Nurse

-5-

Prásk!
Výbuch! A další a další.
Prásk!
___________
Takový nálet ještě nikdo z nás nezažil. Ti tam nahoře dokonale ignorovali označení lazaretu. Bomby dopadaly všude kolem.
Výbuch.
Tlaková vlna mě srazila do bláta. Ti co mohli utéct, utekli, ti co nemohli jsou mrtví. Útok je již slyšet velmi blízko. Na tohle nás nikdo nepřipravoval. Systém přestal existovat, začíná boj o holý život. Bezmyšlenkovitě vezmu do rukou zabahněný samopal od mrtvého vojáka ležícího opodál.
Výstřely se ozývají z lesa stále blíž a blíž.
Další nálet. Skočila jsem do kráteru po granátu a zacpala si uši.
Když výbuchy ustaly, vystrčila jsem hlavu z kráteru, ale hned jsem ji zase zastrčila, protože v tu chvíli mi kolem hlavy zasvištěla kulka.
Octla jsem se uprostřed boje. U mého  kráteru se zastavil německý voják. Ve chvíli, kdy byl ke mně zády jsem si řekla:

Teď, nebo nikdy!

Vymršlila jsem se a vojáka přetáhla samopalem po hlavě tak silně, že upadl v bezvědomí na zem. Naštěstí na sobě neměl přilbu.
Běžela jsem, dokud mě neodhodila tlaková vlna z granátu, který dopadl jen několik metrů od místa kde jsem byla.
Najednou jsem ucítila ostrou bolest v noze, zezadu na stehně. Sáhla jsem si tam rukou a uviděla na ní krev. Zpanikařila jsem, rychle vstala a začala bezmyšlenkovitě utíkat směrem, kterým jsem tušila naše pozice.
Ozval se výstřel. Dříve než jsem si to uvědomila, ležela jsem na zemi se strašnou bolestí v hrudníku. Pomalu jsem ztrácela vědomí...

Už jsem nevnímala, že mě někdo zvednul a táhl pryč.

Omlouvám se za delší pauzu, ale škola, znáte to.
Snad se kapitola bude líbit.
Díky všem.
Verča ❤