Ona je....

Smrt

**Zack**

,,Ne ne ne! Prober se! Tady to nemůžu udělat." Nesu Lucy v náruči. Už jsme kousek od mojí chalupy. Zdědil jsem ji po babičce. Přidávám do kroku a skoro rozkopávám dveře. Položím Lucy na stůl a sednu si k ní. Vezmu ji za ruku a soustředím se. Od toho šmejda Gordona vím, že by se časem uzdravila sama, ale ztrácí mnoho krve. Pomálu beru jedno vlákno po druhém a připojuji je ke svým. Cítím její bolest. Všechny pocity. Všechno co zažila. A všechno špatné co jsem jí provedl. Jsem takový kretén. Musím jí to vynahradit. Přeměním naše síly. Já budu krvácet a budu zraněn a on bude zdravá a živá. Je velká pravděpodobnost, že zemřu, ale udělám to kvůli ní. Dojde i k výměně zkušeností a pocitů, takže doufám, že mi jednou odpustí...

Začnu od hlavy. Všechny zranění a modřiny co má na obličeji. Potom rameno. Ten zmetek jí přetrhal vazy. Opatrně je přenáším na sebe a ji hojím. Chudinka ta bolest co musela zažít je nesnesitelné.

Pokračuji na druhé ramen. Tam ji jeden z upírů zaryl drápy. Divím se, že po téhle ráně dokázala ještě bojovat s Gordonem. A se mnou... Moje rukávy vsakují všechnu krev. Začínám být oslabený a to jsem teprve u ramene. Pokračuji na hrudník, kde je velká podlitina od mého kopnutí. Okamžitě mě to zamrzí, ale musím pokračovat. Záda jsou poškrábaná od odpadu a nohy samá modřina. Všechno přenesu na sebe a pomalinku začnu odpojovat vlákna.

Poslední vlákno odpojím a klesnu k zemi. Naprosto vysílen a smířen ze smrtí..

**Lucy***

S rychlím nádechem si sednu. V hlavě mám miliony věcí a ani nevím kde se tam vzali. Třeba to že Zacka hodně ranilo to, že mi ublížil, že mě odkopl, že jsem ho načapala s tou blondýnou. Vidím tu všechny jeho pocity a jsou krásné. Takže jeho láska zprvu byla falešná, ale potom byla opravdová. Taky jsem zjistila, že je Mág. Což je hodný čaroděj co umí léčit všechno živé. Takže něco jak doktor.

Nejdivnější je, že necítím žádnou bolest. Jsem naprosto zdravá. Fyzicky jsem v pořádku, ale psychicky jsem na dně. Nevím kde je Safira a Lilith je mrtvá. Všichni zemřeli a ani nevím jak dopadla ta bitva. Kouknu se k zemi a tam najdu Zacka. Leží v kaluži krve a velmi těžko oddechuje. Oči má otevřené a je v nich tolik bolesti. Tolik mojí bolesti.

,,Zacku." Kleknu si k němu a vezmu ho za ruku.

,,Omlouvám se ti. Za všechno." Šeptne a stiskne mi ruku.

,,Neumíráš, že ne?" Oči se mi zaplní slzy. Už nevím co mám dělat. V mém životě teď umírá moc lidí. Neodpovídá. Jen se na mě dívá a mlčí.

,,Chci abys věděla, že jsem tě miloval a taky tě milovat budu. Odpustíš mi?" Začne kašlat krev a já vím, že je to zlý. Moc zlý.

,,A-ano." Dám u pusu na nos a brečím. Držím ho za ruku a jsem stále u něj. Po pár minutách jeho stisk povolí. Je konec. Stále držící jeho ruku mu zavřu oči.

,,Sbojem." Šeptnu a dám mu poslední pusu. Stoupnu si od něj a jdu najít benzín. Našla jsem dva kanystry. Vzala jsem je a polila jsem tím dům i tělo. Vyšla jsem ven a stoupla si před dům. Podívala jsem se na něj a zapálila ho. Dům okamžitě vzplál. Tolik jsme toho ještě mohli zažít. Mít děti, rodinu, vnoučata. Prostě šťastný a normální život. Ale já nemám nic. Ani rodinu ani přátele a ani lásku. Jsem troska bez ničeho. Jsem absolutní ubožák k vůli kterému zemřelo mnoho upírů a lycanů. A proč? Protože jeden pošuk si řekl, že bude vládnout za každou cenu. A dopadlo to tak, že zemřel i s jeho armádou. Stálo to zato? Za jeden pitomí život? To jsem se nemohla já husa vzdát? Nedokážu žít s tímto pocitem...

,,Potkáme se v pekle..." Skočím do ohně.

Konec!