"Položte to sem."
Řekla jsem vojákovi nesoucímu balík s obvazy.
Právě jsme se stěhovali do zámku La Màqet a skoro všichni se snažili být nápomocni.
Na frontě byl kupodivu už nějakou dobu klid.
Vojáci pomáhali svým raněným kamarádům a pomáhali s vykládáním zásob.
Zadívala jsem se z okna. Byl slunný podzim.
Otočila jsem se a vyšla ven z pokoje. Na chodbě panoval chaos. Vojáci nesoucí zásoby nebo nosítka, sestry, doktoři. Všichni mluvili jeden přes druhého, že nebylo slyšet vlastního slova.
Potřebovala jsem se dostat do pravého křídla označeného jako A. Bohužel jsem právě byla úplně na druhé straně zámku. Vyrazila jsem. Každou chvíli jsem někomu uhýbala a uskakovala z cesty. Po několika minutách chůze jsem se konečně dostala do prázdné chodby. Klapot mých bot se rozléhal celou místností.
Zabočila jsem za roh a do někoho prudce vrazila. Než jsem stihla vnímat co se děje, ležely papíry z mé ruky všude kolem, a mě od pádu dělily jen něčí silné ruce.
Vím, že je to po delší době a navíc dost krátký a navíc po delší době, ale měla jsem třídenní biologicko-chemicko-fyzikální olympiádu.
Doufám, že se bude líbit.
Verča :)
ČTEŠ
Nurse
Historical FictionJak moc dokáže být kompikovaný vztah dvou lidí? Příběh Mary, která se dobrovolně přihlásila do řad frontových zdravotních sester.
