Ona je....

Cvok

Crrrr

,,Co je? To né! Ještě pět minut. Ty nebudeš zticha, že?" Pitomý budík. Musím vylézt s postele a chytit to. Nevím, který blázen toto vymyslel. Hned po ránu nahánět budík. Jen abyste byli v obraze. Mám takový speciální budík. Každé ráno začne zvonit a běhat po pokoji. Tím vás donutí vylézt z postele a zacvaknout ho. Jen blázen si ho koupí. Bohužel mě ho dala Kim. Jelikož jsem často zaspávala a vždy došla do školy pozdě, tak si řekla, že mi koupí tuhle blbost. Nelepší dárek k narozkám. To jsem si vždy přála.

Nemohla jsem ten budík chytit. Vypadal, že se mi vysmívá. Lítá tu po pokoji a pořád řve. ,,Parchante malý" Vidíte už mě z něho hrabu. Dokonce si s ním povídám. Nechám ho být, ať si klidně zvoní. Plná "energie" vejdu do své malé kuchyně a mířím přímo k lednici. Lednice je přeplněná jídle, ale já do ní každý den čučím a nevím co si mám dát. Nakonec jsem ji zavřela a vzala si jablko, co bylo na stole. Rychle ho sním a jdu do sprchy. PLeily. na sebe vlažnou a užívám s ten pocit, jak se moje tělo probouzí.

Crrrrrr

,,Co to? Jak ses dostal až sem?" Ten podělaný budík došel až sem. Teď mi tu zvoní v koupelně a já musím ven. Osuším se a v ručníku naháním ten budík. ,,Mám tě! Ne, nemám." Zdrhl mi přímo před nosem. Už jsem fakt naštvaná a tak do něj kopnu. ,,Au! Ty zmrde malý, já tě dostanu!" zlomil mi nehet na noze. Konečně ně jsem ho vypnula. Jaký to božský klid.

Buch. Buch.Buch.

Paráda! Kdo to sem leze. Nejsem ani oblečená. Zabalím se do ručníku a jdu otevřít.

,,Hmmm?"

,,Nemohla bys ten svůj budík vypnout dřív! Kdo to má pořád poslouchat! Probudilas celý barák!" Rozzuřená bába v županu stojí za mými dveřmi a řve po mně.

,,Promiňte, ale on nešel chytit!"

,,Tak si pořiď jiný!"

,,Jo jasný. K vůli vám? To zrovna." Zamumlám a zavírám. Ti důchodci. Slyší vše. Hej, však bydlí o dvě patra víš, jak to mohla slyšet. Jen mě dělá problém ho po ránu slyšet, natož tak jí. Celou dobu si mumlám všelijaké nadávky. Lehce jsem se namalovala a hodila na sebe červený tílko a černý kraťasy. K tomu černý botasky a šla jsem. Zamkla jsem dveře a nastoupila do výtahu. Zmáčkla jedničku. Výtah se rozjel dolů a já si uvědomila, že nemám batoh.

,,No skvělí."

Cink.

Dojíždím dolů a zas jedu do čtvrtého patra.

Cink.

Běžím si pro batoh a zamykám. Nastupuji do výtahu a jedu zas dole. Nestíhám autobus! Už zas. Doslova v pálím do dveří. Utíkám na zastávku. Mávám na bus a on nic. Jede si dál jako bych tu nebyla. Tak si zase zaběháme.

Běžím klusem do školy a děkuji bohu, že nemám boty na podpatku. Dobíhám za holkami červená a zpocená. Leila se tváří kysele a Mir jen vrtí hlavou. Kim je vysmátá a ty dvě si mě ani nevšimly.

,,S-sorry, ale u-ujel mi b-bus."

,,Jako vždy. Tak dem." řekne Mir hnusně. Nejradši bych ji rozškubla na dvě půlky a hodila nějakému psovi. Jak já ji nesnáším. Člověk doběhne skoro mrtví a ona ho pošle do prdele. Jakáž to nespravedlnost. Kim mě obejme a spolu jdeme do třídy. Cestou jsem neudělala žádný trapas a byla jsem ráda. Sedla jsem si do lavice u okna. Nečekaně byla poslední. Je nás tu jen devatenáct. Luke asi hulí za školou.

,,Dobrý den. Posaďte se...." a spousta keců. Počkat kdo to vedle ní stojí. ,,Máme tady nového žáka. Jmenuje se Zack. Zacku posaď se vedle Lucy." jen přikývl a sedl si vedle mě. Byl nádherný. Černé vlasy a vypracované tělo. Měl na sobě upnuté tričko a šortky. Hrozně mu to slušelo. Musela jsem otočit hlavu, aby neviděl jak na něj zírám.