Ona je....

Smutná

Je brzké ráno. Za celou noc jsem nenaspala skoro nic. Vždy když jsem zavřela oči, tak jsem viděla toho kluka a Kim. Vlastně Lilith. Celou noc jsem brečela a hleděla do stropu. Klepala jsem se a vzpomínala na staré dobré časy. Až jsem si řekla, že je vše tak jak má být. Musím to nechat být a smířit se s tím. 

Koukám na mobil, který ukazuje čtyry hodiny. Spát už stejně nebudu a tady být taky nemusím. Půjdu se projít. Vylezu z postele a oblékám si černé rifle a černý tílko. Bylo to hozený na zemi, nevím kde se to tu vzalo, ale co už. Jdu do malý koupelny, která je u mě v pokoji za starými dveřmi.

Vyčistím si zuby a umyji obličej. Mám úplně rudé oči a obří kruhy. Mávnu nad tím rukou a potichoučku se plížím z pokoje. Jdu po paměti. Doleva, doprava a velké dveře. Jsem v tom sále a jdu rovně dlouhou chodbou. 

Velké prosklené dveře se tyčí přede mnou. Otvírám je a vybíhám ven. Udeří do mě studený vzduch. Pořádně se ho nadechnu a běžím k lesu. Připadám si jak princezna. Vlasy mi vlají ve větru, nic mě netíží. Jsem volná. Jak moc mi chybělo běhání a všechno kolem. Ta příroda, ti ptáci, to je nádhera. Běžím po pěšince a dobíhám k malému a čistému jezírku. Neváhám a skáču do něj. Nezajímá mě, že je venku zima ani to že je voda ledová. Já se chci potápět. Jen mi tu něco chybí. Už vím! Jsou to kachničky.

Po pár minutách lezu ven, protože se moc třepu zimou. Rozběhnu se spět k té barabizně. Slunce už svítí, takže bude minimálně půl domu vzhůru. Vrážím do dveří a povalím stráž. Teda snad to byla stráž, bylo mi to jedno. Potřebovala jsem horkou sprchu a obejmout. Jenže tady byla jen sprcha. Vždy mě objímala Kim. Jak mě se stýská. 

Zatřepala jsem hlavou a vešla do skoro svého pokoje. Hned jsem šla do koupelny a zapadla do sprchy. První horká voda dopadla na moji promrzlou kůži a já se začala usmívat. Bylo to tak uklidňující a příjemné.

,,Za půl hodiny se Lilith a Lucy dostaví do sálu." Ozvalo se z rozhlasu. To mě vytrhlo ze snění a já si umyla hlavu a šla ven, přímo do spárů té svině, co si říká...osud.

***

,,Jdeš pozdě!" Řekl Gordon. Jen jsem se usmála a šla k nim. Kim, teda Lilith tu už byla. Měla jsem kamenný výraz a dělala, že mě nic netrápí.

,,Dnešek je váš šťastný den. Dnes je váš první trénink."

,,No hurá." Řeknu znuděně.

,,Lilith bude se mnou opakovat útočná kouzla a Lucy se půjde učit s mečem. Běž ven už na tebe čeká." Řekl a dál se věnoval Lilith. Slyšela jsem něco o blesku a létání, ale neotáčela jsem se. Chtěla jsem vědět, jak si povedou, ale nechtěla jsem se vidět s ní.

Otevřela jsem dveře a vyšla ven. Dnes už po druhé. Čekal tam kluk. Mohlu mu být tak dvacet-pět. Měl blonďaté vlasy a tmavě modré oči. Svalnatou postavu a dokonalý úsměv. Byl dokonalost sama a já? Měla jsem kruhy pod očima a prokousaný ret. Vlasy v nedbalém culíku a mám pocit, že mi tečou sliny.

,,Ahoj. Jsem Michael." Řekl a podal mi ruku.

,,Lucy." Stiskla jsem mu ji.

,,Budu tě učit zacházet s mečem. Naše hodiny budou každý den ve stejný čas a na stejném místě. A nechci, aby mezi námi byli nějaké formality. Normálně mi říkej jménem." Dořekl a vedl mě na louku? Ano, byla to louka. Dobrá práce Lucy. Poznala si louku. 

,,Tady se budeme scházet. Nejradši bych začal s dřevěnými meči, ale prý si musíš zvyknout na sílu toho tvého. Takže ti dnes ukážu na tom dřevěném, jak to máš držet a zítra si vezmi ten svůj." Podal mi meč. Lépe řečeno dvě prkna stlučená k sobě. Začal tam něco mlet o tom, jak to má být vyvážené a kde co. Kývala jsem, jak nemocný osel a opakovala vše po něm. Pochválil mě, že to držím dobře a začal ukazovat výpady. 

,,Střecha, to je že sekneš z vrchu. Takže se mu chceš trefit do hlavy. Pak můžeš zleva a zprava. Gordon říkal, že stačí abys uměla tady to. Prý ti meč všechny zkušenosti předal ." Opět jsem kývla. Nechtělo se mi odpovídat a tak jsem jen kývla. Zbytek dne probíhal tak, že jsem stála u kůlu a on na mě řval výpady. Asi po třech zásazích mě brněli ruce. Je nemožné jak je to dřevo tvrdé. Teklo ze mě, jak z vola, ale on nepřestával řvát. A já si říkala, že je v pohodě. Ne není! Ani přestávku mi nedá. Už nemůžu mlátím tu do dřeva minimálně dvě hodiny v kuse a jemu to pořád nestačí.

,,Hej! Tohle jsem vám měl donést. Gordon říkal, že to budete potřebovat." Přiběhl k nám asi sluha. Vzala jsem si od něho rezavý meč a dál nevnímala toho chlápka. Ten se rychle otočil a odešel odsud.

,,Toto je ten legendární meč?" Řekl Michael.

,,Jop, je krásný že?" Propukl v hlasitý smích a vzal si ho ode mě.

 ,,Je to jen kus rezavého kovu. To i ty dřevěný jsou lepší." Prohlásil a vrátil mi ho. Myslím, že je na čase mu ukázat pravou tvář. Soustředila jsem se na meč. Na vibrace, které vydával. Snažila jsem se je pochytat a položit na meč. Povedlo se! Začal zářit a změnil se na ten pravý dračí meč.

,,Já jsem říkala, že je krásný." Usmála jsem se na něj a podala mu ho. Vypadal tak roztomile. Očima těkal po meči a něco mumlal. Usmíval se od ucha k uchu.

,,Je dokonalý. Ostrý a dokonale vyvážený. Zkusíme to s tím to."

,,A co?"

,,Cvičit." Stoupla jsem si k tomu dřevu a byla připravena dělat, to co mi řekne.

,,Zleva!" Zařval a já to udělala. Ostří dopadlo na dřevo a začalo zářit. Asi ho hodně dlouho nikdo nepoužíval, když tak září. Záře byla čím dál větší a vetší až jsem nic neviděla jen světlo.

Náhle zmizelo a já viděla zas vše normálně. Michael hleděl a ukazoval na mě. Ne počkat! On ukazoval za mě. Otočila jsem se a tam stála dívka s lukem. Mířila ne mě.

 Pustila tětivu a šíp se rychle rozletěl. Michael něco volal, ale já ho nevnímala. Byla jsem jakoby v transu a rozběhla se proti té dívce. Úplně jsem se uvolnila a nechala meč ať si dělá co chce.

Šíp jsem prosekla za letu a dál se blížila k dívce. Dvakrát ještě vystřelila a pak se otočila a začala utíkat. Šípy jsem jednoduše prosekla a přiblížila se k dívce skočila jsem jí  na záda a shodila na zem. Otočila jsem ji k sobě obličejem. Byla to Mir. Hleděla jsem na ni a nemohla věřit svým očím.

,,Už o tobě ví." Šeptla. A v tu ránu se meč rozlétl a zabodl se Mir do hrudi. Jen to zasyčelo a z Mir se stala pára.

,,Co ti řekla? Lucy! Hej! Slyšíš?"

,,Ž-že o mně ví."   

Ahoj lidi! Po delší době nová kapitola. Začíná se to trochu zamotávat, takže kdyby vám nebylo něco jasný, tak mi napište. :D