Ona je....

Domov

,,Lucy? Budeš už vstávat?" Ten protivný hlas patří Lilith. Budí mě jen, proto abych zas musela jít trénovat. Nereagovala jsem a dělala, že spím. Vsadím se, že to dělají úplně všichni. I ty, co to právě čteš!

,,Kotě? Brouku? Holčíno? Kámo? Kočičko? Tak vstávej ty debile! Už mě nenapadají další slova."

,,Hmm?" Nemám ani páru o čem to tady mele. To mě měla rovnou shodit z postele.

,,Jestli hned nevstaneš, tak ti něco udělám. Ale udělám to hned, jak vymyslím co ti udělat." No to chci vidět. To bude určitě něco zajímavého a originálního. ,,Mám to." Strhne ze mě peřinu a shodí na zem. Jak říkám..Originalita sama. Otevřu oči a hned se vrhnu na Lilith. Ona mi vzala peřinu a shodila z postele. To jí jen tak neprojde.

,,Vrať to! Já chci spát. Copak mě nevidíš? Já jsem zoufalá."

,,Ale prosím tě. Stejně když ti ji vrátím, tak spát nebudeš."

,,Nojo. A co mě dnes čeká?"

,,Je sobota.."

,,Ale mě nezajímá den, mě zajímá co budu dělat."

,,No však jo. Je sobota a odpoledne můžeme jít domů."

,,No konečně, ale stejně nevím co budu dnes dělat."

,,Tak to jsi na špatné adrese. Musíš jít za Gordonem."

,,Lilith a Lucy do sálu! Hned!" Pitomý rozhlas.

,,My o vlku a vlk za dveřmi." Lilith se rozejde a já jdu hned za ní. Jak to myslela s tím vlkem? Jsem jen já ta nechápavá? Asi jo..Dlouhé načítání.

,,Jste tu rychle."

,,Kdybys jsme došli později nadával bys." Řekne Lilith.

,,Máš pravdu. A jak jste se měli? Vše je dobré? Mezi vámi?" Hmm, tak si povídej te. Já klidně odejdu.

,,Jo je vše dobré a co budu dnes dělat?" Kdo by to poslouchal. Ty kecy stylu jak se máš, co děláš a kdoví co by ho napadlo ještě. Musela zakročit vyšší vůle. Takže já.

,,Dnes se budeš učit salta, přemety a takové gymnastické blbiny. Prý se to bude hodit."

,,Jo jasný. Já tam nakráčím, udělám salto a oni se rozprchnou. Už je vidím a jste si jistí, že mě tak moc potřebujete? Mám dojem že se mě pomalu, ale jistě chcete zbavit."

,,Haha, tak jdeme." To byla povzbudivá odpověď. Jsem celá žhavá polámat si všechno v těle. Jupíííí.

Došli jsme do tělocvičny? Jen hádám. Je tu hrazda, kruhy, trampolína a bazén. Jak já se dlouho nepotápěla. Je to asi dva dny, co jsem se topila v rybníku, ale je to hrozně dávno.

,,Ok. Umíš kotrmelec?"

,,To jako fakt? Který debil neumí kotrmelec? Já ho teda umím."

,,Toto je odpružený koberec. Je to jako trampolína. A teď udělej salto."

,,Na tom koberci? A co nějaká podložka? Peřina, polštář? Cokoliv?"

,,Žádné takové. Udělej to tak, aby se ti nic nestalo."

,,Jasný. Já si jen zlomím ruku, ale bude to vše OK."

,,Výborně! Tak do toho." On to vše vzal vážně. Debil jeden. Opatrně jsem stoupla na koberec. Ať už volají sanitku. Párkrát si vyskočím, abych zjistila jak moc to pruží. Asi tak akorát. Otočím se na Lilith. Ta mi ukáže palec nahoru a já se do toho pouštím. Jeden skok...Druhý skok...Třetí skok a teď to stočím do klubíčka. Mám pevně zavřené oči a jen vyčkávám. Dopadám na zem. Ale jaksi divně. Stojím na jedné noze a ta druhá je pokrčená.

,,Bravo! A ještě i s krásným zakončením." Tleská Lilith. Vypláznu na ni jazyk a otočím se na Gordona.

,,Podle mě to bylo úžasné. Když mi teď ukážeš přemet můžeš jít." Kývla jsem a dala se do toho. Rozběh, skok, zavřené oči a dopad.

,,Dobře. Můžete jít. Podle mě to stejně nevyužiješ."

,,A zítra máme volno?"

,,Jo. Uvidíme se zítra večer v lese." Běžím za Lilith. Už chci být v tom našem paláci.

,,Honem! Pohni! Lenochu! Jdeme domů!"

,,Ty si jak malý dítě, co poprvé vidělo sníh."

,,Jo! Už sněží?"

,,Mohlo by. Sice je Listopad, ale tak nikdy nevíš."

,,Už je konec Listopadu. Budou Vánoce!" Začala jsem si zpívat koledy a hopsat pryč. Musím domů a to rychle.

**

,,Tady se to za ten týden vůbec, ale vůbec nezměnilo." Je to tady vše stejně úchvatné.

,,A co jsi čekala? Že se sem někdo vloupá a něco ukradne? Třeba tvůj budík?"

,,Můj budík? Co asi dělá?"

,,No co asi takový budík dělává. Jednou za den zazvoní a když se mu nechce, tak nezvoní vůbec. A jinak leží na místě a čeká a čeká.."

,,Jo dobrý. Já vím co dělává budík."

,,Fakt? Jsi si jistá?"

,,Radši se pojďme kouknout na kačenky." Je to normální? Ona mi říká, co dělá budík. Zas takový retard nejsem. Tohle není normální.

Běžím k tom krásném jezírku. Co to? To né? Kačenky jsou pryč.

,,Lilith! Vražda! Někdo nám unesl kačenky!"

,,Jop, byl tu taťka a vzal je k sobě domů. Prý aby nezmrzli, či co."

,,A to mi to nemohl říct? Já jsem málem dostala infarkt."

,,Neboj. Vrátí se ti."

,,No to by měli. Je to jejich povinnost."

,,Jo, jasný."

,,Ty mě vůbec neposloucháš. Já si tady vylévám srdce a ty mě ignoruješ."

,,Jo asi jo."

,,To je materiál toto." Udělám pár přemetů, salt a na oko uraženě odejdu. První věc co mě napadne je skočit do bazénu, ale to bych se pak musela převléct. A na to jsem moc líná. A tak se jen odeberu do koupelny, kde si napustím vanu..