Nurse

-14-

"Promiňte."

Řekla jsem potichu. Před očima jsem měla živý obraz našeho posledního setkání. Měl pravdu, a co je horší, byla jsem to já kdo to přehnal.

"Ne, to já se omlouvám. Měl jsem dávat pozor."

Uvolnil sevření, já si klekla a začala sbírat papíry ze země.
Klekl si vedle mě.

"Počkejte, pomohu vám."

"Ne, to opravdu nemusí..."

Zmlkla jsem v půlce slova. Naše obličeje od sebe dělilo jen pár centimetrů.
Ze sponky mi vyklouzl neposedný pramínek.Natáhl ruku a zastrčil mi ho za ucho.

"Mary, to naše poslední setkání mě moc mrzí. Omlouvám se."

Vykulila jsem oči.

"Vy se mi omlouváte?"

Pokrčil rameny.

"Ano, proč?"

"Protože jsem to spíš já, kdo by se měl omlouvat."

"A za co?"

"Za tu facku. Přehnala jsem to. Omlouvám se."

"Nic se neděje. Vlastně jste měla pravdu. Neměl jsem tam chodit. Měl jsem si uvědomit, jaký to bude mít následek."

Všechny papíry byly konečně pohromadě.

"Už musím jít."

Řekla jsem.

"Na shledanou."

"Doufám, že vás zase brzy uvidím, Mary."

Tak a máte tu další.
Snad se bude líbit.

Verča