Nurse

-16-

"Taky vás ráda vidím. Co potřebujete?"

Zeptala jsem se mezitím co jsem se upravovala před zrcadlem. Otočila jsem se ve chvíli, když moje vlasy konečně získaly nějaký tvar. Překvapilo mě jak blízko za mnou stál.

"Vlastně jsem vás chtěl jen vidět. Víte, moc rád s vámi trávím čas. Moc to pro mě znamená."

Usmála jsem se a protáhla se kolem něj protože jsem zjistila, že jsem si zapomněla vzít své náramkové hodinky.

"Taky jsem s vámi moc ráda. Vždy mi zvednete náladu, cítím se hned lépe."

"To mě velice těší."

Podívala jsem se na hodinky, které se mi konečně podařilo zapnout kolem levého zápěstí.

"Mám ještě asi dvě hodiny volno, než nastupuji na odpolední službu. Asi se půjdu projít. Půjdete se mnou?"

"Ano, velice rád."

Vyrazili jsme honosnými chodbami zámku ven. Po cestě jsem ještě narazila na Ingrid. Rychle jsem se ještě ujistila, že nastupuji až za více než dvě hodiny.
K zámku přiléhaly rozsáhlé louky, pole a lesy.
Vyrazili jsme po štěrkové cestě. Ani jeden z nás nemluvil. Vychutnávali jsme si to ticho. Tedy když nepočítáme to neodmyslitelné vzdálené dunění. Po čtvrt hodině se krajina najednou změnila. Dostali jsme se za hranice panství.
Stáli jsme se na břehu řeky.
Najednou jakoby se pode mnou utrhla země.

"Aaaaaaaaa..."

Ano... já stále žiju :D
Ale teď vážně. Omlouvám se, že jsem nepřidávala kapitoly, ale jako vždy, nebyl čas.
Doufám, že se kapitola bude líbit.

Verča