Nurse

-8-

Trhla jsem hlavou a opravdu. Stál tam s pohledem upřeným na své boty. Pomalu se otočil a odkráčel pryč.
Lily si se mnou ještě chvíli povídala, ale po chvíli také musela jít. Snažila jsem se o spánek, ale nešlo to. Po několika hodinách zírání na bílý plachtový strop mě konečně přemohl tvrdý spánek.

Když jsem se z něj vzbudila, nevěděla jsem kolik je hodin, tak jsem se natáhla na stolek pro své náramkové hodinky. Nenahmatala jsem je, zato tam ležela natrhaná kytice lučních květin a na zpola zmačkaném papírku jednoduchý vzkaz:

Omlouvám se!

Došlo mi od koho to je,  ale přesto jsem se zeptala jedné ze sester. Ta mi to potvrdila.

"Byl to takový hezký vysoký poručík..."

____________

Další týden probíhal jednotvárně. Pokaždé mi doktor Smith řekl, že se vše hojí dobře, ale musím zůstat ještě ležet a Lily, která v jednom kuse básnila o úžasném Tomovi. A poručík Winter už ani jednou nepřišel.
Po dvaceti dnech jsem to už nevydržela. I přes bolest v hrudníku vstala, upravila své světlé vlasy a vyšla ven. Z jedné strany byla louka, z druhé les. Na louce jsem si natrhala kopretiny a když mě to omrzelo, šla jsem si sednout pod jeden ze stromů a poslouchala zpěv ptáků částečně překrytý vzdáleným duněním fronty. Když jsem usoudila, že by mě mohli hledat, rozhodla jsem se vyrazit zpátky. Nikdo mě ale nehledal, tak jsem vyrazila do skladu, kde se mi rychle podařil objevit sesterský stejnokroj. Navlékla jsem ho na sebe a  za několik okamžiků jsem už ošetřovala lehčí zranění, jako tržné rány, nebo škrábnutí od kulek. Vše jsem pečlivě zapisovala do lékařských zpráv.
Už jsem jich ošetřila zhruba deset. Přistoupila jsem ,s pohledem zabořeným do jedné ze zpráv, k muži který byl další na řadě a pronesla s úsměvem klasické:

"Tak co se vám stalo?"

A usmívala jsem se do až chvíle, než jsem se na toho muže podívala.

Táák a máte tu další část. Doufám, že se bude líbit.

Verča

PS. Kdo myslíte že je ten muž?