Drak

1.1K 112 11
                                    

,,Už na tebe čekám."

,,Jsem zde. Jak to bude probíhat?" Složím křídla a dívám se do žlutých očí staříka.

,,Tady máš vejce, ale opatrně na něj. Vylíhne se až budeš připravená." Podá mi velké černé vejce. Zasvítí mu oči a s výbuchem zmizí. A já zmizím s ním.

**

,,Lucy! Prober se!" Třepou se mnou a já otvírám oči. Kde to jsem? Ležím na zemi u sebe doma. Nade mnou je sklonění Zack a vypadá vyděšeně.

,,Co se stalo?" Sednu si a chytnu se za hlavu.

,,Kim mi volala, že dnes jsi doma sama a mám se stavit. A tak jsem tady." Pomůže mi na nohy a obejme.

,,A proč jsem ležela na zemi?" Šeptnu.

,,To nevím. Když jsem došel už jsi tu tak ležela."

,,Dobře. Nechme to být." Stále v objetí jsem přemýšlela. Byla to pravda? Nebo jen halucinace?

,,Chtějí tě hned vidět! Ahoj Zacku. Co ty tady?" Lilith se náhle zjevila ve dveřích.

,,Přece jsi mi volala." Pustí mě a odejde.

,,To bylo divný." Kouknu na Lilith.

,,To neřeš! Musíme hned na základnu! Nesmíš takhle utíkat!" Chytne mě a táhne do lesa.

,,Já utekla?"

,,Jo. Stalo se to potom s tím chlapem. Zabila jsi dva muže! Víš o tom? Jednoho náhodou a druhého v návalu vzteku. Pak jsi vyletě dírou ve stěně."

,,Já zabila oba dva?"

,,Jo!" Vtáhla mě do kmene stromu a hned mě hnala dole. Ze sálu do Gordonovi kanceláře. Doslova mě hodila do dveří a já zakopla a sletěla na zem.

,,Víš co jsi udělala!?" Vyjel po mně Gordon. Ani jsem necekla a jen ležela na zemi před jeho stolem. ,,Zabila jsi dva chlapy a ještě jsi uletěla dírou ve stěně! A víš co máš v pokoji? Tak víš!"

,,Ne." Šeptnu.

,,Máš tam obrovské černé vejce! A víš, čí to vejce je?"

,,Ne."

,,Draka! Kde jsi ho vzala!" Už si vzpomínám. To jak jsem byla na té skále. Pak ten stařík a doma na zemi.

,,No, dal mi to jeden stařík."

,,Kdy! A kde."

,,Včera, jak jsem uletěla, tak jsem přistála na skále. A tam jsem potkala staříka a on mi to dal."

,,Dobře a kdy se vylíhne?"

,,To nevím." Koukám se na podlahu. Nevydržela bych jeho naštvaný pohled.

,,Úžasný! Naprosto dokonalý! A víš aspoň jak sním zacházet!"

..Ne! Já nic nevím! Říkal, že se vylíhne až budu připravená."

,,Dobře. Přines ho, Lilith. A Lucy ty si už laskavě sedni." Opatrně se zvednu a sednu si na gauč. Mlčky sedím a čekám až se Lilith vrátí.

,,Nemůžu ho unést. Pojďte vy nahoru." Zvednu se a jdu do svého pokoje. Slyším, jak si Gordon povzdychl. Pak už jen kroky, ale ty už mě nezajímali. Zajímá mě to, že se mi klepou ruky a světlo na tmavé chodbě. Tady nesvítí světla, ale moje oči. Vrážím do dveří a hned jdu k vejci.Už jsem plně proměněná, ale Lilith se mi postaví do cesty.

,,Musíš se uklidnit." Chytne mě za ramena a nepouští mě k vejci. Gordon vejde do dveří a blíží se k vejci.

,,Co by se asi stalo, kdybych ho rozbil?"

,,Gordone!" Sykne Lilith, ale nepouští mě.

,,Je to hrozba! Nesmí se to vylíhnout! Šak neumí ovládat sama sebe! Tak jak by ovládla draka? Podívej se na ni! Je proměněná a jen čeká, kdy ji pustíš, aby mě mohla zabít."

,,Gordone! Víš o kom to teď mluvíš! Je to Lucy! Dračí princezna! Co se asi stane, když zabiješ jejího draka!"

,,Neřvi po mě! Vím kdo to je! Je to vrah! A nic se nestane!" Pustí vejce. V tu chvíli se Lilith vytrhnu a skočím po Gordonovi. Když vejce dopadne na zem, okamžitě se rozbije. Pustím Gordona a spadnu na kolena. Mám pocit, že mám nůž v srdci.

,,Jak jsi mohl! Co se to s tebou stalo!" Křikne Lilith.

,,To se brzy dozvíte!"

Tma...

Stojím na louce. Slunce svítí, všude kolem krásná příroda. Jako by se nic nestalo. Na zemi je rozbité vajíčko a malý mrtvý dráček. Kleknu si k němu a začnu brečet. Cítím se strašně. Tak prázdně.

,,Neplakej." Ozve se ženský hlas. V rukách mám mrtvého dráčka a se slzami vzhlédnu k hlasu. Levituje tam stará paní a usmívá se na mě. ,,Nic mu není. Stačí, když se s ním spojíš. Propojíš svoje a jeho vlákna. Budete jak jeden. Všechnu bolest, co ucítíš ty, ucítí i on. Ale pozor! Pokud zemřeš, zemře i drak. Ale pokud zemře drak, ty budeš žít." Rozplyne se. Už vím kdo ta paní byla. Moje babička. Ten uklidňující hlas, bych poznala všude.

Podívám se dráčka v mých rukách. Nehýbe se. Snažím se najít jeho vlákna. Je to těžké, protože je mrtvý. Ale povede se to. Všechny jsou černé a velmi křehké. Popraskané a všelijak polámané. Opatrně je vezmu do ruky a začnu spojovat s těmi mými. Hned po prvním spojení jsem cítila, jak se to malinké tělíčko chvěje. Zabírá to! Po posledním spojení cítím, jak mnou proplouvá energie a cestuje až k tělu dráčka. Ten se nadechuje a otvírá oči. Je jak malé miminko. Krásný, roztomilí, prostě k sežrání.

Všechno kolem se rozplyne a já se probudím u sebe v pokoji na podlaze. Dráček mi leží na břiše a hlasitě oddechuje.

,,Jak jsi to udělala?" Až teď si všimnu Lilith. Hledí na mě s pusou dokořán.

,,Co?"

,,Ty jsi vzala to vejce a nějak ho dala dohromady. A potom se objevilo světlo a tady ten drak."

,,Kde je Gordon?"

,,O tom hovadu už nemluv! Utekl."

,,Dobře. Jestli dovolíš, tak jdu spát."

,,Ok. A já si půjčím tvého draka."

,,Jasný. A už jděte." Vykopnu je a já se zavrtám do teplých a měkký peřin. Okamžitě usínám.

Jsem zpět! Komu jsem chyběla? Nikomu? Ok. A děkuji, přesáhly jsme 775 přečtení. Paráda, že?
Takže děkuji za vaši podporu. 

Ona je....Kde žijí příběhy. Začni objevovat