Ona je....

A pak, že já jsem švihlá

,,Pane bože! To né! Nic nevidím! Kde to sem a co se stalo!" všude je tma. Nikde nikoho neslyším. Mám strach. Určitě jsem někde ve sklepě s mrtvolami. Dojde sem nějaký úchyl, který mě ohne a zabije. Brečím. Nedivte se mi. Co byste dělali vy? 

,,Nebul a otevři oči."  ten hlas znám. To je ten chlap ze včera. Ten co mě unesl. Jop, už si vzpomínám.

,,Mám je otevřené a nic nevidím. Jsem slepá! Já nechci chodit s holí a psem!" brečím na novo. Tohle je ta nejhorší situace co se mohla stát. Ještě včera jsem se bála pavouka a teď tu ležím na zemi v klubíčku a slepá.

,,Jen párkrát zamrkej. Jsou to vedlejší účinky uspávací látky." jo vlastně. Oni mi něco píchli. Šmejdi. Mrkám jak střelená, ale nic.

,,Nefunguje to! Co mám dělat! Já nechci umřít!"

,,Neboj neumřeš jen musíš počkat."

,,Jak dlouho! Co se mnou chcete dělat? Já chci domů!" mám strach. Zrak se mi trochu vyjasňuje, ale stále vidím rozmazaně. Moc nevím jestli to tady chci vidět. Mrkám. Chci to tady vidět. Chci vědět kde to jsem.

,,Nic s tebou neuděláme. Nebudeme tě mučit ani zneužívat. Nejsme prasata a domů nechceš. Ty nechceš vědět, proč tu jsi?" má pravdu. Chci vědět proč tu jsem, ale taky chci jít domů. Popotáhnu a sednu si do tureckého sedu. Jsem v normální místnosti, která je obarvena na černo-bílo. Vypadá to hrozně, ale zároveň pěkně. Jop, je to nesmysl. To budou určo další vedlejší účinky té látky.

,,Chci, ale chci i domů. A když se mnou nic dělat nechcete, tak proč nemůžu domů?" 

,,Protože jsi vyjmečná. Něco jako unikát." zvedla jsem jedno obočí. Je to blbost. Nejsem nic víc než obyčejná holka, co ráda sportuje.  Asi si všiml mého pohledu a tak pokračoval. ,,Tvoje rodina je velice zvláštní, Lucy. Jde vám sport a všechno kolem. Ale ty.. Ah, ty jsi prostě to co už hledáme tisíc let. V tvojí rodině se dědí Dračí meč.."

,,Stop! Co mi to tu melete za blbiny! Rodinu jsem nikdy neviděla. A babička byla jediná co o mě měla zájem. Nikdy mi matka ani otec nenapsali. Žádný dopis ani ta blbé esemeska jim za mě nestála!"

,,Lucy, to mě mrzí."

,,Nemusí, už jsem si zvykla. A moje rodina je teď Kim." a jo Kim. Doufám, že nevyhlásila žádně pátrání. To by mi ještě chybělo. Mít za prdelí poldy. Nic neumí a všude se serou. Co je tohle za svět. ,,A co Kim? Měla bych jí napsat, kde jsem a že jsem v pořádku."

,,To není třeba. Už jsem jí psal."

,,Z mého mobilu?"

,,Jo." jak se sakra dostal k mému mobilu. Ani já nevím kde ho mám. Vždy je někde hozený nebo přilehlý. Někdy usnu s mobilem v ruce a pak se divím, jak se na některá místa dostal. Chudák mobil, co ten už zažil.

,,Můžu pryč? Prosííím." nebaví mě to tu. Mám tu sedět, protože někomu hrabe? To ne! Já odcházím! ,,Kde jsou dveře?"

,,Lucy, můžeš odejít, ale až ti to dovyprávím." to je ale otravný chlap.

,,Ok."

,,No jak jsem řekl. Ten meč ti dá schopnosti, kouzla nebo jak tomu budeš říkat je jedno. Budeš moct mít křídla, takže létat. Budeš ovládat oheň, takže může tvůj meč hořet a nějaké ohnivé koule dělat nebo něco zapálit."

,,Haloo! Posloucháte se? Mluvíte tady o ohnivém meči a křídlech. A ty jako mi narostou či co?"

,,Vím, že ti to připadá jako hloupost, ale je to tak. A ano narostou, ale můžeš je schovat pod oblečení."

,,Takže kdybych vám to věřila, jakože ne, tak by se stačilo dotknout toho meče a měla bych ty schopnosti?"

,,Jo, on ti je sám předá."

,,Takže když se ho nedotknu budu obyčejná? Tak jako teď?"

,,Už teď nejsi obyčejná. Řekni kolik lidí z tví školy vydrží deset minut pod vodou. Bez celoživotního zkoušení a trénování."

,,No, nikdo."

,,Tak vidíš. Nejsi tak obyčejná jak si myslíš. Přemýšlej o tom, Lucy."

,,Jo, jasně a kde jsou dveře."

,,Dojdu si pro odpověď."

,,Kudy se dostanu ven! Co se to děje? Kde jste!" točí se to tu. Celá místnost je rozmazaná. Dělá se mi blbě. Křičím a rozhlížím se. Vidím obrovské světlo jak se blíží ke mně....

***

,,Lucy! Probuď se! No tak! Nejsi mrtvá!" vyletím do sedu. Jsem doma a vůbec netuším jak jsem se tu octla. Před chvílí jsem byla s tím chlapem. Nebo né? Byl to jen sen? Jo hodím to na sen.

,,Co se stalo?"

,,Začala jsi křičet ze spaní, že umřeš."  

,,Takže nic. A co je dnes za den?"

,,Neděle asi deset hodin. Lucy? Je ti dobře? Nějak si zbledla."

,,Ale ne." utíkám rychle na záchod. Vyblila jsem všechno co jsem v sobě měla. Kim mi chytla vlasy, abych je neměla od toho.  ,,Fuj! Ono to chutná děsně." jenže to jsem dělat neměla. Uvědomila jsem si tu chuť a zase jsem začala blít. Bylo to hnusné. Představte si tu krásnou koupelnu, jak je krásně čistá až se blýská. A teď tam doběhne černovlasá kráva a začne ničit záchod. Chudák záchod. Hmmm, lituji záchodu a né sebe. Tak jo i ten záchod je lepší něž já.

,,Jestli už si skončila, tak si jdi lehnout. Já ti donesu kýbl a černý čaj. Nastává ti dieta holka."

,,Hmmm super." dieta by se hodila to je fakt, ale na co ten kýbl? ,,A na co ten kýbl?"

,,Přece nebudeš neustále běhat na záchod. Tak se jen nahneš přes postel a hodíš to do kýble, ale musíš se trefit."

,,Ok. Tak já si jdu lehnou, ale nenecháš mě tam samotnou, že ne?"

,,To víš, že ne."

,,Stejně za to můžou ty tvoje tousty. Kdo ví cos do nich dala."

,,Jen jed na krysy, prý je to dobrý na mozek." 

,,Hahaha, moc vtipný. Jdi pro ten kýbl jo." otočila se na patě a odešla. Já si šla lehnou. Bylo mi fakt blbě a myslím, že to bylo vidět. Točila se mi hlava a chtělo se mi spát. Kim donesla kýbl a nechala mě odpočívat. Prý se musím vyspat a proto mi vzala mobil a notebook. Zbytek dne probíhal asi takto...Čaj-kýbl, piškot-kýbl, nic-kýbl a pořád dokola až jsem nemohla vydržet a usnula.

Ahojky! Chtěla bych poděkovat Fantasy55555. Jen díky ní se tento příběh tak krásně rozjel. Za pět dní 100 předčtení a 20 vote. Hledím :D a děkuji všem! Doufám, že už je to trochu fantasy bylo. :DD 

Tahle kapitola je věnována Carlie15 za to že se odvážila dát koment. Díky.