Ona je....

Lilith

,,Nesahej na něj!" skáču na Kim. Jenže je o hodně silnější a tak mě chytne pod krkem a přitiskne na zeď. Teď jsem na stěně já a malý kluk. Jenže já jsem vcelku, ale on má dva vpichy na krku a svíjí se v bolestech.

,,Cco mu tto děláš?" řeknu přiškrceně. Hrozně blbě se mi dýchá, ale její stisk nepolevuje.

,,Je to zvěd!" Řekne a odhodí mě na druhou stěnu. Praštím se do hlavy a prokousnu si ret. Trochu se mi mlží a chce se mi spát. Jenže nemůžu, protože to co udělala mě fakt dorazilo. Přišla k tomu chlapci a chytla mu nohu. Začala mu drtit kosti. Bylo to nechutné a určitě bolestivé. Kluk řval a Kim se to očividně líbilo. Slyšela jsem, jak mu ty kosti křupou. Dělalo se mi blbě, ale né z toho zvuku, ale z ní.

,,Kim! Netrap ho! Zabí ho a nemuč ho tady." Radši ať ho zabije hned a ať mu neláme kosti. Je to možná zvěd, ale i člověk. Teda snad je to člověk. Jen si odfrkla a přešla na ruce. Vzala mu levou a přelomila o koleno. Udělalo to jen křup a pak nekonečný řev. Rvalo mi to srdce. Moje nej kámoška tady mučí kluka, který má asi třináct let. Musím mu pomoct.

Zvedám se a zároveň se přidržuji o stěnu. Nejistým krokem dojdu ke Kim, která už přešla k pravé ruce. Chytnu ji za vlasy a chci ji od něho odtáhnout. Jenže sní to ani nehne. Jen se otočí a hlasitě se zasměje. Už to není Kim. Toto zvíře má rudé oči a bílou až průsvitnou pokožku. A vlasy se jí mění na krvavě rudé a má obrovské červené nehty. Ožene se po mně a nehty mě drápne přes oko. Zařvu bolestí a přejedu si po ranách. Mám tam čtyři škrábance, z kterých mi valí krev. A aby toho nebylo málo, tak mě odkopne na protější stěnu.

Stěny se svírají a já upadám do temnoty. Křik. Ten mě probere. Zlomila mu pravou ruku a teď ho hází na stěnu, kde jsem já. Jenom to křuplo a kluk se nehnul. Neřval ani se nesvíjel. Kim se nad něho nahnula a přisála na krk. Ani né za minutu bylo tělo bez krve a úplně bílé. Unesla bych, kdyby ho tak vysála hned na začátku, jenže ona mu zlámala všechny končetiny a až pak ho vysála. Mrcha.

Byla jsem v koutě místnosti a se slzami v očích jsem hleděla na Kim. Na tu pravou Kim. Na tu co mě hladila po vlasech, když mi zemřela babička. Na tu, co mi vařila hnusné večeře. Na tu co mi nabídla, abych se k ní nastěhovala. Na tu co by mi nikdy neublížila. Ale ta je pryč. Nikdy se nevrátí. Taková už zůstane jen v mích vzpomínkách.

,,Holky? Co se tu děje? Slyšel jsem křik." Do místnosti vejde Gordon(ten chlap). Rozhlíží se po místnosti a hledí s otevřenou pusou. Jeho pohled zakotví na mé tváři od krve a putuje dál až ke Kim. Přijde k ní a otočí ji k sobě. Pořád má rudé vlasy i oči a o nehtech ani nemluvě. Pohladí jí po obličeji a odvede pryč. Mě tady nechali. Já jsem tady zraněná a ráda, že vůbec žiji a on jde první za ní. Pomocí zdi se zvednu a dojdu ke dveřím. Rozhlédnu se a spatřím chlápka, jak jde ke mně. Asi jde ke mně a nese lahvičku se zelenou tekutinou.

,,Jste Lucy?" Řekne a prohlíží si mě. Kývnu na souhlas a on mě obejme. Nevím co to má znamenat a tak jen stojím. Jak si dlouho mě objímá a já si až teď uvědomím, že mě bolí za krkem. Odtáhne se a ta lahvička je prázdná. Musel mi to vpíchnout. ,,Je to léčivé sérum. Za pár minut se zahojí všechny fyzické rány. Pojďte zamnou, ukáži vám pokoj, který bude až do odvolání váš." Řekne a vydá se doprava. Opatrně jdu za ním. Nic mě už nebolí jen jsem celá od krve, ale jinak v pohodě.

Otevře dveře od jedné místnosti a jde pryč. Vejdu dovnitř a zavřu dveře. Slzy mi tečou z očí a já se opřu o dveře. Pořád slyším ten řev toho chlapce. Jak se svíjí v bolestech a Kim ho mučí dál. Jak mě hází na zeď a je jí jednou, jestli jsem v pohodě.

Buch.Buch.

Někdo mlátí do dveří. Nakouknu za dveře a uhnu, protože do dveří vpálí Kim. Povalí mě na zem. Zavře dveře a chce mi pomoct zvednou. Ale já jí to nedovolím.

,,Nesahej na mě!" Zařvu na ni. Slzy jsou opět na místě.

,,Počkej, nech si to vysvětlit."

,A co? Že jsi mrcha a nelítostná svině! Jak dlouho jsi chtěla přede mnou skrývat svou pravou tvář!" Nechci ji ani vidět.

,,Já ti chi říct pravdu."

,,Tak spusť!"

,,Mé pravé jméno je Lilith. To že vládnu upírům je pravda. Ale moji rodiče už dlouho nežijí. A to co jsi před chvílí viděla...Ach... To je moje pravá tvář. I ty vlasy a vše kolem. Kim byla jen kouzlo, teda její vzhled. A jelikož to kouzlo můžeš použít jen párkrát, tak tato podoba mi zůstane."

,,Jaká podoba? Zabijáka? Hmm, myslím, že už jsem viděla dost. A řekni, proč si ho tak mučila!"

,,Toho kluka:"

,,Hej ne, tak asi ducha!"

,,Protože taková jsem. Jsem zabiják. Co můžu to zabiji." Řekne smutně.

,,A co já? Proč jsi mě nezabila?"

,,Protože tebe potřebujeme."

,,Takže naše přátelství je založené na lži. Nikdy jsme nebyli kámošky a už vůbec né nej!"

,,Ale naše přátelství je skutečné."

,,Ne není! Možná bylo skutečné, ale už není! Hodila jsi mě na stěnu! A málem zabila a vůbec jsi nevypadala, že by ti to nějak vadilo! Viděla jsem spoustu filmů a v každém upíři byli hodní. Jenže tohle je realita a na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, jaké to je, být napadena upírem! A to by mi ani nevadilo ta tvoje podoba, ale vadí mi to, že si se svým jídlem hraješ a až pak ho zabiješ! Máš pravdu jsi zabiják."

,,Lucy, ale za to já nemůžu."

,,Néé? Tak to jsem byla asi já, co tak lámala kosti a smála se tomu! Ten kluk řval bolesti a strachy! Měl strach z tebe! Né ze mě!"

,,Ale to byla ta druhá."

,,Ale já tam viděla jen tebe! Nikdo jiný to nebyl! Jen ty! A teď vypadni!"

,,Počkej.."

,,Ven!" Jen co zavře dveře, tak se zabalím do deky, co je na posteli a začnu hlasitě vzlykat.

A takhle dopadlo naše pohádkové přátelství.

Vznikly dvě odlišné postavy. Jedna je krvelačný vrah a druhá se bude učit, jak být vrah...