Ona je....

WTF

,,Jak je na tom?" řekl dívčí hlas.

,,Ještě tu šance je, ale je malá."

Tma...

Snažím se otevřít oči. Nejde to jsou moc ztěžklé. Nic nevidím jen občas něco zaslechnu. Je to děsivý, když nic nevidíte a chtěli byste něco vidět. Nevím, kde jsem a co se mi stalo.

,,Lucy! Prober se. Mám pro tebe dárek, prosím." Dárek. To slovo mi znělo v uších, jak ozvěna.

Tma...

,,Jestli se do týdne neprobere, tak ji budeme muset odpojit."

,,To nemůžete! Ona tam je! Slyší mě. Určitě."

,,Je mi to líto." Něco mokrého mi dopadlo na ruku. Chci otevřít oči, fakt chci. Jsem moc slabá.

Tma...

,,Nesahejte na to! Zabijete ji!"

,,Už se neprobere. Je to moc dlouho." co? Musím otevřít oči nebo pohnout rukou. Povedlo se! Asi to neviděli. Musím zkusit něco jiného.Otevři oči! No tak! To zvládneš! Jo! Vidím! Sice jen bílo, ale jo.

,,Doktore! Otvírá oči!"

,,Slečno Lucy. Vidíte mě? Jestli ano tak kývněte." opatrně pokývám hlavou. Sice jen lehce, ale ano. Doktorovi to stačilo a zmizel z mého zorného pole. Vidím sice rozmazaně, ale vidím. Teď nevidím nic. Něco mi asi svítí do očí.

,,Všechno v pořádku . Odpočiňte si." to nemusí říkat dvakrát. Zavřela jsem oči a hned usnula.

,,Slečno Lucy. Jak se cítíte?" mrkám. Mrkám, jak o závod, abych něco viděla. Rozkoukám se a málem dostávám infarkt. Ležím v nemocnici. Je to bílí pokoj a kolem mojí postele stojí asi deset doktorů. Nebo vidím dvojtě? To je fuk. Něco jsem zachraptěla a doktor se zamračil. Podal mi papír a tužku. Kývl na mě a já jsem psala. Co se stalo? Kde to jsem? Podala jsem mu papír.

,,Jste v nemocnici. Byla jste na zkoušce v.." podíval se do papírů co měl u sebe. ,,V potápění a asi jste to přehnala. Museli vás tahat z vody. Vdechla jste hodně vody a omdlela." podal mi papír a já psala dál. Jak dlouho jsem mimo? Podala jsem mu papír. ,,Je to asi měsíc. Už jsme vás chtěli odpojit, ale vy jste se zázrakem probrala. Jo a pár dní nebudete moct mluvit. Uvidíme se zítra ráno." řekl a odešel. Nechal mi tu papíry, tužku a ořezávátko.

,,Lucy! Nechtěli mě sem asi dva dny pustit. Prý musíš odpočívat." řekla Kim a běžela ke mně. Objala mě a když se odtáhla utírala si slzy. ,,Oni tě chtěli odpojit. Prý se už neprobudíš. Jednou mě museli odtud tahat tři doktorky, abych tomu doktorovi neurvala hlavu. A něco pro tebe mám." řekla o šla někam ke stolu. Ukázala na malou rybičku v akváriu. Chtěla jsem jít za ní, ale nemohla jsem. Nohy mě neposlouchali a tak jsem se jen usmála. ,,Ještě vyroste. Doktor říkal, že když na tebe budu mluvit, tak máš větší šanci, že se probereš. A vida! Jsi vzhůru."

Co se vůbec stalo? napsala jsem jí na papír a podala jí ho. ,,Byla jsi pod vodou a pak jsi vyplavala, jako mrtvola. Třásli jsme s tebou a ty jsi nereagovala. Něco jsi mumlala, ale nikdo ti nerozuměl. Zavolali jsme sanitku a oni tě odvezli sem. Snažili se z tebe dostat vodu, ale nevím jak. Nepustili mě k tobě." už si vzpomínám. Byla jsem s tím chlapem a dotkla se toho meče. Mlel něco o upírech a Kim.

Kim? Musím ti něco říct. Jsem prý něco jak výjmečná. Mám zničit čaroděje. Dostala jsem Dračí meč a pak jsem se dostala sem... Poprvé mě unesli a po druhé jsem se tam jaksi přenesla. Dotkla jsem se toho meče a on do mě přesunul svoji sílu nebo tak nějak to povídal, ten chlap. Podala jsem jí papír a čekala,co udělá. Její reakce mě fakt překvapila. Čekala jsem, že se začne smát nebo zavolá doktora, že mi hrabe. Ale ona jen pokývala hlavou.

,,Já to věděla." šeptla. Pozvedla jsem obočí a čekala, co zní vyleze dám. Ticho. Dlouhý ticho. Kdybych mohla tak bych mručela, bručela nebo dělala jakýkoliv zvuk, jen aby tu nebylo to trapný ticho.

Ten chlap něco říkal o tobě a upírech. Musela jsem něco udělat, aby tu nebylo takové ticho. ,,Jo jsem královna upírů. Žiji už asi tisíc let a udržuji rovnováhu mezi upíry a lidmi. Moje životní poslání nebo tak něco je tě chránit a pomoct ti zabít čaroděje. Moje matka je upír a můj otec je člověk. Ale je to můj nevlastní taťka. Ten pravý mě proměnil v upíra den po mém narození. Upíři se rodí, jako lidi a v patnácti se stanou upíry. Né každý. Máš devadesát procent šanci, že se z tebe upír stane. Hele a chci abys se ke mně chovala pořád, jak ke své kámošce. A nemusíš se bát, neublížím ti." dořekla a objala mě.

Pořád mám Kim ráda. I když vím, že není člověk, ale upír. Neublížila mi předtím, tak mi neublíží ani teď. Nemám z ní strach a doufám, že nikdy mít nebudu. A co jsem vlastně já. Jsem člověk?

Ahooj! Chci vám poděkovat, protože tento příběh má osm části a 224 přečtení. Možná si říkáte, proč to sem píšu? Je to proto, že moje ostatní příběhy takovou úspěšnost nemají. Takže mooooc díky.