Ona je....

Blázen

,,Prosím. Řekni, že zítra nemusím do školy." Je středa večer a já mám depku z toho, že zas půjdu do školy. Celý čtyři dny jsem líbala záchod až dnes jsem konečně něco snědla. Díky bohu už jsem se bála, že budu jak chrt.

,,Ne nemusíš. Ještě ti není dobře a aspoň dva dny budeš doma."

,,To je dobře, ale chci jít zítra na to potápění. A budeš se mnou doma?"

,,To nemůžu. Od koho bys si pak opisovala sešity? A už jsi to tři dny zvládla."

,,Víš jaká je tu nuda bez tebe?"

,,Prosím tě! Neříkej mi, že se v tak obřím baráku nudíš."

,,Nudím a víš co jsem zjistila?"

,,Ne, nevím."

,,Že tu nikde nejsou koberce."

,,Hej né? Fakt? A neříkají ti náhodou blesk?"

,,Proč blesk?"

,,Protože jsi nato došla strašně rychlo."

,,Dobře a na to potápění půjdeš se mnou. OK?"

,,Ok. A už mě nech spát."

,,Dobrou." zhasnu lampičku a pozoruji vše kolem. Chtěla jsem si vzít mobil, ale mám strach, že by to Kim vzbudilo. Pozoruji strop a tvar skříní. Snažím se určit kolik šuplíků má stůl. Je to těžké, protože je tma. Jsem unavená, ale spánek nikde. To nechápu. Člověk nemůže udržet oči otevřené, ale spát nebude. Budu počítat ovečky a hotovo. Jedna, dvě, tři....sto.

***Ráno***

Probudí mě paprsky slunce, co dopadají na můj obličej. Otvírám oči a protahuji se. Jak je ten den krásný, když nemusím do školy. Kim je pryč a já si můžu dělat co chci. Takže můj dnešní plán je takový. Teď jsi napustím vanu, pak něco sním a jestli zůstane čas tak nakrmím kačenky.

Celá se nořím do horké vody. Jako vždy tu mám i kačenky. Plavou na hladině a já je prostě žeru. Ne doslova, jen se mi líbí, jak plavou. Voda začala podezřele rychle chladnout a tak jsem musela vylézt. Hodila jsem na sebe hnědý župan. Mimochodem přežil vyprání v té pračce. Beru si mobil a jdu na snídani. Cestou míjím hodiny, ale nevšimnu si kolik ukazují. Kouknu na mobil a tam nic. Nikdo mě nesháněl a nic nechtěl. Pokrčím nad tím rameny a kouknu na hodiny. A tak je 11:45. Hmm, tak jo. Nestihla jsem snídani a za hodinu mám být v plavkách a připravena na test. Musím si pohnout. Rychle do sebe rychle hodím pečenou rybu a brambory. Utíkám si pro plavky a převléct se. Přece nemůžu běhat po ulici v županu. Plavky jsem dala na sebe a přesně hodila letní bílé šaty. Obuji si žabky a letím do školy. Bus už stejně nestihnu a tak jdu přímo k bazénu.

Vidím Kim, jak postává u bazénu. Dívá se na vodu a podupává nohou. Nervní, jako vždy.

,,Ahoj! Sry, že jdu pozdě, ale já asi před hodinou vstala."

,,Jo jasný. Můžeme?"

,,Si piš." řeknu a skáču do vody.

,,Neutop se mi jo? Tři, dva, jedna, teď." potápím se. Kim stopuje s dalšími třemi lidmi. Jsou tu nový, takže je neznám.

Tělocvikář je nemocný a tak ho zastupují tři lidi. Podívám se na své vodotěsné hodinky. Jsem tu už sedm minut. Sleduji jak se ručičky pohybují. Úplně jsem přestala vnímat okolí. Voda začíná zářit. Jako by někdo rozsvítil světlo. Začalo mě to pohlcovat až mě to vcuclo. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to, byla jsem pod vodou.

Vyplivlo mě to v té místnosti, jak jsem byla nucena poslouchat ty žvásty toho magora.

,,Vítám tě zpět." a je to tu zas. Sedí si tam na židli a já sotva dýchám. Ruce se mi klepou a za boha nemohu vykašlat tu vodu. Vidí mě jak se tu svíjím, ale on mi nepomůže.

,,C-co zas chcete?"

,,Přišel jsem si pro odpověď."

,,Co to tady meleš?"

,,Hmm, tak chceš ten meč?"

,,Moment! A to jako žijí i jiné bytosti než lide?"

,,Ano, upíři, víly, vlkodlaci a..."

,,A kdo?"

,,A čarodějové. Jsou to zlí lidé co umí ovládat všechny živly. Chtějí všechny zabít a stvořit novou rasu. Takže jen čaroděje."

,,A já je mám asi zastavit, co?"

,,Ano! Dnes ti to pálí Lucy."

,,A jak to mám jako udělat? Jak poznám, že je někdo čaroděj?"

,,Nijak. Buď na tebe zaútočí a nebo udělá nějaké kouzlo."

,,Super! A jak je mám zabít?"

,,Usekneš jim hlavu. Upíry zabiješ, tak že se jim trefíš něčím přímo do srdce. Na vlkodlaky něco stříbrného a vílám usekneš křídla."

,,Fuj, ale čarodějové vypadají jako lidi. A proč nás chtějí pozabíjet?"

,,Ano, vypadají, ale nejsou. Jsou to prostě blázni a už o tobě ví. Ví, že jsi jediná co je dokáže zabít a co dokáže aktivovat ten meč."

,,Jak to můžou vědět?"

,,To nevím, ale počítej vždy s nejhorším."

,,Fajn a jak poznám upíra?"

,,Jednoduše. Mají rudé oči a bílou pleť. Nesmí na slunce a tak je uvidíš vetšinou v noci. Vlkodlak vypadá, jak člověk jen se o úplňku mění na vlka. Víla má křídla a jsou veliké jak tužka."

,,Ale.. Připadá mi to jako sen. Víly a vlkodlaci? Je to divný."

,,Je, ale musíš pochopit, že oni tě zabijí, když jim dáš možnost. Nedej jim ju. A přijmeš teda ten meč?"

,,Co jiného mi zbývá."

,,Výborně." vytáhne starý rezivý meč, co měl za židlí.

,,To je ono? Ta legendární zbraň?"

,,Jo. Jen je trošku zašlý, ale jinak je krasný nemyslíš?"

,,Aby se nerozpadl." čekala jsem lesklí meč a on mi podá rezavý kus železa. Ha, ta ironie. Beru si od něho tu věc a opatrně to chytám za to, co kdysik byla rukojeť. Chytnu to oběma rukama a meč začne zářit. Je to moc velké světlo až se musím podívat jinam. Přestal zářit a já se podívám na meč. A hle. Už to není rezavý kus železa. Je to krásný lesklý meč. Je velký a sedí mi v ruce. Je zdobený drakem po celé délce. Takhle má vypadat pravý legendární meč.

,,To je nádhera." vydechnu.

,,Já ti říkal, že je nádherný. Můžeš si ho nechat tady a nebo vzít domů. Každý pátý, šestý a sedmý den budeš cvičit, tady."

,,Dobře a nechám vám ho tu."

,,Dobře a na podrobnosti o upírech se zeptej své nej kámošky." a zas to velké světlo a nakonec tma.

***Oni***

,,Myslíte, že ji povolali?"

,,Nejsem si jistý. Musíš to zjisti!"

,,Ale jak?"

,,To je mi jedno! A teď padej!"