Ona je....

Oheň

Po hodně dní a ještě víc nocí jsme dorazili k táboru. Špinavá, unavená a promrzlá jsem se opřela o strom a čekala. Čekala až Lilith ,řekne, co bude dál. Opřená zády o strom jsem popadala dech. Lilith byla opřená o vedlejší strom, který byl od toho mého asi metr vzdálený.

,,Co dál?" Šeptnu k Lilith.

,,Bylo by dobré, kdybychom se přiblížili."

,,Blázníš? Už teď mám strach, že o nás vědí."

,,Nevědí, ale musíme něco zjistit. Jinak bychom tu ani nemuseli být."

,,Fajn, co mám dělat?"

,,Být potichu a neviditelná." Vyrazila. Všude je vysoká tráva. Bonus pro nás. Po břiše jsme se plazily za největší stan. Lilith zvedla ruku na znamení stát. Snažila jsem se zklidnit dech, ale nešlo to. Byla jsem vyděšená. Co když tu ti upíři jsou? Slyší můj tep nebo dech. Nebo jen to jak jsem zpocená. Lilith je nalepená na plachtě od stanu a poslouchá. Já absolutně nic neslyším. Jen tu ležím a přemýšlím nad upíry. Jsem užitečná, já vím.

,,A jak ji poznáme?" Pár slov jsem zaslechla. Ale nic moc.

,,Jednoduše. Smrdí kouřem." Ženský hlas odpoví. Je mi povědomí, ale za boha si nemůžu vzpomenout odkud. Lilith se na mě zamračí a ukáže mi, že se mám stáhnou do lesa. Opatrně se otočím, ale co neudělám? Kopnu do plachty stanu. Jense nepatrně zavlní. Mohli si myslet, že je to vítr. Stahuji se do lesa a doufám, že si toho třeba nevšimli.

,,Ale, máme návštěvu." Zvednu hlavu. Nade mnou stojí blonďatý kluk s rudýma očima. ,,A samotná Lilith. Jaká to vzácná návštěva. Co tě k nám přivádí?" Kření se na nás. Oči mu začala rudě zářit. Lilith si toho všimla a skočila po něm. Bohužel, on to čekal. Jednoduše se otočil a Lilith proletěla vzduchem. Já jsem se jen dívala na ostatní rudé oči, jak se tiše blíží.

,,Lilith?"

,,Teď ne!"

,,Máme problém! Je jich čím dál víc!"

,,Do prdele! Pryč!" Zařve a začne prchat. Já si vezmu svůj meč a hned se proměním. Lilith už má taky drápy a rudé vlasy. Kdybych byla chytrá a ten meč si vzala hned, nemuselo by to dopadnout, tak jak teď.

,,Chci je živě!" Zas ten ženský hlas. Odkud já ji jen znám?

,,Lucy! Pozor!" Prudká bolest projede mým ramenem. Nějaký idiot mi něco píchl.

,,Tos neměl." Syknu a oženu se po něm. Trefím ho do nohy. Poslední co slyším je křik...

**

,,Vzbuďte ji!" Bolest na mém pravém líci mě dokonale probere. Zvednu hlavu a zamrkám. Rozhlídnu se po té děsivě cizí místnosti. Přede mnou stojí muž, který se ke mně zrovna otočil zády.

,,Je vzhůru!" Jeho hlas by dokázal zabíjet. Ošila jsem sebou při zvuku podpatků. Blížili se ke mně a chlápek sklonil hlavu a odešel.

,,Poznáváš mě?" Zvednu hlavu a podívám se té neznámé do tváře. Ten ksicht bych poznala kdekoliv. Leila. Ta svině ze školy.

,,Co tu chceš?"

,,Já? Já jsem tu doma, ale co tu chceš ty?"

,,Do toho ti nic není."

,,Ale je! Zabila jsi mi sestru!" Napřáhne se a vrazí mi pěstí do nosu. Jen to křuplo. Kdybych měla volné ruce, tak si tu krev utřu. Jenže jsem přivázaná k židli.

,,Nevím o čem to mluvíš." Další rána, ale tentokrát do břicha.

,,Tys. Zabila. Miriam!"

,,Ona na mě zaútočila!" Čekala jsem další ránu, ale nepřišla.

,,Je to jen loutka! Všichni tady jsou loutky!"

,,Co?"

,,Všem rozkazuje nejvyšší. A já byla pověřena na jednu věc. Abych tě propustila a řekla ti, že tvůj čas se blíží. Takže, ale nepropustím tě jen tak." Zasmála se zas mě kopla do nohy. Asi mi ji nalomila. Bolí to, ale já nehodlám ani jednu slzu pustit na svět. Vezme mě i s židlí a hodí na zeď. Židle se rozlomí a já jsem volná. Vypletu se z provazů a vykryji  její kop. Jsem v nevýhodě. Musím něco udělat, ale co. Další kop, který najde svůj cíl. Trefila mě do holeně. Podlomili se mi kolena a až teď mi to došlo. Co říkával Gordon? Vždy si poradíš. Stačí jen věřit. Luskla jsem prsty a ukázala na Leilu.

,,O co se snažíš?" Kdyby jen věděla. Kývla jsem na její boty a usmála se. Hořeli.

,,Shoř ty svině!" S námahou se zvednu a dojdu k ní.

,,Kde. Je. Lilith!" Chudina se snaží zhasit oheň. Z ní odpovědi nedostanu. Otočím se a kulhavým krokem jdu ven. Za dveřmi není žádná stráž, nic. Jen další troje dveře. Otevřu první..Ty vedou ven. Otevřu druhé..Asi nějaká laborka. Otevřu třetí..Můj meč. Vezmu si ho a jdu spět do těch prvních. Vyjdu ven a rozhlídnu se. Tábor je pryč. Zůstali tu jen dva stany. Jeden hořel a druhý je na druhé straně. Vezmu palici co je na zemi. Opírala jsem se o ni. Ignorovala jsem bolest v noze, břiše a za krkem. Musím najít Lilith. Dojdu až ke stanu. Vejdu do dveří a hned vidím židli a na ní sedí Lilith.

,,Lilith?" Zvedne hlavu a podívá se na mě. Její oči modře svítí a špičáky se jí v té tmě lesknou. Vrčí a vypadá, že jí není dobře. Co jí to udělali?

,,Musíme se vrátit. Slyšíš?" Nepatrně kývne. Kulhavě k ní dojdu a rozvážu.

,,Co se ti stalo?" Žádná odpověď. Jen na mě hleděla. Vstala a šla ven. Všude už je cítit kouř. Jen doufám, že nehoří i ty stromy kolem.

,,Dělej Lucy!" Křikne na mě. Povytáhnu obočí a jdu za ní. Mysleme si, že ji kouř probral. Vyjdu ven a mířím si to přímo k Lilith.

,,Co se ti stalo? Lucy otoč se." Otočím se k ní zády a čekám. ,,Víš o tom, že krvácíš? A to hodně." Dotkne se mého krku. Ucuknu. ,,Musíme rychle zpátky! Co tě ještě bolí?"

,,Noha, břicho a hlava. Lilith? Je mi zima.."

,,Sakra." Vezme mě do náruče a běží zpět. Neustále usínám a pokaždé mě probudí Lilith. Buď mnou zatřepe nebo se na něco zeptá.

,,Nesmíš spát."

,,Ale mě se chce."

,,Lucy! Vnímej!" Kašlu na ni. Zavřu oči a propadnu se do říše temna.

Tímto chci poděkovat všem za vote a komentáře. A nejvíc Carlie15 za její krásné zprávy a komentáře. Moc díky. Opravdu si toho moc vážím.