Ona je....

Armáda

,,Mám pro tebe dárek." Otevřu jedno oko a pak druhé. Včera jsem se naštvala. Nikdo mi nechtěl říct kde je Gordon. Prý to neví. Samozřejmě jsem jim to nevěřila. Ale to už je dávno, teď mě zajímá co pro mě má.

,,Co je to?" Sednu si a snažím se jí kouknout za záda. Uhýbá. ,,Řekni." Chytnu ji za ruku a stáhnu na postel. Nechala se jinak bych to nedala. Já a její upíří síla je velký rozdíl. Jen pro představu. Já budu myš a ona slon. Velký rozdíl. ,,Nenapínej mě...prosím." Udělám myší oči.(čti:psí)

,,Dobře. Výš jak si byla naštvaná a hodila mobil proti stěně? No tak já jsem k vůli tomu, ale i k vůli tomu jak mě pořád otravuješ s tím kolik je hodin....." Strašně moc slov. Protočila jsem oči a dala jí ruku na pusu ať je zticha.

,,K věci prosím." Nepomohlo to. Jen dál mlela dál.

,,....Jsem ti koupila mobil." Usměje se a podá mi krabičku s růžovou mašličkou. Ani minutu jsem neváhala a hned to roztrhla. Žádné litování balícího papíru. K čemu je? Nechápu lidi co opatrně oddělávají balící papír z dárku, aby si ho schovali na příští rok. Ano i tací lidé žijí.

,,Děkují! Si fakt kámoš!" Vypísknu a obtočím ruce kolem jejího krku. Pevně ji stisknu a až potom ji pustím a věnuji se svému mobilu. Ten proslov za ten mobil stál. Hledím s otevřenou pusou na tu zlatou věc.

,,Schovala jsem tvoji simku a paměťovku." Natáhne ke mně ruku a já si od ní beru dvě malé věci. Dám je do mobilu a mobil zapnu. Naťukám pin a hned se mi zobrazí 35 nepřijatých hovorů a 10 zpráv. A od koho asi mohli být? Asi se Zack chtěl omluvit. Jasný to bude omluva jak z nosu. Ani vidět ho nechci. Nestojí mi za to.

,,Víš, tak trochu jsem přemýšlela." Začnu znovu přemýšlet nad válkou a Gordonem. Ten mi pije krev. Kde je? ,,Jak je vůbec porazíme. Oni mají upíry a my? My jsme dvě a možná se někdo přidá. Třeba ti učitelé." Hledíme si do očí. Vypadá, že si uspořádává myšlenky.

,,Půjdeme navštívit staré známé..."

***

,,Potřebuj tvoji pomoc! Přece nás nenecháš ve štychu!" Řve Lilith.

,,Ale to není můj boj!"

,,A myslíš si, že když zabije nás tak bude konec? Jako: OK běžte si po svých? Zotročí vás a vy budete prosit o smrt. Pořád to nechápeš?"

,,Promiň, ale ne. Neohrozím svoji smečku."

,,Ale nějaká smečka ti bude k ničemu! Zabije je tak i tak!"

,,Ono to nejde."

,,Tak jinak!" Lilith vytasí drápy, nažhaví oči a přitiskne ho na stěnu. ,,Prostě nám pomůžeš. Odteď jsi na naší straně. Nezapomeň kdo jsem a co jsem schopna udělat. Odteď jsi náš spojenec. Shromáždí všechny lycany. Do jednoho. A když budou protestovat, tak jim řekni, že si na něj došlápnu." Pustí ho na zem. Celou dobu mu šeptala do obličeje. Myslím, že už máme lycany.

Šli jsme za Lukem. Mým spolužákem. On je vůdce všech lycanů. Tak jako Lilith upíru, tak on lycanů. Lycan je člověk co se mění na polo-vlka. Má hlavu vlka, drápy na rukách i nohách a chlupy po celém těle. A žlutě žhnoucí oči. A mění se kdykoliv. Zatímco vlkodlak se mění jen za úplňku a v celého vlka. Zabíjí se stejně. Ale lycani jsou silnější.

,,A co nějaké víly?" Zeptám se Lilith, když jdeme pryč.

,,Víly nejde přesvědčit. A dozví se to. Bude se to šířit rychlostí blesku. Ani vlkodlaky když jdou lycani tak jdou i vlkodlaci." To byste nevěřily kolik lidí co jsem znala byli vlkodlaci nebo tak něco.

,,A viděla jsi nějaké víly?"

,,Ne. Ony se neukazují."

,,Ok." Dnes nemá náladu si povídat. Vytáhnu mobil. Někdo mi volá. A kdo to je? Zack.

,,Zvedni to!" Houkne na mě. Nějaká nabručená. Vyšli jsme ven a já to zvedla.

,,Co je?" Zařvu do telefonu.

,,Já se omlouvám. Nevěděl sem, že tam budeš:"

,,A kdybych to nezjistila, tak by jsi chodil s námi oběma?"

,,Ne! Já s ní nechodím! Mám rád tebe!"

,,Jo to říká každý chlap. Pak se se mnou jen vyspíš a odkopneš."

,,To není pravda. A netlačil jsem na tebe. S ničím!"

,,Ale proč jsi říkal, že jsem stará známá?"

,,Nevěděl jsem co říct."

,,A teď to víš?"

,,Ne."

,,Už mi nevolej, díky." Zavěsím. Co já ještě k vůli němu zažiji. Jen se trápím. Láska pitomá. K ničemu nevede a ani nepovede.

,,Nerada tě vyrušuji z myšlenek, ale někdo nás přepadl." Řekne Lilith a rozběhne se. Celá naše pevnost je v plamenech. Rozběhnu se k ní. Ve vzduchu je cítit kouř a smrad spáleného masa. Dveře jsou zablokované. Čarodějové..Nějaké kouzlo. Na oknech jsou nalepení lidé a křičí. Je tam i Michael a spousta dalších. Nevím jak jim pomoc.

,,Lilith! Co budeme dělat? Musíme jim pomoct!" Přistoupí k oknu a vykopne ho. Vyvalí se na nás kouř a lidé. Přistoupím k Michaelovi a zatřepu sním. Je mrtví, buď se udusili nebo nevydrželi tu bolest, co jim způsoboval oheň. A je to k vůli mě. Já za všechno můžu. Já jsem klíč k záchraně, ale i k záhubě. Já toto svinstvo ukončím. A bude to brzy. Už vím kde začít. Vím kdo to udělal a kdo to celou dobu dělal.

Gordon..