Ona je....

Vyděšená

Crrrrr

,,To né! Co je dnes za den? A kde to jsem?" začnu jančit a házet sebou na podezřele velké posteli.

,,Uklidni se! Jsi v novém domě a je sobota. A vypni ten krám."

,,Jop. Počkat včera večer jsi říkala, že ráno musíme do školy."

,,Jo říkala, jak jinak bych tě dostala do postele."

,,No to snad né! Ještě teď jsem mohla spát a teď musím chytit tu křičící věc. Drž mi palce."

,,Jo, už držím." a ukázala palec dolů. Ignorovala jsem to a začala chytat tu věc co nám běhá po pokoji a zvoní. Samozřejmě mi to nešlo. Honila jsem to po celém tom podělaně velkém pokoji. Kim byla vysmátá, ale pomoc mi nepřišla.

,,Nechceš mi jít pomoc?"

,,Uhodla jsi, nechci."

,,Tak dík. Jsi fakt kámoš." a dál běžím za budíkem. Nikdy jsem si neuvědomila, jak je ta myš rychlá. Ano můj budík je ve tvaru myši. Máš s tím problém? Úplně vystihli tu hbitost myší. Jsou rychlé a rády běhají do rohů. A já jsem po ránu děsně pomalá a ospalá, samozřejmě.

,,Kašlu na to! Chyť si to sama!"

,,Dobře."

,,Chci tě vidět." sedám si na postel a pozoruji stávající Kim.

,,Sleduj a uč se." Dojde k budíku a zacvakne ho. Myš se ani nepohnula. Jsou v tom čáry, to je nad slunce jasný.

,,Jak si to udělala?!

,,No, došla jsem k tomu, natáhla ruku a bouchla to do hlavy. A ono to přestalo řvát."

,,Hej ne! Jdu si napustit vanu. Z takového ranního běhání se člověk zapotí."

,,Tvoje je nalevo!"

Protočím nad tou poznámkou oči a jdu do LEVÉ koupelny. Radši se ještě ujistím, že ta naproti je zelená. Nikdy nevíte co vám někdo udělá, když mu vlezete do koupelny. Myslím, že bych přišla o prsty, ale jinak bych vyvázla živa.

Lehám si do plné vany horké vody. Vana je tak obrovská, že se sem vlezu naležato celá a ještě mám pár centimetrů místo. Na hladinu položím tři kačenky a pozoruji jak plavou. Vůbec si nepřipadám divně, když na "stará" kolena pozoruji umělé kačenky. Aj bych si sněmy povídala, ale je tu Kim. Jak říkám, jsem blázen do kačenek.

Umyji si hlavu a lezu ven. Suším se měkoučkým hnědým ručníkem. A vtom mi dojde. ,,Za týden jsou velkém prázdniny! Jupíííí! Kim musím ti něco říct!" ani se neoblékám a beru teda chtěla jsem si vzít župan, ale byl na něm obrovský černý chlupatý pavouk. ,,Áááááá! Kim! Kim! Pomoc! Je tu příšera! Je velká a chlupatá! A odporná!" zabalím se do ručníku a prchám z koupelny.

,,Kim! Kim! Nedělej, že spíš. Prosím. Pojď to zabít. Já se děsně bojím pavouků."

,,Pavouk? Kde je?"

,,U mě v koupelně."

,,Podej mi botu. Jde se vraždit." dala jsem jí papuči a šla za ní. Nevím jak se může tak vyžívat v zabíjení hmyzu. Já se bojím na to podívat a ona to klidně vezme do ruky. Blee.

,,A máš to ty potvoro."

,,No ty jsi dobrá. A co ten flek na tom županu."

,,Nic. To se vypere."

,,Hmmm. A kde je ta pračka?"

,,No, někde určitě. Mám plán. Ty jdi najít pračku a já jdu udělat snídani."

,,Bude se to dát jíst?"

,,To se uvidí." Super. Jak znám Kim tak to budu muset sníst i kdyby to byl sebe větší hnus. Proč? Protože to vařila ona a tím bych urazila její maličkost. Tak jak minule. Dělala palačinky. Každá byla jak uhel a když sem se jí ptala proč jsou černé tak odpověděla, že se bála, že budou uprostřed syrové. Takže je udělala černé, aby měla jistotu. Jop. Logika nula.

Běhám tu po baráku a hledám pračku. Tak velký stroj snad nikdo nepřehlédne. Vidím tu jen sušičku. Nebo to je pračka? Ano, ono je to pračka. Ježiši! Takový moderní barák co má vše, jen pračka je stará asi sto let. Takovou mívala moje prababička. Ono to musíte otevřít nahoře a hodit dovnitř prádlo. Je to omezená na dva až tři kusy, jinak to nenastartujete. Musíme do toho třikrát kopnout a desetkrát zmáčknout start. A když se to nepovede, tak nevím.

,,Kim! Ono to nefunguje!"

,,Cože? Čeky! Hned jsem tam!" po dlouhých týden čekání Kim konečně dorazila. Ne, bylo to jen pár minut. ,,Ukaž. Co je to za krám? Jak se to ovládá? To je snad z doby komunistů či co. Haha, ty si tele! Nemáš to v zásuvce." a vezme rozpadající se kabel a píchne ho do zásuvky. ,,Jestli vyhoříme, Je to na tebe."

,,Jasný." pračka vydala velice zajímavý zvuk. Jako když startujete motorovou pilu. Zmáčkli jsme start a čekali co se bude dít. Ta věc začala hučet a poskakovat po místnosti. Fakt kvalita, to vám povím. Museli jsme to zatížit knihami. Což nebyl problém, protože nahoře je knihovna. Miluji tuhle pračku, jen čekám, že ožije a vše tu převálcuje.

Nechali jsme pračku prát a šli se najíst. Ke snídani měli být tousty, ale někdo nevypnul toustovač tak jsou černý. Jak nečekané. Dohodli jsme se, že si každá vezme jeden černý a uděláme ještě jedny a ty budou normální. Snad.

,,Kim, nechceš si jít zaběhat?"

,,Po takové snídani? Blázníš? Ne nechci."

,,Tak já jdu sama. Budu běhat sama po lesa. Určitě někoho potkám a už se nevrátím."

,,Jo, jasný. Tak čau."

,,Tss." nezabrali ani smutný řečičky. Hold musím jít sama. Rozběhla jsem se směrem k rybníku s kačenkami. Pokračuji dál až do lesa. Užívám si tu přírodu. Stromy. Zpěv ptáků. Čerství vzduch a klid. Božský klid. Nikde nikdo jen příroda a parta chlapů. Počkat. Parta chlapů?

,,Jste Lucy Darlleli?"

,,Ano." co jsou zač. Vysocí svalnatí chlápci. Jde z nich strach. Jsou čtyři na jednu, to není fér.

,,Půjdete s námi."

,,Tak to brzdi kámo. Já s vámi nikam nejdu!"

,,Pro vás pan Gordon. A já jsem vám nedal na výběr prostě s námi půjdete. A buď to pude po dobrým nebo po zlým."

,,Kdo jste?"

,,Tajné"

,,Fajn a kam pudem?"

,,Tajné."

,,A co chcete dělat se mnou?"

,,Tajné."

,,Je něco co není tajné?!"

,,Jen to, že se vše dozvíte na místě."

,,Na jakém místě?"

,,Vám to asi nedošlo co?"

,,Co mi mělo dojít?"

,,Nehrajte si na blbou, prostě vám nic neřeknu. Seberte ji."

,,Co to..? Nechte mě být! Au! Co jste mi to píchli?"

,,Něco na uklidnění. Teď se prospíte." dál jen tma.

Ahojky! Asi si říkáte proč jsem to zařadila do kategorie FANTASY, když tam ještě nic není. Jestli někdo četl i moje jiné příběhy tak zjistil, že mají hrozně rychlí děj. A tak jsem chtěla to trošku protáhnout, aby to bylo napínavější. Nevím jestli se mi to podařilo, ale tenhle příběh mě baví ze všech nejvíc. Tak doufám že se vám to dobře čte a že vás to aspoň trochu baví.