Nurse

-3-

Právě jsem poručíku Winterovi a kontrolovala, jak se jeho rána hojí, když se ozvalo:

"Hezky voníte."

"Co prosím?"

"Že voníte. A jste hezká."

Rozhodla jsem se to přejít bez reakce, i když bych lhala, kdybych řekla že mě to nepotěšilo. Zkusila jsem změnit téma.

"Jak vám je?"

"Dobře. Ale kdybyste mi dala pusu, možná by mi bylo ještě lépe."

"Ale od toho tu nejsem."

"Jak to že ne? Máte přeci posilovat morálku."

Nemělo cenu se s ním hádat. Mlčky jsem dál pokračovala v měnění obvazu.
Zatvářil se vážněji.

"Sestřičko, jak dlouho tu ještě budu?"

Přestala jsem pracovat a zadívala se na něj.

"Týden, dva. Myslím. Podle toho, jak dlouho se vám bude rameno hojit."

"Chtěl bych zpět ke své jednotce."

"Tak to máte zatím smůlu. Tady nejsme všemohoucí a kdybychom uměli urychlovat uzdravení, tak mi věřte, že bychom to dělali už dávno."

Připravila jsem si injekci, kterou jsem mu měla dát.

"Otočte se."

Když to udělal, rychle jsem našla to správné místo a injekci mu píchla do zadku, což nečekal.

"Au!"

"Vy hrdino."

Nemohla jsem si odpustit úšklebek nad absurditou té situace. Zvedla jsem se a odešla ošetřovat dalšího pacienta.

Dneska to bylo kratší, ale doufám, že se bude líbit.

Verča ❤