Blacková?

#23

Když se Tiana opět probrala, byla už ve své posteli v Bradavicích.
Vstala z postele a zamířila ke skříni, ze které si se smíchem vytáhla světlé džíny a bílou košili.
I při oblékání se stále smála a smála.
Po té vyběhla ven z ložnice, kde se téměř srazila s chlapcem se stejně širokým úsměvem.
"My jsme -" začala tmavovláska.
"konečně volní! " Dokončil tmavovlasý kouzelník a pořádně pevně ji objal a zatočil ve vzduchu, při čemž se stále oba smáli jako blázni.
Po chvilce se Tiana uklidnila a zvážněla.
"Siriusi? Musím ještě poděkovat tvému bratrovi... "
"Za co, pro Merlina?! "
"Za ten dopis, za náš únik! A prostě za všecko! " Vykřikla Tiana.
V jejích očích byl Regulus Black přitažlivější než jeho starší bratr.
Občas se sama sebe ptala, proč?
Její odpověď v hlavě vždy zaznělo - Protože zakázané ovoce chutná nejlíp!
A teď, když pro ni toho tolik udělal, už se jí nejevil tak špatný - vlastně právě naopak - jevil se jí jako dokonalý.
No a co, že ho Sirius nenávidí?
"Tak pojď, " prohodila a táhla černovláska za sebou.

Když stála na smluveném místě i se starším Blackem a čekala na Reguluse, Sirius stále bručel, že prý on nemá za co poděkovat, že prý to byl už spíš Srabus než jeho bratr a podobné žvásty.
"Blacku? " Zavolala tmavovláska kamsi do chodby.
"Potterová? " Ozvalo se v odpověď.
"Mám tu pro tebe poděkování! " Křikla ještě Tikki.
"A jaké? " Zeptal se zvědavě hlas a zněl hlasitěji a hlasitěji - mladší Black se stále přibližoval.
"Felicis Felix! " Vykřikla tmavovláska a před bratry Blackovými zatřepala lahvičkou zlatého nápoje s nápisem Felicis Felix, pro Reguluse Blacka!
Ten, pro koho byla tato zázračná tekutina určena, ku všeobecnému překvapení, vytáhl dvě totožné lahvičky.
"Zdálo se mi, že je budete potřebovat," prohodil a bez přemýšlení lahvičku otevřel a vypil.
Tmavovláska udělala totéž, zatímco další tmavovlasý kouzelník si lahvičku zasunul do přední kapsy od kalhot a odešel.

Mezi tím už se Tiana nesměle vyznala ze svých citů a on je opětoval.

O pár dní později...

Potterová a Black, Black a Potterová.
James tyto slova neustále převaloval v hlavě, až mu splynuly v jedno - Blackovi.
Otřásl se hnusem a začal uvažovat, jestli mu víc vadí jeho sestra a mladší bratr jejich nejlepšího přítele a nebo jestli by mu víc vadilo, kdyby to bylo jeho sestra a jejich nejlepší přítel.
Dospěl k názoru číslo jedna.

Tiana mezi tím byla velmi šťastná, čistě protože byla zamilovaná a opět se probudila vedle Reguluse Blacka.
Zvedla hlavu a zadívala se na hodiny. Bylo půl osmé a za pět minut měla mít první hodinu.
"Sakra! Zlato já už musím! " Rozloučila se Tiana a po nalezení všech kousků oblečení odešla na POKT, kterou měli mít se Zmijozelem.

Sotva přiběhla, mávl na ni James.
"Čau! Kde máš Siriuse? " Zeptala se opatrně tmavovláska.
"Hádej kde je touhle dobou Chlupáč, " broukl nepřítomně James a Tikki pokračovala ve vyptávání.
"Balí jednu z fanklubu? "
"Ne, ne, "
"Balí nějakou novou? "
"Nee "
"Tak kde je? "
"Kde je kdo? " Zeptal se náhle další hlas.
"Kde je Sirius, " odpověděla dívka, aniž by jí došlo, že ten melodický hlas patří právě tomuto chlapci, jenž si právě nasazoval černou gumičku.
"Přímo za dívkou, která mění jeho bratra, " usmál se znovu chlapec s, právě dodělaným, drdolem.
"Která?! " Rozkřikla se Tikki.
"Ta, co je momentálně tak naštvaná... "
"Siriusi! " Vypískla náhle nějaká blondýnka a přiskočila k Siriusovi.
"Ano Hannah?" Zeptal se vyjeveně Sirius a polkl.
"Nic, jen ti jdu připomenout, že v sobotu máme to randíčko! Tak zatím, Siríúsků! " Rozloučila se bloncka.
"Prosímtě, Tichošlápku, kolik jich na tu sobotu máš? " Zeptala se pobaveně tmavovláska.
"Jenom dvě, " odmávl rukou.
"No ne ne! Ty ses takhle uskromnil, jo? " Pokračovala v provokaci Potterová a poté odešla, protože ji volala nějaká Havraspárka.
"Ahoj. Já jsem Emily Jackobsová. Ten černovlasý -"
"Ten, který se neumí učesat nebo ten, co neumí spát sám?" Přerušila ji Tiana.
"Ten hezčí - Sirius. Ty s ním chodíš? "
"Ne, já chodím s jeho bráchou - Regulusem ze Zmijozelu, " proneslo rozvážně černovlasé děvče.
"S tím, co se teď líbá s tou blonckou? " Zeptala se zvědavě Havraspárská.
Tiana se otočila a pak už to šlo rychle. V její hlavě hýří myšlenky na to, co se poté stalo. Běh. Nadávky. Facka. Nadávky. Běh pryč. Pláč. Náruč. James. Sirius. Les...
Ve skutečnosti se to stalo tak, že k němu běžela, pak mu nadávala do podvodníků a dávala mu spoustu dalších hezkých jmen. Pak mu vrazila facku a utekla pryč. Z očí se jí začaly kutálet slzy a tak jí schoval v náručí nejdřív James, ale pak jí nenápadně popostrčil k Siriusovi, který s ní pomalu mířil do lesa.
"Pšššt, to bude dobrý, Tikki, pořád jsme tu my s klukama a my tě nikdy nezradíme, " šeptal jí do ucha na uklidnění.
"Nic nikdy není dobrý! Zamilovala jsem se a zjistila že tvůj bratr je svině! Když nás ale unesli, to on mi dodal ten papír a to on ho předal Snapeovi, ať to dá Lily! Chtěl, abych mu věřila. A koukej se na to, při první příležitosti se začal tahat s jinou! Chápeš? Je to jakobys měl šanci být s někým, koho miluješ, ale ten druhý to ignoruje. Veškeré náznaky a jemné popostrčení k tomu, aby mu to došlo asi nestačí. Už chápeš?! Nikdy nebude nic dobrý, nikdy." Křičela Tikki na zmateného Siriuse a poslední dvě věty už jen zašeptala.
"Chápu to," špitl Sirius a doufal, že ho dívka neslyšela. Děvče vykulilo hnědé oči a udiveně se na něj podívalo.
"Jak to?" Zeptalo se s nehraným údivem děvče.
"Víš, už tak přes půl roku dávám jedné dívce takové ty jemné po-popostrčení a náznaky, a-ale - víš co? Kašli na to?" Promluvil po chvilce koktavě Sirius a jemně se začervenal.
"Tak která se ti líbí?" Zeptala se usmívající se Tiana.
"Sonna Dream," zamumlal tichounce Sirius a sklonil hlavu.
"Tak ta tě naprosto zbožňuje! Je z Mrzimoru a je moc milá, sedím s ní na věštění - ne moment! Seděla!" Mluvila Tikki tak rychle, jak jen to šlo a chlapec jen studoval své špičky bot.
"Pojď, půjdem zpátky!" Vyhrkl a odtáhl dívku zpět k místu, kde měla probíhat hodina s profesorkou Blackovou, matkou Bellatrix, Narcissi a Andromedy.
"Blacku! Potterová! Kde jste zase byli! A chci vědět pravdu! Protože, Blacku, nezapomeň že já se ti do hlavy dostanu," usmívala se zlomyslně Druela Blacková, rozená Rosierová.
"Už dávno ne! " Vykřikl vzpurně černovlasý kouzelník a hleděl učitelce přímo do očí.