudného dne v Prasinkách byla sama.
Pánové mírně polevili v zájmu a dámy v nenávisti.
A to proto, že Tiana Potterová najednou měla docela kruhy pod očima, které už ani nemaskovala, její sametově černé vlasy začínaly blednout, protože už je několik týdnů nemyla, byl na nich prach, neměla make-up a její rty už se neusmívaly.
A teď právě měla i zarudlé oči od toho, jak plakala.
Vyrazila k pánským ložnicím a vstoupila do pokoje jejího bratra a jeho přátel.
"Co tady chceš? " Zavrčel na ni James Potter, který (jak si ani nevšimla) před chvílí odešel do ložnice a teď tady seděl jako hromádka neštěstí.
"Pobertův plánek, Pottere, ještě stále jsem jedna z těch, co ho vyrobili, " proneslo děvče s rádoby soucitným tónem.
"A to se mě nezeptáš, co se mi stalo? "
"A ty ses zeptal, když jsem bezpočetněkrát v slzách bušila na vaše dveře?! "
"Ne ale-"
"Ale mě nezajímá. PS: Jak jste zvládli úplněk? "
"Úplněk?! Panebože ten je už dneska! "
"Nemusíš mít starosti, bráško, já Remuse zvládnu klidu i sama! "
"Ale -"
"Jak už jsem říkala, ale mě fakt nezajímá. " Proneslo děvče a v ten moment promluvil černovlasý mladík odněkud z útrob pánské koupelny.
"Já s tebou půjdu, " prohlásil rozhodně Sirius Black, který se bohužel tvářil asi stejně nadšeně jako Tiana.
Byl vyčerpaný a nevyspalý s podobnými kruhy pod očima.
"To tak, Blacku! Běž si raději za Greenovou! A mě nech na pokoji!" Zakřičela černovláska a když ji chtěl vysoký černovlasý kluk pohladit po rameni, ucukla.
Potom vyběhla z hradu (cestou z pokoje chňapla plánek a plášť) a zadívala se na plánek.
Jasně vyznačená tečka s nápisem Sirius Black ji sledovala. Vlastně stál těsně vedle ní.
"Éh. Asi by se hodilo vysvětlení, co? " Zeptal se z ničeho nic černovlásý mladík.
"Ne Blacku! Ty i můj bratr jste mi ukradený! A teď už mě konečně nechte! Všichni kluci jsou stejní jako zrzek! Když je člověk nejvíc potřebuje, prostě ho odignorují! " Zakřičela černovláska už pomalu v slzách a odešla za Remusem, aby mu pomohla přečkat úplněk.
Černovláska sice napadlo, že by za ní neměl běžet, jenže před třemi lety jí odpřísáhl, že on tu pro ni bude vždycky. A proto běžel za ní.
Bohužel ale nebyl až tak nenápadný, jak si přál.
Těsně před tím, než ji Remus mohl zpozorovat zavřískla.
"Do prdele Blacku! Už se mi přestaň sr- míchat do života! Nesštvi mě! " Křičela na černovláska, který už byl velký černý pes co momentálně kňučel. Ale hned na to se přeměnil zpět. "Ty umíš i mluvit sprostě a nahlas! " Vykřikl překvapeně Remus a tím pádem se na ni i otočil, ale potom mu došlo, že je tady s Lily.
"A co vlastně potřebuješ? " Zeptal se rychle.
"Ale nic, jenom jdu obdivovat měsíček, víš, že dneska je úplněk? " Zeptala se rádoby milým hlasem a pohlédla nahoru.
"A do prdele! " Ujelo Remusovi.
"Do prdele Lily běž! Uteč do hradu! Dělej! " Zakřičel jenom Remus a poté se začal měnit.
Lily na nic nečekala a utekla.
Zato Tiana se rozběhla směrem k Remusovi a při běhu se proměnila na černou vlčici.
Sirius, který ji téměř dobíhal, se taky přeměnil.
Ani jeden z nich ale nevypadal nijak majestátně.
Sirius vypadal dost pohuble a Tiana sotva šla (zkuste měsíc nespat a pak se proměnit na obrovskou vlčici a ještě běžet).
"Jak...
Pokračování příště
Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti
Jak se kapitola líbila?
Já myslím že je to možná i OK.