Uběhla jsem asi dvacet kroků. Následkem výbuchu se mi začalo dělat špatně od žaludku. To mě ale rychle přešlo, protože jsem ho konečně uviděla. Tedy lépe řečeno jen část, zbytek z něj zakrývala vysoká tráva. Přistoupila jsem k němu. Ležel na zádech. Uniformu měl nasáklou tmavou krví.
"Jamesi!"
Vykřikla jsem a vrhla se vedle něj. Nebyl v bezvědomí, ale zcela při smyslech také ne. Začala jsem prohlížet jeho zranění. Na první pohled jsem si nevšimla ničeho vážného. To byl bohužel jen první dojem. Jakmile jsem mu ruku položila na záda snažíc se ho podepřít a zvednout, bolestivě sebou škubl a zároveň se i trochu probral.
"Mary... moje Mary."
Stihl říct, než znovu upadl do onoho divného stavu bezvědomí.
Došlo mi, že je zraněn na zádech. Opatrně jsem ho převalila na břicho, abych si to mohla pořádně prohlédnout.
Ahoj lidi!
Konečně jsem zase dostala chuť psát!
Tak přidávám další kapitolu. Přidala bych ji už dřív, ale v polovině mi rodiče oznámili, že jdeme na do kostela na Českou mši vánoční od J. J. Ryby.
Teď si odcházím číst knížku, kterou jsem dostala od TerezkaPospilov.
Jmenuje se Smrt v Praze.
Mějte se,
Verča
ČTEŠ
Nurse
أدب تاريخيJak moc dokáže být kompikovaný vztah dvou lidí? Příběh Mary, která se dobrovolně přihlásila do řad frontových zdravotních sester.
