Nurse

-19-

Blízko místa, kde ještě před malou chvílí stál James, byl obrovský kráter po výbuchu dělostřeleckého granátu. Nikde jsem ho neviděla.

"Jamesi!"

Vykřikla jsem zoufale.

Nedočkala jsem se žádné odezvy. Opatrně jsem vykročila, a když jsem zjistila, že mám nohy skoro v pořádku s výjimkou několika oděrek, rozběhla jsem se tam. Po cestě jsem několikrát málem upadla. Doběhla jsem k místu výbuchu. Jamese jsem nikde neviděla. Začala jsem přemýšlet.

Co když se mu podařilo utéct a už je dávno pryč?

Tu možnost jsem rychle vyloučila. Přeci jsem to viděla na vlastní oči. V tu chvíli mě napadlo, že když já jsem byla tak daleko od výbuchu a přeci mě tlaková vlna odhodila stranou, jak daleko to asi muselo odhodit jeho. Začala jsem zoufale chodit kolem kráteru a rozhlížet. Byla jsem zoufalá. Sedla jsem si do trávy a poslouchala. Najednou jsem z leva zaslechla zasténání. V tu ránu jsem byla na nohou a běžela tím směrem.

Chtěla bych vám všem popřát Veselé Vánoce a hodně dárků.

Tady máte takovou kratší kapitolu, snad se bude líbit.

Verča