Blacková?

#16

"Jak...
"Jak vy byste to beze mě zvládli? " Zasmál se hoch a obě zvířata začala značně pochybovat o jakékoli inteligenci tohoto tvora.
Tím smíchem na sebe totiž přilákal pozornost Remuse, který i když si vzal lektvar, po lidském mase stále toužil.
"A do prdele! " Vykřikl jen chlapec a už se začal měnit.
Za okamžik stál na místě člověka (i když podle jeho chování před chvílí bychom ho nemuseli za člověka považovat) majestátní jelen.
V ten moment jakoby vlkodlak zapomněl na touhu zabít ho a zase se uklidnil.
Vesele na sebe s Tianou a Siriusem vrčeli a štěkali až do rána.
Kéž by takhle vesele vypadali zase všechny naše rozhovory. Ale oni mi dost ublížili. Obzvláště James a Sirius. Oni slíbili, že tu pro mě vždycky budou, uvažovala černovláska.
Poté se začali přátelsky 'prát'.
Ve chvíli nepozornosti se Remus a Sirius vydali shodit Tianu.
Ta se jim ale uhla, takže spadli oni.
Už na zemi se Remusovi začaly zase zmenšovat končetiny a odrůstala mu srst.
Když už byl v lidské podobě, James se Siriusem mu pomohli a pak mu, už i s Tianou, vyprávěli co se dělo.
Ještě chvíli se obyčejně bavili, ale pak černovlásce došlo, že tu sedí nejen s Remusem, ale i s Blackem a s Potterem.
"No nic. Já už půjdu.
Ahoj Remusi!
A pánové. Tohle ještě neznamená mír! " Dodala výhružně.
Potom se zvedla a zamířila do ložnice dívek.
Jakmile přišla před jejich dveře, vstoupila dovnitř.
"Evansová, Greenová a Fergauová, " pozdravila černovláska kývnutím hlavy, ale dívky si jí téměř nevšimly a dále cosi řešily.
Až po chvilce se k ní otočila zrzka a zeptala se na absolutně nejabsurdnější otázku, jejíž odpověď jí černovláska říkala už asi milionkrát.
"Co se ti stalo? "
"Tak, začneme tím co myslíš. A nebo rovnou vysvětlím všechno.
Kruhy pod očima - asi měsíc jsem nespala.
Šrámy - 'trošku' jsem se poprala s několika debili, kteří byli do nedávna moji nejlepší přátelé.
Smutek - moji nejlepší kamarádi, už nejsou.
Vždycky, když jsem měla před tím nějaký problém, Ja-Potter nebo Si-Black mi ho pomohli vyřešit.
Ale když jsem za nimi přišla na začátku měsíce, krátce po tom výbuchu se vztahy, zabouchli mi před nosem.
A pak na dalším místě je Ann-Annabela. Po té, co mě vyměnila za Blackovou, jsem se téměř zhroutila.
A jako sladká třešnička na dortu: Už se se mnou nebavíš ani ty!
Když jsem přišla se svým trápením za tebou, výsledek byl úplně stejný!
Už víš, co se stalo?!
Fajn, " zakončila svůj proslov černovlasá čarodějka a zrzka k ní došla a obejmula ji.
"Promiň, Tiano. Víš, že mně se můžeš svěřit téměř s čímkoli, " proneslo zrzavé děvče konejšivě.
"Ne, Evansová, nemůžu. Protože už ti nevěřím.
Protože už nikdy nebudu nikomu věřit.
A teď mě laskavě nechte být, chci spát, " opáčila oslovená a odebrala se do postele. Jenže nespala.
Trápily ji vzpomínky.
#vzpomínka jedna
Malá jedenáctiletá Tiana se sama choulila v kupé a třásla se strachem. Její, o pár minut starší, bratr šel hledat paní s jídlem a ji nechal samotnou.
Bála se těch hlasů, co slyšela. Věděla jasně, co říkají:
"Za svůj pobyt v Bradavicích poznáš nekonečné přátelství i lásku, která hory přenáší.
Jenže přátelství se na dlouhou dobu roztrhne a jestli nebudeš bojovat, ztratí se v zapomnění.
Zato lásku teprve poznáš. A to v době, kdy tě tví přátelé zase začnou mít rádi.
Bude jen na něm, jestli ti to poví on a nebo se vrátíme my.
Dívenka už se celá třásla a začínala natahovat.
Chtěla, aby její bratr konečně přišel.
Po chvilce čekání se konečně otevřeli dveře od kupé, bohužel v nich nestála dívčina záchrana, ale vyšší černovlasý kluk, který se jí začal posmívat...
Tiana se usmála. Takhle se poznala se Siriusem!
Kdyby jí tehdy nezačal nadávat, třeba by se z nich stali přátelé...

Ale brzy tuhle vzpomínku vystřídala další...

Jedenáctiletá Tiana Potterová nejistě postávala vedle toho kluka co se jí smál a taky vedle jejího brášky.
Zařazování právě začínalo a ona byla nadšená Bradavickým hradem.
Nic moc nevnímala, jen něco málo jmen jí utkvělo v paměti.
"Black, Sirius! " Pronesla profesorka v zeleném hábitu.
Po nějaké chvíli vykřikl starý klobouk.
"Nebelvír! "

"Evansová, Lily!! "
"Nebelvír! "

"Greenová, Annabela! "
"Nebelvír! "

"Potter, James! "
"Nebelvír! "
Děvče se usmálo. Vědělo, že James je Nebelvír do morku kosti.
A právě proto si bálo, kam přijde ono.
"Potterová, Tiana! "
Černovláska se zhluboka nadechla a posadila se na stoličku.
Jen co klobouk dosedl na její hlavu, zakřičel.
"Nebelvír! "
Dívka se zářivě usmívala a šla se posadit vedle svého bratra.

"Ahoj. Já jsem Remus Lupin, " řekl hnědovlásek s přívětivým výrazem ve tváři.
"Ahoj, Tiana Potterová, " pronesla dívka a ruku stiskla.
"S ubrečenýma holkama se nebavím! " Řekl rozhodně černovlasý hoch.
"To já s arogancama taky ne! " Vyhrklo děvče a věnovalo se jídlu...

Tiana se zvedla a vyrazila se projít po hradě.
Ale u dveří z ložnice jí zastavil hlas zrzky.
"Tikki! Kam jdeš?! Vždyť už je po večerce! Co když tě chytí?! " Panikařilo hned děvče.
"Ježíš! Evansová, vážně.
Mě nikdo nechytí.
Za prvé jsem Potterová a za druhé jsem ještě stále autorkou Pobertova plánku, " protočila černovláska oči.
Pak už opravdu vyrazila pryč.

Jak tak šla po chodbě už dost daleko od společenky, někdo ji chytil za ruku a stáhl za roh.

Pokračování příště...

Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti!
Takže, jak se kapitola líbila?
Je o trochu delší, než obvykle. Snad vám to nevadí.
Jinak pište, kdo si myslíte, že chytil Tianu?
-AlTerka
(897 slov)
Neplecha ukončena!