Nurse

-23-

Byla jsem zpět doma v Americe. Všechno mělo jakýsi růžovější a světlejší odstín. Kolem mne se míhaly postavy. Poznala jsem svoje rodiče, pana Wintera a Jamese. Chodili kolem mne a já se jich snažila zachytit. Nedařilo se mi to a já začala padat dolů...

Otevřela jsem oči. Byl to hrozný sen. Přejela jsem si rukou po spoceném čele. Ležela jsem na posteli v našem sesterském pokoji. Jen chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, co se stalo. Vstala jsem tak rychle, že se mi zatmělo před očima. V tu chvíli bylo úplně jedno, jak vapadám. Vyběhla jsem ze dveří. Běžela jsem dlouhou chodbou, než jsem se konečně dostala do oddělení pro vážně raněné. Šla jsem od lůžku k lůžku. Jamese jsem nikde neviděla. Uvnitř mě začala sužovat úzkost. Po tváři mi stekla slza.

"Mary?"

Ozval se chraplavý hlas za mnou.
Otočila jsem se a uviděla Jamese. Rychle jsem k němu došla.

"Jamesi... proboha Jamesi... tolik jsem se o tebe bála."

Vzlykala jsem. Vypadal opravdu hrozně... ale byl naživu. To bylo hlavní.

"Ššš... Mary neplač."

"Já jen..."

Chytila jsem ho pevně za ruku. Dlouze se na mne podíval.

"Miluju tě, Mary. Chci abys to věděla."

"Taky tě miluji, Jamesi, slyšíš?"

Políbila jsem ho.

KONEC.

Mílí přátelé, kteří jste ve čtení došli až sem. Některé příběhy končí, jiné začínají. Začala jsem psát nový příběh, jmenuje se Londýnská sezóna.
Chtěla bych vám všem moc poděkovat za kladné ohlasy u mých příběhů,ani nevíte, co to pro mě znamená.

Verča