Ona je....

Proč?

,,Ty kráme! Proč nezvoníš? Zvoň! Prosím." Celou noc hypnotizuji mobil. Ani očičko jsem nezavřela. Čekám až mi Zack zavolá. A ono nic. Hodím mobil o stěnu. Ozve se rána a mobil se rozletí na všechny strany.

,,Prosíme Lucy, aby nám nerozbíjela zdi a okamžitě přišla za Gordonem." Oni tu mají kamery? Parchanti! Zvednu prostředníček a zavřu se v koupelně. Ani nechtějte vidět můj odraz v zrcadle. To je hrůza. Oči zarudlé od věčného zírání na mobil a obří pytle pod očima. Zavrtím hlavou a vlezu do sprchy. Je mi jedno, že nějaký Gordon chce, abych šla hned za ním. Teď mám na práci něco důležitějšího. A to je? Užívat si horkou vodu a zapomenout na všechno.

,,Lucy! Okamžitě vylez!" Ozve se bouchání na dveře a Lilith. ,,Je to důležité!"

,,Tady je důležité všechno! Jestli nejde o život, tak mě nech být!" Já mám, ale pravdu. Tady se jen zlomí větev na stromě a hned je z toho poplach. Přeháním, ale tak přibližně to je.

,,Zčásti jde o tvůj život!"

,,Nevěřím ti!"

,,Jestli do minuty nevylezeš, tak tam vletím a odnesu tě ke Gordonovi sama."

,,Ok! Ale uklidni se!" Musím ven. Lilith je toho schopna. Vypínám vodu a balím se do ručníku. Stoupnu si před zrcadlo a zkoumám svoje sexy kruhy. Vypadám jak mumie. Teď si k tomu obléct nějaké rozškubané hadry a můžu jít na karneval. Nakonec mi sem Lilith hodila bílé kalhoty a žluté triko. Hodila jsem to na sebe a vyšla z koupelny.

,, Co se stalo s tvým mobilem?"

,,Nic. Nudila jsem se."

,,Jasně! Úplně normálně hodím mobil proti stěně, jen tak." Rozhazuje u toho rukama a pozoruje mě. ,,Že jsi čekala celou noc až ti zavolá."

,,Co? Vůbec. Jak jsi na to přišla?"

,,Jen hádám." Otvírá dveře do Gordonovi kanceláře. Jen co vejdu mě přivítá Gordonova naštvaná tvář. Asi mě pěkně seřve.

,,Ahoj Lilith. Lucy. Pomineme tvoje zpoždění a přejdeme k věci. Posaďte se." Kývl na sedačku a mě ani nenapadlo odporovat. Jaký si je rozladěný. ,,Když jste byli pryč, přesně včera se vrátili zvědové. Poslal jsem je prozkoumat lesy. A víte, co našli? Asi pět dní chůze odtud je tábor."

,,No a co? Mohou to být nějaké malé děcka." Nevím, proč dělá takový poplach k vůli táboru.

,,Kdyby to byli malé děcka, tak tu teď nesedíte!" Proč jsem nedržela hubu. ,,Viděli jednoho čaroděje.."

,,Stop! Jak víte, že to byl čaroděj?" Tentokrát to byla Lilith. Já ho už radši přerušovat nebudu.

,,Čaroděj má kolem sebe auru. Tu auru poznají všichni kromě lidí...Ten čaroděj shromažďoval upíry."

,,Upíry?!" Dobře neudržela jsem to.

,,Ale to není možné! Všem upírům velím já!"

,,Jak vidíš, už ne. Chystají se nás pozabíjet. Dělají si armádu. Začínají upíry a skončí? Bůh ví čím."

,,To. Není. Možné. Jak by to dokázali?" Jsem úplně mimo.

,,Řeknou jim nějakou lež. Lžím se vždy líp věří. A proto bych chtěl, abyste to šly prozkoumat vy. Mohli se zmýlit."

,,Ale nemuseli. Ok, kdy vyrážíme?"

,,Moment! A co já?" Snad mě nechtějí po pár trénincích poslat někam pryč.

,,Co ty? Ty jsi připravena. Jen poslouchej meč a bude vše dobrý. Jo a nezapomeň, jakmile se meče dotkneš objeví se křídla." Mrkl na mě a otevřel dveře. Vyšli jsme ven a mířili si to pryč.

,,Co teď? Mám si něco sbalit?" Nevím, co mám dělat. Jsem jak lesní včela před Tokiem. Krásné přirovnání, já vím.

,,Nic si neber. Možná trochu vody a něco k jídlu. Jdeme do lesa. Tam něco je vždy." Odešla a já si šla balit své věci. V pokoji jsem měla batoh a do něj jsem hodila pár triček, deku a kalhoty. Vlasy jsem si spletla do copu a šla najít kuchyň. Cestou jsem vrazila do nějakých pokojů, ale našla jsem ji. Vzala jsem si chleba, hodně salámu. No a co! Salám se vždy hodí. Pak ovoce a šla jsem. Kdybych měla mobil, tak tam hodím i jeho. Ale jelikož jsem ho rozbila, tak nic. Tak bych přemýšlela asi ještě hodně dlouho, ale někdo mi to nedovolil. A víte kdo? Ano! Výborně! Je to Lilith, co mě chytla za rameno a já z ní málem dostala infarkt.

,,Musíš se tak plížit?"

,,Tak promiň. Né každý umí dupat, jak slon."

,,Haha, jsi vtipná. Radši mi řekni, jak to bude probíhat."

,,No, za prvý, kde máš meč?"

,,Ten je v pokoji. Asi bych si ho mohla vzít, že?"

,,To bys fakt mohla." Běžím pro něj do pokoje. Beru ho ze skříně a běžím spět. Hned jak jsem se ho dotkla mi narostli křídla a moje věci se změnili na zbroj. Černou jestli vás to zajímá. Doběhnu až ke dveřím, kde už čeká Lilith. Hned jak mě uvidí už jde ven. Ona nemohla počkat na mě. Ona musela jít napřed.

,,Dík, že jsi počkala."

,,Máš pěkné křídla. Umíš je použít?"

,,Ne. Možná, ale nikdy jsem to nezkoušela."

,,Tak to zkus teď." Nelíbilo se mi, že to mám zkoušet. Mračila jsem se, ale začala mávat křídly. Vzletěla jsem asi pět centimetrů nad zem a už jsem nemohla.

,,Myslím, že létat nebudu. Jsem moc těžká." Utírala jsem si pot z čela. Funěla, jak býk a dobíhala Lilith.

,,Dobře, ale jestli se vrátíme, tak se to budeš učit."

,,Jestli se vrátíme? Ono se nemusíme vrátit?"

,,Ne. Možou o nás vědět a v lepším případě nás zajmout."

,,Díky. Už jsem celá žhavá. Takové pozitivní věty mám ráda."

,,Já vím, proto ti je říkám."

,,S jakým to bláznem, já jdu na smrt."

Ahojte! Chtěla jsem přidávat kapitolky přes víkend, ale nebyla jsem doma. Takže omlouvám se. Ale dnes se pokusím přidat ještě jednu k večeru. Tak se těšte! :D