Ona je....

Zrada

Kdybyste viděli můj pokoj tak byste neřekli, že je to pokoj, ale nějaký hodně starý skladiště. Ten svinčík, no hrůza. Hadry poházené po zemi, body i na lustru, postel už není postel jen hromada dřeva a pružin. Všude poletuje peří a je tady i díra ve zdi. Oči opuchlé, ruka opuchla celá polámaná a zrazená. Ale nejhorší je ta bolest v srdci. Všichni určitě znáte zlomené srdce. Já ho do teď neznala. A opravdu je to příšerné.

,,No tak! Pusť mě dovnitř! To se spraví! Bude to dobrý!"

,,Neříkej, že to bude dobrý! Blíží se válka! Už tu byl vzkaz! Zradil mě kluk! Chodí s blondýnou! a co já?! Jsem nicka co musí zemřít! Zemřu a bude vše v pořádku!"

,,Otevři nebo ty dveře vyrazím!"

,,Jen do toho!" Nečekala jsem, že to udělá, ale ona ty dveře vykopla. Ozvala se rána a dveře byly venku z pantů. ,,Jsi šikovná." Řeknu ironicky a sednu si na zem.

,,Lucy. Je to jen namyšlený blbec, co si myslí, že bude mít každou holku. Řekni k čemu vedlo tohle tvoje trápení?" Sedne si ke mně a obejme mě.

,,Ale ono to bolí."

,,Já vím ale nesmíš mu to dát najevo. Musíš být silná a už nechci slyšet o tom, že až zemřeš bude vše dobré."

,,Ale-"

,,Žádné ale. Je to hloupost. A tu válku vyhrajeme." Jo, já se nezmínila. Když jsem běžela sem tak jsem na dveřích objevila nápis: "Už se to blíží." Myslím, že nás chtějí jen zastrašit. Ale jakou mám šanci? Žádnou. Ani armádu nemáme. Upíry mají oni a tím oslabí Lilith. A já mám malého draka a vůbec nevím jak se používá. A je stejně malý a nic by nezvládl.

,,Řekni Lilith, kdy ten drak vyroste?"

,,Nevím, možná až se naučí létat."

,,Mužem to zkusit." Zvednu se a jdu ven. Safira jde zamnou. Cítím její přítomnost. Dojdeme ven a mířím si to přímo na louku. Na téhle louce jsem se měla učit létat já. Ale já už to umím, tak tu budeme trénovat dráčka. Tak ale jak nato? Nikdy jsem to nedělala. A navíc je zima a sněží. A já husa vyběhla jen tak v mikině. Nojo. Moje logika.

,,Není ti zima?" Dojde sem Lilith a v ruce má Červený kabát.

,,Díky." Převezmu kabát a usměji se. ,,Víš jak ji naučit létat?" Mrknu na Safiru. Běhá ve sněhu a všelijak se v něm válí. Problém je že to studí. To jak se válí cítím i já. To mokro ani kabát mi nepomůže.

,,Mohli bychom jí to vysvětlit." Velmi chytré. Fakt úžasné, ale jak že? Ani nevím jestli slyší i moje myšlenky. Je to velmi zajímavé spojení.

,,A to jí to chceš jak říct? Nebo jak. Já to nechápu."

,,Já to udělám, jo." Dojde k Safiře a začne jí něco vykládat. Pak skákat, jak slepice. Ale Safira ji ignoruje. Dál se válí ve sněhu a Lilith si tam tančí slepičí tanec. Výborně Lilith. Dostaneš hvězdičku za to že jsi to aspoň zkusila.

,,Výborný! Prostě dokonalý! Škoda, že tě ignoruje." Začnu tleskat a jdu k ní. ,,Pusť k tomu experta." Odsunu ji od Safiry. Já si kleknu a zvednu j hlavu. ,,Dobře. Poslouchej mě. Teď tě vyhodím do vzduchu a ty budeš mávat křídly." Zatáhnu jí za křídlo a naznačím co bude dělat. Zvednu ji do náruče a hodím. Ani nemávne křídly a jen spadne na zem. Zkusíme to znovu. Teď už mávne, ale stejně spadne. A ještě jedno. Nic. Znovu a pořád dokola to zkoušíme. Ale stále neúspěšně. Jdeme na to špatně? Jak jinak to asi udělat? Mám to! Chytnu ji za břicho a zvednu nad hlavu.

,,Teď mávej." Houknu na ni a rozbíhám se. Já utíkám a Safira mává. Cítím, že se trochu nadzvedá, ale je to pořád málo. Běžím dál a Safira čím dál rychleji mává křídly. Pustím ji. Letí! Opravdu letí. Sláva! Bolí mě celý člověk. AU, ale letí! Raduji se a skučím zároveň. A teď mě něco napadlo. Dnes mám hodně dobrých nápadů. Proletím se s ní. Soustředím se a za chvíli se mi na zádech objeví křídla. Ale nejsou to ty samé andělské. Tyto jsou dračí. A jsou ještě lepši, ale kde je Safira? Nikde tu nelétá.

,,Kde je Safira?" Hledím na oblohu, ale nevidím ji. Cítím její přítomnost, ale nevidím ji. Vadí mi to!

,,Otoč se." Udělám to co mi řekne. A víte co vidím? Nevíte? Tak já vám to řeknu. Je tam obrovský černý drak. Už to není dráček, ale obrovský drak. Otevřu pusu a je mi jedno, že mám jiné křídla. Teď tu řeším krizi! Mám obrovského bojového, černého, krásného....prostě úžasného draka. A je můj

,,Ovšem že jsem tvoje." Ozve se mi v hlavě líbezný, trochu nadpřirozený hlas.

,,Ty mluvíš?" Řeknu nahlas.

,,Jo ale slyšíš mě jen ty. A mimochodem, vybrala si mi moc pěkné jméno." Mrkla na mě.,,A všechny pocity co jsi teď prožila a ty co právě prožíváš, cítím jako své vlastní."

Kývám. Na nic jiného nemám sílu. Jsem němá. Lilith na tom bude asi podobně, když nic nemele. Poslední dobou je jaksi tichá. A hodně lidí mi chybí. A proč je tichá. Ráda bych to věděla, ale je mi blbé se jí ptát: Proč jsi tichá? Je to jako bych byla nějaký úchyl. Ne nebudu se jí ptát. A jak je to vlastně s jídlem? Když se najím já tak Safira už jíst nemusí? A když se nají ona tak já už jíst nemusím? Je to velmi divné. Buď to nechápu jenom já a nebo i vy? uvidí se.

,,Lucy? Jsi mezi živými? Ignoruješ mě." Ne asi. Už jsem pár minut mrtvá.

,,Ne jsem mezi mrtvými. A jdeme dovnitř je tu zima." Rázným krokem jdu do budovy.

,,Ale kde bude Safira? Dovnitř se nevleze."

,,O mě si nedělej starosti. Dokáži se o sebe postarat, ale když budeš něco potřebovat, tak zavolej. V mysli samozřejmě." Odletí.

,,Tak jsi to slyšela. My jdeme." Pokračuji v chůzi.

,,Neslyšela."

,,To nevadí. Říká, že se o sebe postará sama." Něco si huhle, ale mě je to celkem jedno. A mám tu další dobrý nápad nebo spíš dobrou myšlenku.

,,Kde je Gordon?"

Baví vás tyhle kapitolky? Není tam nic zajímavého, ale i tak vám oznamují, že jsme překročili 1K přečtení. Jste boží!!!