Nurse

-15-

Nebyla by to válka, aby Němci nevyužili momentu překvapení a nezaútočili. Bitva zuřila již pátý den. Z fronty neúnavně přijížděly nákladní vozy s těžce raněnými vojáky. Už jsem si nepamatovala, kdy jsem se pořádně vyspala.
V devět hodin večer naštěstí přišel konec. Útok byl odražen, naše jednotky zvítězily.
Pamatuji si jen, jak jsem doklopýtala ke své posteli a usnula hned potom, co jsem si sundala špinavou zástěru.

___________

Ani nevím, kolik hodin jsem spala. Probudil mě až Lilyin naléhavý šepot.

"Spí."

"Chci ji jen vidět. Prosím."

To se ozýval druhý, mužský hlas. I v rozespalosti jsem bezpečně poznala, komu patří.

"Ne. Teď sem nemůžete."

"To je v pořádku, Lily. Ať jde dál."

Řekla jsem a pomalu jsem se začala zvedat z postele.

"Dobře, pojďte dál."

Řekla Lily a sama z pokoje odešla. Musela jsem vypadat příšerně- rozcuchané vlasy, zmačkané oblečení a kruhy pod očima. Vystoupila jsem zpoza rohu a konečně jsem ho uviděla. Vypadal jako normálně, možná snad jen trochu víc unaveně.

"Jsem rád, že vás vidím, Mary."

Moc se všem omlouvám za opravdu dlooouhé čekání na tuhle kapitolu, ale snad mě alespoň trochu omlouvá, že jsem potřebovala načerpat inspiraci.
Doufám, že se kapitola, i když krátká bude líbit.

Verča